11 Tcu 142/2003
Datum rozhodnutí: 17.07.2003
Dotčené předpisy:






11 Tcu 142/2003

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. července 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky P. B., rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 15. 9. 2000, sp. zn. 10 Ds 110 Js 5449/00, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců ve třech případech, z toho v jednom případě ve stadiu pokusu podle § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 3 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 22, § 23 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 15. 9. 2000, sp. zn. 10 Ds 110 Js 5449/00, jenž nabyl právní moci dne 23. 9. 2000, byl P. B. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců ve třech případech, z toho v jednom případě ve stadiu pokusu podle § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 3 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 22, § 23 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že

1. dne 22. 3. 2000 převzal u benzínového čerpadla T. v L. minibus značky Suzuki, české SPZ, s osmi státními příslušníky ze třetích zemí a jel podle pokynu na náměstí do Š. a dále přes zelenou hranici po lesní cestě až na území Spolkové republiky Německo, a poté do L., kde podle ujednání oněch osm osob vysadil. Po svém návratu obdržel od svého objednatele 1.040,- DM.

2. dne 29. 3. 2000 převzal shodně jako v bodě I. minibus značky Suzuki, ve kterém bylo sedm afghánských státních příslušníků a jeden syrský státní příslušník, s cílem přepravit je přes zelenou hranici do Spolkové republiky Německo a dále do L. Jel s nimi do Š. a v 5.00 hodin byl jako řidič minibusu v bezprostřední blízkosti hranice, ještě na českém území, v obvodu obce S., českou pohraniční policií zastaven a zadržen. V případě úspěšně provedené akce by obdržel 130,- DM za každou převedenou osobu.

3. před 14. 4. 2000 převzal opět u benzinového čerpadla T. v L. transportér značky Renault Traffic, a podle pokynu převzal v P. patnáct osob a v noci ze 13. na 14. 4. 2000 jel k nočnímu klubu v Č. L., jehož jméno není známo, kde naložil další větší počet osob. Dále jel do Š., přes zelenou hranici po lesní cestě až na spolkové území s cílem do L., avšak mezi 5.00 a 6.00 hodinou časně zrána byl s třiceti osobami v S. zadržen. Za každou převezenou osobu měl obdržet minimálně 100,- DM.

Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák. ). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. B. se opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík