11 Tcu 104/2005
Datum rozhodnutí: 16.11.2005
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky T. S., rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 25. 11. 2002, sp. zn. 4 Ls 5 Js 6033/02 jug., a to pro trestný čin těžké loupeže podle § 249 odst. 1, § 250 odst. 2 č. 1, odst. 3, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Weiden i. d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 25. 11. 2002, sp. zn. 4 Ls 5 Js 6033/02 jug., jenž nabyl právní moci téhož dne, byl T. S. uznán vinným trestným činem těžké loupeže podle § 249 odst. 1, § 250 odst. 2 č. 1, odst. 3, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let a šesti měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že dne 2. 7. 2002 okolo 14.20 hod. po předchozí dohodě se samostatně stíhaným T. F. přijeli osobním automobilem zn. Škoda, v prodejně jahod u spolkové silnice 299 mezi M. a W., kde prodavačce K. F. při předávání 5 EUR bankovky pod záminkou koupě jahod T. S. stříkl slzný plyn do obličeje a T. F. se chopil pokladny obsahující 220 EUR, kterou měla poškozená odstavenou na židli. Poté běželi zpět k odstavenému osobnímu vozu, kterým chtěli z místa uprchnout. Než se vozidlo podařilo nastartovat, poškozená se pevně chytila dveří řidiče s otevřeným oknem. Při rozjezdu vozidla se však pustila, aby jím nebyla vlečena. Takto získané peníze si poté rozdělili.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. S. se dopustil zvlášť závažné trestné činnosti násilného charakteru, směřující proti osobní svobodě i majetku jiných. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. listopadu 2005

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch