11 Tcu 116/2005
Datum rozhodnutí: 24.11.2005
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. L., rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 14. 4. 2003, sp. zn. 3 Ls 5 Js 5949/02, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 14. 4. 2003, sp. zn. 3 Ls 5 Js 5949/02, jenž nabyl právní moci dne 31. 7. 2003, byl V. L. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že pro organizované převaděčské akce získal zvlášť stíhaného P. S., aby za odměnu ve výši 3 000 EUR převážel v nákladním voze zasilatelské firmy P. osoby bez povolení k pobytu z Č. r. do S. r. N. Poté, co dne 27. 3. 2002 S. sdělil podrobnosti akce, tento převzal v P. nákladní automobilovou soupravu, na jejímž loženém prostoru bylo schováno 10 indických státních příslušníků, které převezl přes hraniční přechod W. a na dálničním odpočívadle mezi N. a H. je nechal vystoupit. Jednal přitom se záměrem profitovat z odměny za převaděčské akce.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený V. L. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu, pro kterou získal ještě další osobu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. listopadu 2005

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch