11 Tcu 15/2013
Datum rozhodnutí: 14.03.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 15/2013-8

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. března 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. M. , rozsudkem Obvodového soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 919 A Ls 3550 Js 243738/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 919 A Ls 3550 Js 243738/10, který nabyl právní moci dne 11. 10. 2011, byl J. M. uznán vinným trestným činem krádeže vloupáním do bytu ve dvou případech, z toho jednou ve stádiu pokusu, podle německého trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 9 (devíti) měsíců.

Podle skutkových zjištění Obvodového soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, se J. M. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v noci ze 13. na 14. 5. 2010 v bytovém domě v H. , ve F. n. M. , po vypáčení dveří vnikl do bytu Ch. S. za účelem odcizení hotovosti a dalších předmětů, byt však opustil, aniž by zde cokoliv odcizil. Následně ve stejnou dobu a stejným způsobem vnikl do sousedního bytu M. K. , kde odcizil laptop a zrcadlovku v celkové hodnotě asi 1.100,- Euro.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. M. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle § 205 tr. zákoníku zčásti dokonané, zčásti ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. M. se dopustil majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustil více útoky, způsobem jejího provedení a rovněž okolností spočívající v osobě odsouzeného, a to, že jmenovaný byl v minulosti ve Spolkové republice Německo pro trestnou činnost stejného charakteru již opakovaně trestán. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nikoli zanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. M. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. března 2013

Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík