11 Tcu 15/2002
Datum rozhodnutí: 19.02.2002
Dotčené předpisy:




11 Tcu 15/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. února 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. B., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 1. 1997, sp. zn. 10 Ls 250 Js 11999/96, a to pro trestný čin výdělečného ilegálního převádění cizinců ve čtyřech případech a pokus trestného činu výdělečného ilegálního převádění cizinců podle § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1, § 92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, odst. 3 cizineckého zákona, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 1. 1997, sp. zn. 10 Ls 250 Js 11999/96, jenž nabyl právní moci ve vztahu k P. B. dne 4. 4. 1997, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem výdělečného ilegálního převádění cizinců ve čtyřech případech a pokusem trestného činu výdělečného ilegálního převádění cizinců podle § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1, § 92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, odst. 3 cizineckého zákona, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že:

1. v blíže neurčené době mezi 8. 8. a 24. 8. 1996 převzal ve dvou případech na území Spolkové republiky Německo, v blízkosti česko-německé státní hranice v oblasti G., do jím řízeného osobního automobilu dva, resp. tři cizí státní příslušníky, převedené předtím dalšími osobami mimo povolený hraniční přechod z České republiky na území Spolkové republiky Německo a dále je přepravil v jednom případě do E. a ve druhém do D. Za každou jízdu obdržel od osoby organizující ilegální převádění 700 DM.

2. poté, co si dne 24. 8. 1996 najal dodávkový automobil zn. Ford Tranzit, české státní poznávací značky, do dne 6. 9. 1996 převzal ve dvou případech do tohoto vozidla, ve stejné oblasti jako v prvním bodě, vždy dvanáct cizích státních příslušníků převedených předtím dalšími osobami mimo povolený hraniční přechod z České republiky na území Spolkové republiky Německo a dále je přepravil do Berlína, za což obdržel od další osoby částku ve výši 100 DM za jednu přepravovanou osobu.

3. na základě předchozí domluvy s osobou organizující ilegální převádění, že obdobným způsobem jako v předchozích případech přepraví třicet šest osob do B., v brzkých ranních hodinách dne 7. 9. 1996 přijel s dodávkovým automobilem zn. Ford Tranzit spolu s dalším spoluodsouzeným ve voze zn. BMW na dohodnuté místo převzetí, shodné jako v předchozích případech, aby zde převzali k přepravě asi dvacet čtyři osob, když zbylých dvanáct osob měl převzít o hodinu později další dopravce. Před převzetím osob byli okolo 3.45 hod., při jízdě po silnici směrem na K., zadrženi příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Za účast na ilegálním převedení osob byla v tomto případě P. B. přislíbena částka 100 DM za osobu.

P. B. ve všech popsaných případech jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za tyto činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Dne 23. 1. 2002 pod sp. zn. 2121/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený P. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. B. se za finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o, v posledních letech velmi rozšířenou, nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Byl mu také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. února 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík