11 Tcu 143/2003
Datum rozhodnutí: 19.08.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 143/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Jiřího Šoukala ve veřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2003 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudku soudu Slovenské republiky a rozhodl t a k t o :

Podle § 384a odst. 1 tr. ř., v trestní věci odsouzeného J. P. s e u z n á v á na území České republiky rozsudek Okresního soudu v Liptovském Mikuláši, Slovenská republika ze dne 28. 12. 1992, sp. zn. 5 T 139/92, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Banské Bystrici ze dne 2. 3. 1993, sp. zn. 4 To 263/93, jakož i ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liptovském Mikuláši ze dne 21. 9. 1992, sp. zn. 5 T 102/92, a rozsudkem Krajského soudu v Banské Bystrici ze dne 4. 11. 1992, sp. zn. 5 To 438/92.



O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liptovském Mikuláši, Slovenská republika, ze dne 28. 12. 1992, sp. zn. 5 T 139/92, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Banské Bystrici ze dne 2. 3. 1993, sp. zn. 4 To 263/93, byl J. P., roz. M., uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 trestního zákona Slovenské republiky. Za tento trestný čin mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců a současně byl zrušen výrok o trestu, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Liptovském Mikuláši ze dne 21. 9. 1992, sp. zn. 5 T 102/92, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Banské Bystrici ze dne 4. 11. 1992, sp. zn. 5 To 438/92, a to za pokračující trestný čin krádeže ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2, § 247 odst.

1 písm. a), b) trestního zákona Slovenské republiky.

Prvně zmíněného trestného činu krádeže se odsouzený měl dopustit tím, že dne 31. 5. 1992 v poledne v rodinném domě E. Š. v L. H., ul. SNP č. 310, okres L. M., odcizil videorekordér zn. Roastar v hodnotě 10.750 Kčs, videokazetu nezjištěné značky v hodnotě 200 Kčs, pánské riflové kalhoty v hodnotě 300 Kčs a pánskou koženou bundu v hodnotě 3.800 Kčs, vše ke škodě J. Š.

Shora uvedeného pokračujícího trestného činu krádeže se měl dopustit tím, že v nočních hodinách dne 2. 7. 1992 po požití alkoholických nápojů společně s J. B. se v L. M. na ulici Čs. b. vlámali do osobních motorových vozidel:

- zn. Lada, SPZ TTA 50-67, tak, že vytlačili větrací okénko na levých předních dveřích a z vozidla odcizili nejméně 1 kovovou tabatěrku a magnetofonovou kazetu, čímž způsobili škodu I. S. ve výši nejméně 140 Kčs,

- zn. Moskvič, SPZ BKC 51-21, odkud odcizili nejméně 1 šroubovák, čímž způsobili škodu O. P. ve výši nejméně 5 Kčs,

- zn. Škoda, SPZ LMA 16-35, po vytlačení levého předního větracího okénka, odkud odcizili nejméně 3 ks slunečních brýlí, čímž způsobili škodu F. U. ve výši nejméně 55 Kčs;

a na ulici J. v L. M. se vloupali do osobních motorových vozidel:

- zn. VAZ 2101, SPZ LMC 52-36, parkujícího před bytovkou č. 74, tak, že vylomili větrací okénko na pravých předních dveřích a odcizili z vozidla občanský průkaz, sluneční brýle, těsnící kroužek a výfukové těsnění, čímž způsobili škodu S. D. ve výši nejméně 77 Kčs,

- zn. Fiat 125, SPZ LMB 65-43, parkujícího před shodnou bytovkou, tím, že vypáčili větrací okénko a odcizili z vozidla nejméně 1 šroubovák a sluneční brýle, čímž způsobili škodu Š. M. ve výši nejméně 52 Kčs,



- zn. Škoda 105, SPZ LMB 13-38, vnikli zadními dveřmi a odcizili odtud řidičský průkaz, občanský průkaz, lovecký lístek a peněženku s hotovostí 500 Kčs, čímž způsobili škodu Ing. D. J. ve výši nejméně 505 Kčs.

Podle vyjádření Okresního soudu v Liptovském Mikuláši ze dne 14. 4. 2003, adresovaného Ministerstvu spravedlnosti Slovenské republiky, byl odsouzenému J. P. do uloženého souhrnného trestu započítán výkon trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který vykonal v době od 2. 7. 1992 do 1. 3. 1993, ve věci sp. zn. 5 T 102/92, a zůstává mu proto ještě vykonat trest odnětí svobody v délce 12 měsíců. K výkonu tohoto trestu odnětí svobody dosud nenastoupil. V současné době se nachází na území České republiky.

Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky požádalo podle čl. 31 odst. 2 Smlouvy mezi Slovenskou republikou a Českou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech ze dne 29. října 1992 (uveřejněna pod č. 209/1993 Sb.) s odvoláním se na Úmluvu o předávání odsouzených osob ze dne 21. března 1983 (uveřejněna pod č. 553/1992 Sb.) o převzetí výkonu trestu odnětí svobody v této trestní věci.



Odsouzený vyjádřil, podle protokolu sepsaného Okresním soudem v Náchodě dne 7. 7. 2003, souhlas s předáním k výkonu trestu, uloženého mu v předmětné věci, do České republiky. Před udělením souhlasu byl poučen ve smyslu čl. 7 odst. 1 Úmluvy o předávání odsouzených osob, jakož i o tom, že jako občan České republiky nemůže být vydán k výkonu trestu do ciziny.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky předložilo proto dne 15. 7. 2003 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle § 384a odst. 1 tr. ř. výše citovaná rozhodnutí soudů Slovenské republiky uznal na území České republiky.



Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že zákonné podmínky pro uznání rozhodnutí slovenských soudů jsou v této věci splněny tak, jak jsou stanoveny v uvedených mezinárodních smlouvách.

J. P. je podle vyjádření Okresního úřadu v Náchodě ze dne 29. 5. 2002 občanem České republiky, který vyjádřil v protokolu sepsaném Okresním soudem v Náchodě dne 7. 7. 2003 souhlas s předáním, přičemž je odsouzen za trestné činy, které jsou trestné i podle právního řádu České republiky (trestné činy krádeže podle § 247 tr. zák. - Nejvyšší soud byl povinen zkoumat všechny činy, za které byl trest uložen a následně ve výroku rozhodnutí o uznání cizozemského rozsudku konstatovat všechna rozhodnutí, z jejichž spojení odsouzení cizozemskými soudy sestává). Z uloženého dvacetiměsíčního trestu odnětí svobody odsouzený dosud vykonal osm měsíců, tedy trest odnětí svobody, který je třeba ještě vykonat, přesahuje minimální hranici šesti měsíců.



Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že se návrhu na uznání cizozemského rozsudku vyhovuje.



Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že Ministerstvem spravedlnosti České republiky byl již dne 22. 4. 2003 předložen návrh na uznání shodných rozhodnutí slovenských soudů jako v tomto případě, a to pro účely postupu směřujícího k předání k výkonu trestu téhož odsouzeného. Nejvyšší soud předchozí návrh usnesením ze dne 22. 5. 2003 zamítl, s odůvodněním, že z předložených materiálů nebylo zřejmé, zda k udělení souhlasu odsouzeného s předáním k výkonu trestu do České republiky (vyjádřeného v protokolu sepsaném orgány Vězeňské služby České republiky ve V. S. p. R. dne 4. 3. 2003) došlo se skutečně plnou znalostí právních důsledků souvisejících s předáním. Citované usnesení však nebránilo opětovnému podání návrhu, v jehož rámci již byl uvedený nedostatek odstraněn.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. srpna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch