11 Tcu 132/2003
Datum rozhodnutí: 11.07.2003
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. července 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky R. G., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, soudu pro mladistvé, Spolková republika Německo, ze dne 2. 7. 1998, sp. zn. 250 Ls 142 Js 007746/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 2, 6 německého cizineckého zákona a § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, soudu pro mladistvé, Spolková republika Německo, ze dne 2. 7. 1998, sp. zn. 250 Ls 142 Js 007746/98, jenž ohledně R. G. nabyl právní moci dne 14. 12. 1998, byl R. G. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 2, 6 německého cizineckého zákona a § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 3. 2. 1998 spolu s další osobou převedl podle předem domluveného plánu z určeného místa ve F. šest cizinců přes hranici do obce F., kde měly být převzaty dalšími osobami a převezeni dále do Německa, k čemuž nedošlo, protože zde byli všichni zadrženi, přičemž věděl, že ilegálně převádění cizinci neměli povolení ke vstupu ani k pobytu na území Spolkové republiky Německo, ani prozatímní doklady. Za každého převedeného cizince měl dostat 250,-DM, o které se měl rozdělit se spolupachatelem. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák. ). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. G. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nezanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík