11 Tcu 113/2003
Datum rozhodnutí: 30.06.2003
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. června 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. L., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. 251 Ls 142 Js 069466/97, a to pro trestný čin výdělečného organizovaného převádění cizinců ve čtyřech případech podle § 92a odst. 1, č. 1, 2, odst. 2 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1 věta 1, § 58 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53, § 69, § 69a, § 69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu osmnácti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. 251 Ls 142 Js 069466/97, jenž nabyl právní moci ve vztahu k D. L. dne 9. 9. 1998, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem výdělečného organizovaného převádění cizinců ve čtyřech případech podle § 92a odst. 1, č. 1, 2, odst. 2 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1 věta 1, § 58 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53, § 69, § 69a, § 69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu osmnácti měsíců.

Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že se v době od 6. 10. do 12. 11. 1997 podílel na převádění cizinců ze třetích zemí z České republiky na území Spolkové republiky Německo, ač věděl, že tito nedisponují povolením potřebným pro vstup a pobyt na německém území. Jeho úkolem bylo na německém území v blízkosti státní hranice přijímat osoby, převedené předtím pěšími převaděči přes zelenou hranici , do dodávkového vozu zn. Citroen a tyto přepravovat dále do vnitrozemí. Konkrétně tak dne 6. 10. 1997 okolo 02.30 hod. v S. přijal do vozu 8 až 9 cizinců a dopravil je do B.-W. Dne 30. 10. 1997 okolo 03.20 hod. přijal v C. v blízkosti lesního koupaliště 8 až 9 cizinců a dopravil je do D. Dne 7. 11. 1997 okolo 01.35 hod. v S. přijal opět 8 až 9 cizinců a dopravil je do B.-W. Dne 12. 11. 1997 okolo 03.00 hod. pak v Ú. n. L. přijal do vozu 12 cizinců a přepravil je do blízkosti hranice u D. Sám přejel státní hranici přes hraniční přechod Z. a u lesního koupaliště v C. opět převedené cizince převzal s tím, že je přepraví do B. Při následující jízdě byl zadržen. Za svůj podíl na převádění osob obdržel odměnu, v prvním případě ve výši 6.000 Kč, v dalších dvou případech ve výši 9.000 Kč a naposledy mu byla přislíbena odměna ve výši 10.000 Kč.

Dne 13. 6. 2003, pod sp. zn. 2343/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. L. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. června 2003

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch