11 Tcu 105/2005
Datum rozhodnutí: 26.10.2005
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. října 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. K., rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 7 Ls 324 Js 4482/02, a to pro trestný čin převádění cizinců v souběhu s nepovoleným přicestováním a nepovoleným pobytem, jakož i úmyslnou jízdou bez řidičského průkazu podle § 25 odst. 2, § 52, § 69, § 69a německého trestního zákona, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, § 92 odst. 1 č. 1a a č.1b, německého cizineckého zákona, § 21 odst. 1 č. 1 německého zákona o silničním provozu, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců a zákazu řízení motorových vozidel po dobu osmnácti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Hof, jenž nabyl právní moci dne 25. 10. 2002, byl R. K. uznán vinným trestným činem převádění cizinců a zároveň nepovoleným přicestováním a nepovoleným pobytem, jakož i úmyslnou jízdou bez řidičského průkazu podle § 25 odst. 2, § 52, § 69, § 69a německého trestního zákona, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, § 92 odst. 1 č. 1a a č.1b, německého cizineckého zákona, § 21 odst. 1 č. 1 německého zákona o silničním provozu, a to v podstatě na základě zjištění, že po předchozí dohodě se zvlášť stíhaným T. B. si pronajal dne 26. 3. 2002 osobní vůz Škoda, na jméno T. B. a dne 27. 3. 2002 v 7.00 hod přejel spolu s T. B. s tímto vozem v blízkosti Ch. zelenou hranici na spolkové území, přičemž obviněný vozidlo řídil. S nimi ve voze se nacházely čtyři osoby čínské státní příslušnosti, o kterých obviněný věděl, že nemají potřebné povolení k pobytu na spolkovém území. Tyto osoby měl dopravit do D., avšak byl na spolkové dálnici orgány BGSI kontrolován a předběžně zadržen. Obviněný na německém území fungoval jako řidič, ačkoliv, jak mu bylo známo, v České republice mu dne 31. 10. 2000 bylo zakázáno na dobu dvou let řídit motorová vozidla a nebyl z toho důvodu způsobilý k řízení motorových vozidel, a kromě toho Zemský úřad Cham svým usnesením ze dne 8. 5. 2001 jej vzhledem k jeho předchozím trestům ze spolkové republiky vyhostil, o čemž věděl a byl si vědom, že nemá žádné zvláštní povolení pro opětovný vstup do SRN. Za každou převáženou osobu měl obdržet odměnu ve výši 100 DM a peníze na benzín. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců a zákazu řízení motorových vozidel po dobu osmnácti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky ( § 4 odst. 3 zákona).



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák., trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. K. se pro finanční prospěch podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu, přičemž závažnost jeho jednání je podstatnou měrou zvyšována také tím, že na území Spolkové republiky Německo byl v minulosti již odsouzen za stejnou trestnou činnost a přes uložený zákaz vstupu se na území Spolkové republiky Německo znovu dopustil úmyslné trestné činnosti. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík