11 Tcu 116/2003
Datum rozhodnutí: 20.06.2003
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. června 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky M. J., rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. Opf, Spolková republika Německo, ze dne 5. 2. 2001, sp. zn. 3 Ls 5 Js 6316/00, a to pro trestný čin pokusu společného ilegálního převádění cizinců a pro společné ilegální převádění cizinců ve dvou případech podle § 92a odst. 1 č. 2, odst. 3, § 92 odst. 1 č. 6 , § 58 odst. 1 německého cizineckého zákona a § 22, § 23 odst. 1, 2 a § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu i. d. Opf, Spolková republika Německo, ze dne 5. 2. 2001, sp. zn. 3 Ls 5 Js 6316/00, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 5. 2. 2001, byl M. J. uznán vinným trestným činem pokusu společného ilegálního převádění cizinců a pro společné ilegální převádění cizinců ve dvou případech podle § 92a odst. 1 č. 2, odst. 3, § 92 odst. 1 č. 6, § 58 odst. 1 německého cizineckého zákona, § 22, § 23 odst. 1, 2, § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že se ve dnech 7. 4. 2000, 2. 6. 2000 a 20. 6. 2000 podílel v jednom případě na pokusu a ve dvou případech na dokonaném ilegálním převedení dohromady patnácti cizích státních příslušníků z třetích zemí z České republiky do Spolkové republiky Německo tím, že přepravil ve svém taxíku v každém z uvedených případů pět cizích státních příslušníků na smluvené místo, kde je převzal odděleně stíhaný M. L., který ve druhém a třetím případě přepravil ilegálně přes zelenou hranici do Spolkové republiky Německo, kde však byli v posledním případě po překročení hranice zadrženi. V prvém případě byli zadrženi již před překročením hranice na území české republiky a k dokončení akce tak nedošlo. Obviněnému bylo známo, že cizinci neměli povolení k pobytu v Německu a měli být ilegálně převedeni přes zelenou hranici na spolkové území. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171 tr. zák. ). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. J. se opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nezanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. června 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík