11 Tcu 136/2003
Datum rozhodnutí: 17.07.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 136/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. července 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky P. P., rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 21. 7. 1997, sp. zn. 951 Ls 500 Js 117268/97, a to pro trestný čin krádeže v obzvláště těžkém případě v ideálním souběhu s řízením bez řidičského oprávnění v reálném souběhu s trestným činem nebezpečného zásahu do silniční dopravy v ideálním souběhu se šesti věcně souvisejícími případy ohrožení silniční dopravy z nedbalosti a úmyslným řízením bez řidičského oprávnění podle § 315b odst. 1 č. 3 odst. 3, § 315c odst. 1 č. 2a, § 242, § 243 odst. 1, § 52, § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo a § 21 německého silničního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 21. 7. 1997, sp. zn. 951 Ls 500 Js 117268/97, jenž nabyl právní moci dne 29. 7. 1997, byl P. P. uznán vinným trestným činem krádeže v jednom obzvláště těžkém případě v ideálním souběhu s řízením bez řidičského oprávnění v reálném souběhu s trestným činem nebezpečného zásahu do silniční dopravy v ideálním souběhu se šesti věcně souvisejícími případy ohrožení silniční dopravy z nedbalosti a úmyslným řízením bez řidičského oprávnění podle § 315 b odst. 1 č. 3 odst. 3, § 315c odst. 1 č. 2a, § 242, § 243 odst. 1, § 52, § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo a § 21 německého silničního zákona. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že:

1. Dne 19. 4. 1997 kolem 15.10 hod. vnikl do garáže poškozené M. B., K. 5, M. tak, že krumpáčem vypáčil garážová vrata a odcizil tam odstavený osobní vůz značky Honda, státní poznávací značky CS 945, s úmyslem, že jej v budoucnu bude sám používat.

2. V návaznosti na to odtlačil odcizeným osobním vozem proti zdi domu osobní vůz Suzuki poškozené F., zaparkovaný před garáží, státní poznávací značky MN-CZ 658, aby si tak uvolnil cestu a způsobil na něm škodu ve výši 2.000,- DM.

3. Dne 19. 4. 1997 kolem 16.50 hod., když projížděl L. S. v M., upoutal pozornost svědků policistů POM S. a POM K., kteří jej chtěli zastavit a zkontrolovat, protože na odcizeném osobním voze nebyla žádná připouštěcí razítka, avšak on přidal plyn a ujel.

Oba svědkové ho pronásledovali se zapnutým modrým majákem a houkačkou, jeli po L. S. na úrovni domovního čísla 100 přímo vedle něho, když mu svědkyně S. plácačkou signalizovala, aby najel vpravo. Na to obžalovaný nedbal a záměrně zpředu vpravo zavadil o policejní služební vůz s úřední poznávací značkou M-7109.

Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky /trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák, (bod č. 1), trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 tr. zák. (bod č. 2), trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 tr. zák. (bod č. 3)/. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. P. se dopustil závažného majetkového trestného činu, přičemž je nutno přihlédnout i k vlastnímu způsobu provedení činu vloupání do garáže a násilné odtlačení druhého vozu. Následně si počínal tak, že došlo k ohrožení lidských životů a zdraví, zejména policistů při výkonu jejich služby. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík