11 Tcu 11/2002
Datum rozhodnutí: 19.02.2002
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. února 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. P., rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 1. 1994, sp. zn. 7 Ls 292 Js 14519/93, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců v 18 případech podle § 92 odst. 1 č. 1, odst. 2 č. 1, 2, § 3 odst. 1 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 1. 1994, sp. zn. 7 Ls 292 Js 14519/93, jenž nabyl právní moci dne 7. 2. 1994, byl V. P. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců v 18 případech podle § 92 odst. 1 č. 1, odst. 2 č. 1, 2, § 3 odst. 1 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že, po předchozí dohodě s dalšími osobami, dne 15. 10. 1993 okolo 7.45 hod. spolu se spoluodsouzeným K. převzali v bezprostřední blízkosti česko-německé hranice na spojnici obcí S. a F. na území Spolkové republiky Německo, do mikrobusu zn. Mitsubishi, české státní poznávací značky, 18 jugoslávských státních příslušníků, kteří předtím překročili státní hranici mimo povolený hraniční přechod, s tím, že je dále přepraví do N. nebo S. Téhož dne okolo 9.00 hod byli na silnici B 15 v blízkosti H. i s přepravovanými osobami zadrženi. Jednali přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jejich účast na převedení osob jim byla přislíbena částka ve výši minimálně 300 DM. Za tento trestný činy byl V. P. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Dne 22. 1. 2002 pod sp. zn. 3458/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. P. se za přislíbený finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu osob přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o v současnosti velmi rozšířenou nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Byl mu také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání, které již nelze označit za krátké. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. února 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík