11 Tcu 156/2003
Datum rozhodnutí: 19.08.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 156/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. srpna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 10. 2000, sp. zn. 203 Ls 154 Js 031725/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 10. 2000, sp. zn. 203 Ls 154 Js 031725/00, jenž nabyl právní moci dne 17. 1. 2001, byl J. K. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že v noci ze dne 30. 5. 2000 na 31. 5. 2000 převzal kamion I. , včetně nákladu, který byl předtím naložen v M., české státní poznávací značky JII 57-99, který byl spojen s přívěsem ( české státní poznávací značky PHA 02 87), na jehož nákladní ploše se v této době nacházelo mezi kartony v jakémsi umělém dutém prostoru 53 čínských státních příslušníků, kteří nevlastnili povolení pro přicestování na spolkové území resp. pro pobyt na spolkovém území, o čemž J. K. přinejmenším věděl, a jel s ním do L., kde najel na vlak vezoucí auta TEC 43553 . Poté kolem dne 31. 5. 2000 kolem 8.00 hodin přejel s tímto vlakem česko německou hranici, přičemž se nacházel v tomto okamžiku v doprovodném voze osobního vlaku a dorazil dne 31. 5. 2000 kolem poledne až do D. Majetkovou výhodou mu za to bylo zaměstnání u zvlášť stíhaného Š., kde měl docílit značný příjmový nárůst v porovnání s dosavadním příjmem.

Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. K. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. srpna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík