11 Tcu 159/2012
Datum rozhodnutí: 14.12.2012
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 159/2012-12

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. prosince 2012 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, P. V. trestním příkazem Okresního soudu Bratislava IV, Slovenská republika, ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 2 T 163/2010 - 128, a to při zahrnutí trestu z trestního příkazu Okresního soudu Košice-okolí, Slovenská republika ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 5 T 57/2010, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu Bratislava IV, Slovenská republika, ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 2 T 163/2010, který nabyl právní moci dne 12. 10. 2010, byl P. V. uznán vinným pokračujícím přečinem podvodu podle trestního zákona Slovenské republiky a odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetiosmi měsíců, a to při zahrnutí podmíněného trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců, uloženého mu trestním příkazem Okresního soudu Košice-okolí, ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 5 T 57/2010.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu Bratislava IV se P. V. dopustil trestné činnosti v bodech 1) až 3) rozhodnutí v podstatě tím, že poté co poškozenou Z. B. požádal, aby mu půjčila peníze, mu tato dne 20. června 2009 okolo 08.00 hod. v B., na ulici S., před pobočkou Slovenské spořitelny, a. s., předala nejprve částku 1000,- Euro, následně téhož dne okolo 12,00 hodin a na stejném místě mu předala částku 2000, - Eur a 21. června 2009 okolo 08.30 hodin opět na stejném místě mu předala částku 800,- Eur, s tím, že odsouzený tyto peníze slíbil vrátit nejpozději do 24. června 2009, ačkoli věděl, že poškozené peníze nevrátí a ani nevrátil a způsobil jí tak škodu celkem ve výši 3800,- Eur.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený P. V. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž se odsouzení týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky.

Pokud jde o odsouzení trestním příkazem Okresního soudu Bratislava IV ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 2 T 163/2010, týká se skutku, který vykazuje znaky pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 tr. zákoníku. Podmínka oboustranné trestnosti je pak splněna i ohledně trestného činu z trestního příkazu Okresního soudu Košice-okolí, ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 5 T 57/2010, jenž vykazuje znaky přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku. Trestná činnost, za níž byl P. V. tímto trestním příkazem odsouzen spočívala v podstatě v tom, že v obci K. P., okres K.-o., od 1. 1. 2006 do 30. 9. 2009 neplnil vyživovací povinnost vůči dceři M. V., žijící u matky J. J., vyplývající mu ze zákona o rodině, ačkoli její výše byla určena pravomocným rozhodnutím Okresního soudu Košice-okolí, ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. 12 P 26/05, částkou 21,41 Eur měsíčně (645,- Sk) a vznikl mu tak dluh na dlužném výživném vůči oprávněné osobě ve výši 706,53 Eur a vůči Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny v Košicích 256,92 Eur. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. V. se pro svůj finanční prospěch v podvodném úmyslu dopustil majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku a rovněž dlouhodobě neplnil svou vyživovací povinnost vůči svému nezletilému dítěti. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se majetkové trestné činnosti dopustil více útoky. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. V. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík