11 Tcu 134/2003
Datum rozhodnutí: 11.07.2003
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. července 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. J., rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. 4 Ds 148 Js 4649/01, a to pro trestný čin organizovaného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 německého cizineckého zákona, § 25 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. 4 Ds 148 Js 4649/01, jenž nabyl právní moci dne 29. 5. 2001, byl P. J. uznán vinným trestným činem organizovaného převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 německého cizineckého zákona, § 25 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 22. 1. 2001, po předchozí dohodě, spolu s další osobou, převedl pěšky přes česko-německou hranici v oblasti spojovací silnice R./Z./A. 16 cizinců z cizích zemí a chtěl předat cizince další osobě, která je měla přijmout do transportéru Peugeot české státní poznávací značky LIB 47-89 k dalšímu převozu, přičemž mu bylo známo a byl si vědom toho, že cizinci ze třetích zemí nedisponovali povolením k pobytu potřebným pro legální přicestování a povolený pobyt. K předání však nedošlo, neboť převaděči a převáděné osoby byli téhož dne kolem 15.45 hodin zastaveni silami Spolkové ochrany hranic. Za každou převedenou osobu měl obdržet částku 100,- DM. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. J. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík