11 Tcu 112/2003
Datum rozhodnutí: 11.07.2003
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. července 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky M. V., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 12. 8. 1996, sp. zn. 215 Ds 208 Js 24724/96, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 12. 8. 1996, sp. zn. 215 Ds 208 Js 24724/96, jenž nabyl právní moci dne 20. 8. 1996, byl M. V. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 7. 5. 1996, po předchozím kontaktu s jugoslávskou skupinou nechal v obci V. do vlastního automobilu, který mu sem byl přistaven nastoupit čtyři cizince, které předtím neznal, a které považoval za Jugoslávce, přičemž se jednalo ve skutečnosti o čtyři Makedonce, které vzal do vnitrozemí, kde se zdržovali bez potřebného povolení, aby je pak dovezl do B., kam nedorazil, protože byl v ten samý den zastaven na dálnici A4 na úrovni obce O. policií. Věděl, že jeho činnost pro kterou byl pověřen, je v Německu ilegální a dělal to s vědomím, že mu za tuto činnost bude odpuštěn dluh ve výši 20. 000,- Kč. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák. ). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. V. se podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Této činnosti se dopustil za účelem získání majetkového prospěchu, přičemž ze spisového materiálu bylo zjištěno, že i na území České republiky byl v minulosti opakovaně soudně trestán pro trestnou činnost majetkové povahy. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík