11 Tcu 155/2012
Datum rozhodnutí: 29.01.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 155/2012 - 7

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994, o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky P. S. , roz. S., rozsudkem Obvodního soudu Stuttgart Bad Cannstatt, Spolková republika Německo, ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 5 Ls 230 Js 115991/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :


Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu Stuttgart Bad Cannstatt ze dne 10. 5. 2011 byla P. S. uznána vinnou trestnými činy kolektivního omezování osobní svobody a nebezpečného ublížení na těle a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzená dopustila podle zjištění jmenovaného soudu tím, že dne 14. 12. 2010 asi od 22.00 v bytě spoluodsouzeného K. ve W. Strasse ... ve Stuttgartu Bad Cannstatt spolu s dalšími třemi spolupachateli zadržovali poškozeného E. Ch. do doby, než bude na tuto adresu doručen televizor v hodnotě asi 600 , kterým poškozený slíbil uhradit dluh vůči spoluodsouzenému W., resp. odsouzené S. Poškozeného pak střídavě hlídali až do dopoledne dne 15. 12. 2010, přičemž odsouzená S. mu hrozila údery přinesenou kuchyňskou sekyrkou, pokud by se pokusil byt opustit. Během noci byla s poškozeným krátkou dobu sama, přičemž ten jí asi v souvislosti s jejím dřívějším sebepoškozováním řekl : tak se zase řízni . Nato odsouzená vzala pásek ze stolu a poškozeného jím švihla přes obličej, čímž utrpěl tržnou ránu nad obočím. Dne 15. 12. 2010 kolem 10.30 hod. se poškozenému podařilo odeslat z mobilu jedné ze spoluodsouzených SMS své matce, aby zavolala policii. Když to odsouzená S. zjistila, napadla jej kuchyňskou sekerkou, přičemž poškozený úder vykryl rukou. Poté chtěl uprchnout přes okenní parapet ve třetím patře budovy do sousedního bytu, což se mu však nepodařilo. Ze strachu, že by mohl spadnout, mu odsouzené slíbily, že ho nechají jít, což pak také udělaly.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená P. S. je občankou České republiky, která byla odsouzena soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (minimálně trestný čin omezování osobní svobody podle § 171 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 tr. zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená se dopustila úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně osobní svobody jednotlivce. Jednala přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustila trestné činnosti s dalšími spolupachateli), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. ledna 2013


Předseda senátu :
JUDr. Karel Hasch