11 Tcu 131/2011
Datum rozhodnutí: 31.08.2011
Dotčené předpisy: § 4 odst. 2 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 131/2011 10

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. srpna 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. K. rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 4. května 2009, sp. zn. 3 KLs 424 Js 47579/07, a to pro trestný čin krádeže a pomoc k trestnému činu krádeže podle § 244a odst. 1, § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 věta 2 č. 1, 2 a 3, § 27, § 52 a § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let .

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 25. května 2009, byl M. K. uznán vinným trestným činem krádeže a pomocí k trestnému činu krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let.

Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený M. K. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že se v období od 1. května 2005 do 26. září 2006, jako člen skupiny dlouhodobě se zabývající krádežemi motorových vozidel ve Spolkové republice Německo a jejich následným odvozem na území České republiky, jejímiž členy byli dále i již odsouzení M. B., P. M., M. Š., J. P., R. M., M. K., M. K. a P. Ř. i další osoby, především v oblasti Saska, Spolková republika Německo, v celkem dvaceti případech, pro svůj finanční prospěch, podílel na odcizení celkem dvaceti čtyř motorových vozidel různých továrních značek (VW, Audi, Mitsubishi a Peguot) a jednoho motocyklu blíže nezjištěné tovární značky, celkem přinejmenším v hodnotě 287 800,- EUR, a to tak, že ve dvou případech přímo společně s další osobou vozidla (celkem tři) vypáčil, následně překonal imobilizér, vozidlo nastartoval a odjel s nimi do České republiky, ve třech případech řídil na místo a z místa činu, případně i dohlížel, aby další osoby, které se mezitím zmocňovaly vozidel nebyly odhaleny, a v celkem patnácti případech dohlížel nebo slíbil dohlížet na tzv. zelené hranici, kudy další osoby projížděly s odcizenými vozidly.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky /trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku a pomoc k trestnému činu krádeže podle § 24 odst. 1 písm. c) a 205 tr. zákoníku/. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. K. se pro svůj finanční prospěch dopustil velice závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil značnou škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se trestné činnosti dopustil opakovaně (v dvaceti případech) a tím, že posuzovaná trestná činnost byla spáchána vloupáním. Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již velmi citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2011 Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík