11 Tcu 127/2003
Datum rozhodnutí: 11.07.2003
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. července 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. V., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 25. 1. 2000, sp. zn. 218 Ds 148 Js 065698/99, a to pro trestné činy společného převádění cizinců a zneužití poznávací značky podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona, § 22 odst. 1 č. 2 zákona o silničním provozu, § 52, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 25. 1. 2000, sp. zn. 218 Ds 148 Js 065698/99, který nabyl právní moci dne 2. 2. 2000, byl R. V. uznán vinným trestnými činy společného převádění cizinců a zneužití poznávací značky podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona, § 22 odst. 1 č. 2 zákona o silničním provozu, § 52, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s dalšími spolupachateli, dne 9. 11. 1999 okolo 14.00 hod. naložil na českém území do úložného prostoru dodávkového vozu zn. Ford Transit celkem 23 afghánských státních příslušníků, které poté, podle pokynů spolupachatelů jedoucích v doprovodném vozidle, převezl přes hraniční přechod F./F., neobsazený silami hraniční ostrahy, na území Spolkové republiky Německo s tím, že je dále přepraví do D. Na spojovací komunikaci v místě L.-F., odbočka L., byl v 15.10 hod. i s převáženými osobami zadržen. Pro tuto cestu vyměnil úřední českou státní poznávací značku za německou poznávací značku DD-AC 9298. Jednal přitom s vědomím, že převážené osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na přepravě osob mu bylo přislíbeno odpuštění dluhu ve výši 15 000 Kč. Pro tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců.

Dne 1. 7. 2003 pod sp. zn. 4750/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. V. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoli zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch