11 Tcu 17/2005
Datum rozhodnutí: 29.09.2005
Dotčené předpisy:




11 Tcu 17/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. září 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. V.,

-rozsudkem Obvodového soudu v Senftenbergu, Spolková republika Německo, ze dne 2. 5. 2001, sp. zn. 56 Ls 1260 Js 36746/00 (21/01), a to pro trestné činy výdělečného převádění cizinců v deseti případech, padělání listiny, úmyslného řízení bez řidičského oprávnění a záměrného používání motorového vozidla bez sjednaného pojištění zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel podle § 92a odst. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 2, 6 cizineckého zákona, § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu, § 1, § 6, § 9 zákona o povinném pojištění v zahraničí, § 267 odst. 1 alternativa 3, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu pro mladistvé v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let; do něhož bylo zahrnuto odsouzení rozsudkem Obvodového soudu v Görlitz ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 6 Ds (Jg) 951 Js 12803/00, jímž byl uznán vinným trestnými činy převádění cizinců v šesti případech, padělání listiny a záměrného používání motorového vozidla bez sjednaného pojištění zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel podle § 92a odst. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 2, 6 cizineckého zákona, § 9 zákona o povinném pojištění v zahraničí, § 267 odst. 1 alternativa 1, 3, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo.

-rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. 1 Ds 142 Js 67657/01, a to pro trestné činy výdělečného převádění cizinců, padělání listiny a záměrného porušení zákona o povinném pojištění v zahraničí podle § 92a odst. 1, č. 1 a 2, odst. 2 č. 2 cizineckého zákona, § 1, § 9 zákona o povinném pojištění v zahraničí, § 267 odst. 1, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Senftenbergu, Spolková republika Německo, ze dne 2. 5. 2001, sp. zn. 56 Ls 1260 Js 36746/00 (21/01), byl J. V. uznán vinným trestnými činy výdělečného převádění cizinců v deseti případech, padělání listiny, úmyslného řízení bez řidičského oprávnění a záměrného používání motorového vozidla bez sjednaného pojištění zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel podle § 92a odst. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 2, 6 cizineckého zákona, § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu, § 1, § 6, § 9 zákona o povinném pojištění v zahraničí, § 267 odst. 1 alternativa 3, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Při zahrnutí odsouzení rozsudkem Obvodového soudu v Görlitz ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 6 Ds (Jg) 951 Js 12803/00, jímž byl uznán vinným trestnými činy převádění cizinců v šesti případech, padělání listiny a záměrného používání motorového vozidla bez sjednaného pojištění zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel podle § 92a odst. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 2, 6 cizineckého zákona, § 9 zákona o povinném pojištění v zahraničí, § 267 odst. 1 alternativa 1, 3, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, byl pak odsouzen k celkovému trestu pro mladistvé v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 10. 5. 2001.

Trestné činnosti jíž byl uznán vinným rozsudkem Obvodového soudu v Görlitz se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že podle plánu sjednaného s dalšími spolupachateli, dne 15. 6. 2000 v dopoledních hodinách přepravil osobním vozem Opel Kadett přes česko německou státní hranici mimo povolený hraniční přechod v oblasti obcí E./H. na německé území 6 cizích státních příslušníků s tím, že je dopraví do L. Když byl v 11.15 hod. v obci E. stavěn celní hlídkou, ujel a po krátké době byl i s přepravovanými osobami zadržen. Jednal přitom s vědomím, že cizinci nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, a že vozidlo jež řídil a na které předtím připevnil neplatnou německou státní poznávací značku, nemá uzavřenou smlouvu o povinném ručení. Za jeho podíl na přepravě osob mu byla přislíbena odměna v celkové výši 500 DM.

Trestné činnosti jíž byl uznán vinným rozsudkem Obvodového soudu v Senftenbergu se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že dne 6. 11. 2000 přes česko německou státní hranici mimo povolený hraniční přechod převedl na německé území 10 cizích státních příslušníků, kde je dále osobním vozem zn. Suzuki chtěl přepravit do B. Jednal přitom s vědomím, že cizinci nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, že na vozidlo jež řídil, byla předtím připevněna neplatná německá státní poznávací značka a současně nemá uzavřenou smlouvu o povinném ručení, jakož i že porušuje zákaz řízení motorových vozidel jež mu byl uložen shora uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Görlitz. Za jeho podíl na přepravě osob mu byla přislíbena odměna v celkové výši 1000 DM.

Rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. 1 Ds 142 Js 67657/01, jež nabyl právní moci dne 11. 5. 2002, byl pak uznán vinným trestnými činy výdělečného převádění cizinců, padělání listiny a záměrného porušení zákona o povinném pojištění v zahraničí podle § 92a odst. 1, č. 1 a 2, odst. 2 č. 2 cizineckého zákona, § 1, § 9 zákona o povinném pojištění v zahraničí, § 267 odst. 1, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

Trestné činnosti jíž byl uznán vinným tímto rozsudkem Obvodového soudu v Senftenbergu se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že po předchozí dohodě dne 10. 12. 2001 v 6.48 hod. na německém území v oblasti obce H. v bezprostřední blízkosti česko-německé státní hranice převzal do osobního vozu zn. VW Golf 4 cizí státní příslušníky, převedené předtím pěším převaděčem přes zelenou hranici z České republiky, s tím, že je dále přepraví do vnitrozemí. Jednal přitom s vědomím, že cizinci nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, že na vozidlo jež řídil, byly předtím připevněny neplatné české registrační značky a současně nemá uzavřenou smlouvu o povinném ručení. Za jeho podíl na přepravě osob mu byla přislíbena finanční odměna v neznámé výši.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Z podaného návrhu a z obsahu připojených spisových materiálů vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzovaných věcech jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. V. se vždy pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě více cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. V jednom případě nadto ještě mařil řádný výkon soudního rozhodnutí tím, že vykonával činnost, která mu byla zakázána. Pokud jde o druh trestu, v obou případech mu byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody v již nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch