11 Tcu 13/2013
Datum rozhodnutí: 14.03.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 13/2013-12
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. března 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů , a rozhodl t a k t o :

1. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. K. , rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakousko, ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 606 Hv 1/11a, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 2. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky V. K. , rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakousko, ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 606 Hv 1/11a, ve spojení s rozhodnutím Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 25. 8. 2011, sp. zn. 23 Bs 275/11a, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Korneuburg ze dne 9. 5. 2011 byli P. K. a V. K. uznáni vinnými zločinem závažné výdělečné krádeže vloupáním, částečně ve stadiu pokusu a byli odsouzeni P. K. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a V. K. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Rozhodnutím Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 25. 8. 2011 bylo rozhodnuto, že odvolání odsouzeného V. K. se nepřiznávají následky.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzení dopustili podle zjištění Zemského soudu Korneuburg tím, že

1. V. K. se zvlášť stíhaným P. J. a dalšími neznámými pachateli dne 21. 1. 2011 a 22. 1. 2011 v šestnácti případech v H. a dne 21. 1. 2011 v jednom případě ve S. odcizili blíže specifikovaným poškozeným movité věci, resp. se pokusili odcizit movité věci vloupáním převážně do sklepních kójí rozbitím nebo vylomením dveří, v některých případech vylomením dveří do výlohy, přičemž ve většině případů se vloupání nezdařilo nebo nenašli věci stojící za odcizení, odcizili tak zejména firmě B. elektrospotřebiče v hodnotě 1 520 , společnosti B. l. v hodnotě 1 191 a společnosti R. alkoholické nápoje v hodnotě 400 . 2. P. K. se zvlášť stíhaným P. J. a dalšími neznámými pachateli v noci z 2. 2. na 3. 2. 2011 v pěti případech v K. a v jednom případě v G. odcizili blíže specifikovaným poškozeným movité věci, resp. se pokusili odcizit movité věci vloupáním vytlačením dveří nebo okna přičemž ve většině případů se vloupání nezdařilo, odcizili tak společnosti Beauty & Vital kosmetiku v hodnotě cca 2 500 a obchodu s hračkami hračky v hodnotě 104 .

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni soudem jiného členského státu Evropské unie , přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení se dopustili úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednali přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustili trestné činnosti opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byly jim uloženy citelné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2013 Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch