11 Tcu 162/2012
Datum rozhodnutí: 29.01.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 162/2012-10

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky R. J. , rozsudkem Obvodního soudu Dippoldiswalde, Spolková republika Německo, ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 7 Ds 150 Js 28212/08.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu Dippoldiswalde ze dne 3. 12. 2009 ve spojení s rozhodnutím Zemského soudu v Drážďanech ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 10 Ns 150 Js 28212/08, byl R. J. uznán vinným trestnými činy úmyslného řízení bez řidičského oprávnění, pozměňování listin, úmyslného nedovoleného vlastnictví zakázané zbraně a úmyslného nedovoleného vlastnictví střelné zbraně a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců, do něž byl zahrnut trest uložený mu rozsudkem Obvodního soudu Pirna ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 22 Ls 143 Js 16508/09.
Trestné činnosti, pro kterou byl R. J. odsouzen rozsudkem Obvodního soudu Dippoldiswalde, se dopustil podle zjištění tohoto soudu tím, že dne 21. 4. 2008 kolem 12.00 hod. v A. jel osobním vozem Škoda Octavia po B 170 v úrovni parkoviště B. ve směru na D. , ačkoli neměl řidičské oprávnění. Na vozidle byly připevněny registrační značky, které nebyly k tomuto vozu vydány. Odsouzený jednal s úmyslem zmást úřady. S sebou převážel vzduchovou pistoli, boxer a ocelovou tyč, přičemž věděl, že se jedná o tři zakázané zbraně.
Trestné činnosti, pro kterou byl R. J. odsouzen rozsudkem Obvodního soudu Pirna, se dopustil podle zjištění tohoto soudu tím, že dne 17. 4. 2009 kolem 12.25 hod. jel z České republiky přes hraniční přechod S. osobním vozem Suzuki Swift s registrační značkou po spolkové silnici do B. S. a následně směrem na K. na parkoviště tamější kliniky, ačkoliv neměl řidičské oprávnění. Registrační značku přelepil lepicí páskou a změnil ji tak na ..... V přesně nezjištěné době mezi 15. 4. 2009 kolem 20.00 hod. a 17. 4. 2009 kolem 13.00 hod. se pokusil na parkovišti mezi S. a P. v blízkosti autobusové zastávky A. Z. vypáčit pomocí šroubováku zadní dveře osobního vozu Mazda 323, který tam byl zaparkován a řádně uzamčen, aby odcizil předměty nacházející se uvnitř vozu. Dne 17. 4. 2009 kolem 13.10 hod. se pokusil na parkovišti vedle spolkové silnice 172 mezi S. a P. v blízkosti autobusové zastávky A. Z. otevřít pomocí 2 m dlouhé šňůry dveře řidiče osobního vozu Opel Vectra, který tam byl zaparkován a řádně uzamčen, aby z něj odcizil předměty.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený R. J. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutků, z nichž většina tak, jak byly Německým soudem popsány, nevykazují znaky trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky. Pouze poslední dva citované útoky, kterými byl shledán vinným rozsudkem Obvodního soudu Pirna, by formálně mohly naplňovat znaky trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku, avšak tímto rozsudkem byl odsouzenému původně uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a vzhledem k ostatním skutkům, kterými byl tímto rozhodnutím uznán vinným, by bylo nutno pro účely evidence Rejstříku trestů uložený trest snížit pod tuto hranici, která je na základě judikatury Nejvyššího soudu vyjádřením toho, co lze považovat za citelný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. ledna 2013
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch