11 Tcu 123/2003
Datum rozhodnutí: 28.11.2003
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. D. rozsudkem Okresního soudu v Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 7 Ds 651 Js 25701/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 58 odst. 1 č. 1, 2, § 55 odst. 1, § 3 odst. 1 věta první cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 13. 12. 2000, sp. zn. 7 Ds 651 Js 25701/00, jenž nabyl právní moci dne 21. 12. 2000, byl K. D. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 58 odst. 1 č. 1, 2, § 55 odst. 1, § 3 odst. 1 věta první cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.

Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že dne 16. 10. 2000 okolo 6.00 hod. přijal do jím řízeného vozidla zn. Fiat Ducato, české státní poznávací značky PIH 90-45, na smluveném místě v oblasti W. ve Spolkové republice Německo, 16 cizinců tamilského původu, kteří předtím přešli z České republiky mimo povolený hraniční přechod, s tím, že je přepraví dále do vnitrozemí. Následně bylo vozidlo okolo 6.05 hod. kontrolováno příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Jednal přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, přičemž za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 1.000,- Kč.

Dne 27. 6. 2003 pod sp. zn. 2482/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.



V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. K. D. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vyhotovil:

JUDr. Alexander Sotolář