11 Tcu 115/2005
Datum rozhodnutí: 16.11.2005
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky 1. L. B. a 2. J. V., rozsudkem Zemského soudu Norimberk - Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 13 KLs 456 Js 34593/02, a to pro trestný čin společného výdělečného a organizovaného převádění cizinců ve třech případech podle § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona, § 3 odst. 1 věta 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1 a č. 6, § 92a odst. 1 č.1 a č.2. § 92b odst. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců u L. B., a k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců u J. V..

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem Zemského soudu Norimberk - Fürth, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 19. 11. 2002, byli L. B. a J. V. uznáni vinnými trestným činem společného výdělečného a organizovaného převádění cizinců ve třech případech podle § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona, § 3 odst. 1 věta 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1 , § 92 odst. 1 č. 1 a č. 6, § 92a odst. 1 č.1 a č. 2, § 92b odst. 1 německého cizineckého zákona. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění cizozemského soudu dopustili v podstatě tím, že po předchozí dohodě někdy v období před 14. 2. 2002 s dalšími neznámými pachateli v České republice, se dne 20. 3. 2002 na základě telefonického pokynu od neznámého muže jménem M. vydali osobním automobilem Opel Kadet GSi české SPZ, které si za tím účelem pořídili, na místo setkání cca 5 km od K. V., kde jim neznámá osoba předala čtyři čínské státní příslušníky a jeli směrem na česko-německou hranici, kde kolem 18.00 hodiny vystoupil obviněný V. na lesním pozemku v blízkosti A. se čtyřmi cizinci a převedl je přes zelenou hranici na spolkové území, kde se podle dohody na okraji S. setkali s obviněným B., který mezitím přejel osobním automobilem hraniční přechod do N., opět nastoupili a pokračovali společně do M., když byli na spolkové dálnici na 369 km podrobeni kontrole a zadrženi. Obdobným způsobem převedli dne 14. 2. 2002 a 15. 2. 2002 dva neznámé čínské státní příslušníky (ženu a muže) a odvezli je do K., kde je převzali členové mezinárodní převaděčské organizace a v období mezi 15. 2. 2002 a 19. 3. 2002 převezli dva neznámé čínské státní příslušníky ilegálně do F. n. M. a odevzdali na parkovišti u M. k. Obvinění věděli ve všech případech, že převádění Číňané nedisponovali povolením k pobytu potřebným pro S. r. N. a obdrželi od neznámého muže jménem M. zálohu na náklady převádění ve výši 12.000,- Kč, a po ukončení dalších jízd měli přislíbeno za každou převedenou osobu 2.000,- Kč, k tomu však z důvodu jejich zadržení nedošlo.

Za tuto trestnou činnost byl L. B. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců a J. V. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. B. a J. V. se ve více případech pro finanční prospěch podíleli na ilegální organizované přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl každému z nich uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. listopadu 2005



Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík