11 Tcu 110/2005
Datum rozhodnutí: 24.11.2005
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. P., rozsudkem Zemského soudu Traunstein, Spolková republika Německo, ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. 6 Kls 150 Js 4972/01, a to pro trestné činy těžké krádeže ve skupině v 16 případech, krádeže ve spolupachatelství v 27 případech a pokusy trestných činů těžké krádeže ve skupině v 5 případech a krádeže ve spolupachatelství v 8 případech podle § 243 odst. 1 věta 2 č. 1, § 244a odst. 1, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a osmi měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Traunstein, Spolková republika Německo, ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. 6 Kls 150 Js 4972/01, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl L. P. uznán vinným trestnými činy těžké krádeže ve skupině v 16 případech, krádeže ve spolupachatelství v 27 případech a pokusy trestných činů těžké krádeže ve skupině v 5 případech a krádeže ve spolupachatelství v 8 případech podle § 243 odst. 1 věta 2 č. 1, § 244a odst. 1, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za což byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a osmi měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že jakožto člen mezinárodně operující organizované skupiny pocházející z Ústí nad Labem se podílel na odcizování hodnotných osobních automobilů VW, Audi, BMW a Daimler Benz na různých místech ve S. r. N., které byly následně odsunovány přes zelenou hranici do Č. r. a tam dále prodávány odběratelům. Automobily byly odcizovány podle objednaného typu, motoru a vybavení. Neznámým odběratelem za ně byly vypláceny částky ve výši 60 000 až 120 000 Kč. Automobily byly odcizovány pomocí překonání zámků dveří a zapalování hrubým výliskem klíče, příp. technočlánkem s elektronikou pro zablokování vozidel proti odjetí. L. P. působil u prvních tří útoků jako řidič, který odvezl spolupachatele na příslušná místa činů, poté byl zasvěcen do techniky odcizování a společně se střídajícími se spolupachateli sám vnikal do vozidel, konečně od července 1998 měl sám řídící roli uvnitř loupežné skupiny. Uvedeným způsobem se od května 1998 do jeho zadržení dne 11. 2. 2001 podílel na odcizení celkem 43 vozidel, kterým vznikla celková škoda více než 2 000 000 DM, ve 13 dalších případech odcizení nebylo z technických důvodů dokonáno, na vozidlech však byla způsobena škoda ve výši nejméně 10 000 DM.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. P. se dopustil velmi závažné úmyslné majetkové trestné činnosti, kterou páchal mnoha útoky vůči různým poškozeným, čímž způsobil v souhrnu škodu velkého rozsahu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. listopadu 2005



Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch