11 Tcu 128/2015
Datum rozhodnutí: 07.01.2016
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 128/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 7. ledna 2016 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky K. P. , rozsudkem Krajského soudu ve Štětíně, Polská republika, ze dne 27. 10. 2014, sp. zn. III K 202/12, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .

Odůvodnění:


Rozsudkem Krajského soudu ve Štětíně, Polská republika, ze dne 27. 10. 2014, sp. zn. III K 202/12, který nabyl právní moci 4. 11. 2014, byla K. P. uznána vinnou trestným činem krádeže za použití násilí, podle polského trestního zákona, a odsouzena k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu K. P. spáchala trestnou činnost v podstatě tím, že v noci ze 6. na 7. června 2010 v P. , ve spolupachatelství s dalšími osobami a v úmyslu zmocnit se cizího majetku, poté, co již v minulosti vícekráte odsouzený J. A. přiložil ke krku poškozené E. N. nůž, přičemž jí vyhrožoval zabitím, použili ostatní pachatelé vůči ní fyzické násilí, spočívající v jejím povalení na zem, držení a přiškrcování, čímž se jednak podíleli na jednání, jímž byla poškozená donucena k pohlavnímu styku s jiným mužem, jednak její bezbrannosti využili k tomu, aby se násilím zmocnili její kabelky včetně jejího obsahu, to občanského průkazu poškozené, fotoaparátu zn. Benko v hodnotě 150,- polských zlotých, mobilního telefonu zn. LG KP 170 v hodnotě 199,- polských zlotých, peněžní hotovosti 400,- polských zlotých, zlatého řetízku v hodnotě 150,- polských zlotých a internetového modemu v hodnotě 100,- polských zlotých, vše v celkové hodnotě 999,- polských zlotých.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená K. P. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů znásilnění podle § 185 tr. zákoníku a loupeže podle § 173 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená K. P. se podílela na závažné trestné činnosti proti lidské důstojnosti, svobodě a majetku, kterou byla rovněž způsobena vyšší škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována zejména zavrženíhodným způsobem jejího provedení, jakož i tím, že se této dopustila s dalšími osobami. Pokud jde o druh uloženého trestu, odsouzené byl uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení K. P. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. ledna 2016


JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu