11 Tcu 116/2015
Datum rozhodnutí: 24.11.2015
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 116/2015-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 24. listopadu 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky I. A. B., roz. D., rozsudkem Soudu prvního stupně v Rimini, Italská republika, ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 2587/2009, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .

Odůvodnění:

Rozsudkem Soudu prvního stupně v Rimini, Italská republika, ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 2587/2009, který nabyl právní moci dne 7. 4. 2013, byla I. A. B. uznána vinnou trestným činem krádeže ve dvou případech, podle italského trestního zákona, a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců a k peněžitému trestu ve výši 400,- euro.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená I. A. B. dopustila trestné činnosti v podstatě tím, že v úmyslu se obohatit, dne 17. 12. 2004 v R., požádala zaměstnance bankovního ústavu C. d. r. d. C., pobočka v R. , S. S. a dne 23. 8. 2005 v C., zaměstnankyni bankovního ústavu C. d. r. d. C., pobočka ve V. , E. S., jako pokladníky u přepážek výše uvedených bankovních ústavů o rozměnění bankovek v hodnotě 500,- euro a 200,- euro v celkové výši 2.000,- euro postupně na bankovky nižších hodnot, a to nejdříve v hodnotě 100,- euro, následně v hodnotě 50,- euro a poté v hodnotě 20,- euro se záměrem odvést jejich pozornost. V nestřeženém okamžiku, kdy pozornost pokladníků byla rozptýlena počítáním a výměnou bankovek tohoto využila a z bankovek nacházejících se na pultu pokladní přepážky odcizila ke škodě bankovního ústavu C. d. r. v C., pobočka v R. , částku 550,- euro a ke škodě bankovního ústavu C. d. r. d. C., pobočka ve V. , částku 850,- euro.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená I. A. B. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená I. A. B. se pro svůj prospěch dopustila jednání, kterým způsobila vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována tím, že se této dopustila opakovaně, jakož i způsobem jejího provedení. Jak vyplývá z opisu z evidence Rejstříku trestů, byla pro majetkovou trestnou činnost odsouzena i v České republice. Pokud jde o druh uloženého trestu, odsouzené byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Ačkoliv v posuzované věci od spáchání trestné činnosti uplynula již poměrně delší doba (více jak deset let), nutno s ohledem na osobu odsouzené, charakter spáchané trestné činnosti a společenskou škodlivost jejího jednání dovodit, že i přes delší časový odstup je dán zájem na tom, aby se na výše uvedené odsouzení I. A. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. listopadu 2015
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu