11 Tcu 107/2005
Datum rozhodnutí: 26.10.2005
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. října 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. M., rozsudkem Zemského soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 2 KLs 110 Js 58080/01, a to pro trestný čin falšování listiny společně s daňovým podvodem ve dvaceti čtyřech případech podle § 267 odst. 1, odst. 3 č. 1, § 25 odst. 2, § 52, § 53,§ 74 odst. 2 č. 2, odst. 4 německého trestního zákona, § 369 odst. 1 č. 1, § 370 odst. 1 č. 2, odst. 4, § 375 odst. 2 č. 1 německého nařízení o odvodech, k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a jedenácti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem Zemského soudu Görlitz, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 4. 10. 2002, byl L. M. uznán vinným trestným činem falšování listin společně s daňovým podvodem ve dvaceti čtyřech případech podle § 267 odst. 1, odst. 3 č. 1, § 25 odst. 2, § 52, § 53,§ 74 odst. 2 č. 2, odst. 4 německého trestního zákona, § 369 odst. 1 č. 1, § 370 odst. 1 č. 2, odst. 4, § 375 odst. 2 č. 1 německého nařízení o odvodech. Uvedené trestné činnosti se L. M. dopustil v podstatě tím, že v době od 21. 1. 1997 do 29. 9. 1997 byla z jeho podnětu a ve spolupráci s českým státním příslušníkem jménem K. , který zůstal neznámý, a s řidiči zaměstnanými v dopravním podniku obviněného L. M. L.B.M.t. a dalšími zvlášť stíhanými osobami, provedena ve dvacetičtyřech případech přeprava alkoholu, jenž byl vyráběn v I. u firem D.- C.s.c.r.l., a D. F. L. C. S. p. A. , jenž je zdaněný vysokou sazbou s tím, že při vyzvednutí v I. byl alkohol nahlášen tamním celním úřadům k dovozu z E. u. do Č. r., resp. do P., v řízení na pozastavení daně celní úřady vystavily příslušné řádné papíry a předaly je řidičům. Za použití těchto dokladů se převezl alkohol v kamionech obviněného L. M. z I. přes R. do N. až na hraniční přechod W., resp. L., kde po dojetí kamionu, ještě před začátkem celní kontroly, došlo k výměně přepravních dokladů příslušným řidičem společně se spolupachatelem K. , resp. se jmenovitě neznámými osobami, přičemž řádné přepravní doklady, které vykazovaly přepravu alkoholu, byly odděleny a příslušný řidič převzal místo toho pro náklad padělané přepravní a vývozní doklady neexistujících firem jako odesílatelů, se kterými měla být zaměněna skutečná přeprava a vývoz alkoholu za přepravu a vývoz dřevěných palet, kovových regálů, strojních částí nebo čistících prostředků. Předložením těchto dokladů českým, resp. polským celníkům při obejití německé celní kontroly pomocí padělaných německých razítek na průvodním listě vývozního odbavení mělo tak být dosaženo toho, aby byl alkohol vyvezen bez uhrazení vysoké dovozní daně do Č. r., resp. do P. Originální přepravní doklady pocházející z I. byly opatřeny padělanými vývozními razítky německých celních úřadů a zaslány zpět italským firmám, aby se předstíral řádný vývoz alkoholu z E. u. v rámci řízení na pozastavení daně. L. M. a jeho spolupachatelé věděli, že byl alkohol na základě záměny řádných dokladů za padělané vyjmut z řízení na pozastavení daně a že tím vzniká S. r. N. nárok na daň z alkoholu, přičemž tuto skutečnost vědomě zanedbali a daň německým celním úřadům neohlásili a nezaplatili, a tímto jednáním nebyla vyměřena daň z alkoholu ve výši celkem 15.747.089,00 DM.

Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a jedenácti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. M. se dopouštěl ve více případech a po delší dobu závažné trestné činnosti proti hospodářské a daňové soustavě, přičemž nebezpečnost jeho jednání je zvyšována i tím, že šlo o organizovanou trestnou činnost, která směřovala ke způsobení škody velkého rozsahu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík