11 Tcu 103/2013
Datum rozhodnutí: 21.11.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 103/2013-9

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 21. listopadu 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, J. Z., rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. 22 HV 9/2011 F, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. 22 HV 9/2011 F, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. Z. uznán vinným trestným činem loupeže, podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. Z. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 23. 1. 2011 ve F., ve spolupachatelství s již zemřelým B. S. ohrožovali maticovým klíčem na kola J. A., kterého za použití násilí chytili, drželi a tlačili na auto, a poté mu pod hrozbou ohrožení jeho života a zdraví odcizili peněženku s nepatrným peněžním obnosem v hotovosti a dalším obsahem, a to se záměrem se jejich přivlastněním obohatit.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. Z. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle § 173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. Z. se pro svůj majetkový prospěch dopustil zvlášť závažné trestné činnosti. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této trestné činnosti dopustil společně s další osobou, jakož i způsobem provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. Z. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. listopadu 2013

Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík