11 Tcu 133/2003
Datum rozhodnutí: 11.07.2003
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. července 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. D., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 252 Ls 148 Js 014673/00, a to pro trestný čin výdělečného organizovaného převádění cizinců v šesti případech podle § 92b odst. 1, § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 252 Ls 148 Js 014673/00, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl J. D. uznán vinným trestným činem výdělečného organizovaného převádění cizinců v šesti případech podle § 92b odst. 1, § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že jako člen organizované skupiny, která ilegálně převáděla cizí státní příslušníky z České republiky na území Spolkové republiky Německo, v pozici tzv. pěšího převaděče převáděl osoby přes zelenou hranici na německé území, kde je měl předávat již čekajícím řidičům k další přepravě do vnitrozemí. Konkrétně tak pravděpodobně dne 9. 12. 1999 převedl 24 státních příslušníků Srí Lanky, avšak na určené místo nepřijelo vozidlo určené k jejich převzetí, proto osoby ponechal na místě, kde byly zadrženy. Dále patrně dne 22. 12. 1999 převedl 24 státních příslušníků Srí Lanky, které poté předal další osobě k přepravě do vnitrozemí. Dne 29. 12. 1999 převedl opět 24 státních příslušníků Srí Lanky, přičemž k přistavenému autobusu dovedl pouze 12 z nich. V noci na 19. 1. 2000 pak převedl 21 státních příslušníků Srí Lanky a 2 státní příslušníky Bangladéše, protože však nedorazilo vozidlo určené k jejich další přepravě, osoby zanechal na místě, kde byly později zadrženy, a vrátil se zpět do České republiky. Dne 16. 2. 2000 převedl 23 státních příslušníků Srí Lanky a 2 státní příslušníky Bangladéše, přičemž však byl odhalen orgány Spolkové ostrahy hranic a musel uprchnout. Konečně v noci na 8. 3. 2000 převáděl 31 státních příslušníků Srí Lanky, v průběhu přechodu zabloudil a s osobami se ukryl v lese, kde byl okolo 13.50 hod. orgány Spolkové ostrahy hranic zadržen. Jednal přitom vždy s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčských akcích mu byly přislíbeny odměny v rozsahu 6.000 15.000 Kč, z čehož však obdržel toliko odměnu za převedení osob dne 29. 12. 1999 ve výši 4.000 Kč, v ostatních případech mu nebyly pro zadržení převáděných cizinců odměny vyplaceny. Pro tento trestný čin byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců.

Dne 4. 7. 2003 pod sp. zn. 799/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. D. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě velmi vysokého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch