11 Tcu 12/2013
Datum rozhodnutí: 14.03.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 12/2013-7

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. března 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky Z. N. rozsudkem Obvodového soudu v Landshutu, Spolková republika Německo, ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 02 Ls 30 Js 23720/11, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Landshutu, Spolková republika Německo, ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 02 Ls 30 Js 23720/11, který nabyl právní moci dne 17. 1. 2012, byl Z. N. uznán vinným trestným činem těžké krádeže ve skupině v šesti případech, z toho jednou ve stadiu pokusu, podle německého trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 2 (dvou) měsíců.

Podle skutkových zjištění Obvodového soudu v Landshutu se Z. N. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v blíže neznámé době v květnu a červnu 2009 se spojil s jinak stíhanými P. V. a J. S., aby krádežemi osobních vozů financovali svou obživu. Za tím účelem ve vědomé a chtěné spolupráci a dělbě práce se dohodli, že ukradnou hodnotné osobní vozy zn. Audi, Daimler Benz, Porsche a BMW mimo jiné z parkovišť u golfových hřišť a tato vozidla pak dopraví do Česka s cílem je zde se ziskem prodat. Za tím účelem vždy majitelům osobních vozů odcizili originální klíčky k vozům z nehlídaných golfových vaků nebo z šaten a tyto pak použili k vozidlům. Takto se dne 16. 6. 2009 pokusili o krádež vozidla Audi S4, což se jim však nepodařilo. Dále se ve dnech od 16. 6. 2009 do 22. 8. 2009 v pěti případech dopustili krádeží osobních vozidel zn. Daimler Benz R320 CDI v hodnotě asi 35.000,- Euro, zn. Audi S5 v hodnotě 70.000,- Euro, zn. Daimler Benz CLS 63 AMG v hodnotě 150.000,- Euro a zn. BMW X5 v hodnotě 63.000,- Euro, když vozidla zn. Daimler Benz R 320, zn. CDI Daimler Benz CLS 63 AMG, zn. BMW X5 pak byla v Česku prodána a výtěžek rozdělen mezi pachatele. Další pachateli odcizené vozidlo zn. Porsche Cayenne, bylo následně v Česku policií zajištěno a nemohlo být již prodáno.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený Z. N. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle § 205 tr. zákoníku zčásti dokonané, zčásti ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, spáchané ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený Z. N. se dopustil majetkové trestné činnosti, kterou způsobil na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustil více útoky, společně s dalšími osobami. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení Z. N. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. března 2013

Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík