11 Tcu 103/2005
Datum rozhodnutí: 26.10.2005
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. října 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. J., rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 4 Ds 154 Js 61687/01, a to pro trestný čin výdělečného pašování cizinců ve dvou případech podle § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 1, § 3 odst. 1 č. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1 a č. 6 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Pirně, jenž nabyl právní moci dne 8. 1. 2003, byl M. J. uznán vinným trestným činem výdělečného pašování cizinců ve dvou případech podle § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 1, § 3 odst. 1 č. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1 a č. 6 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že ve dnech 12. 7. 2001 a 31. 7. 2001 převzal v oblasti místa H. v okrese W. do osobního vozu Mazda 323, které si pro tento účel najal a které řídil, vždy čtyři indické státní příslušníky a dopravil je podle předchozí domluvy dále do L., kde je na parkovišti před supermarketem v centru města nechal vystoupit, přičemž věděl v obou případech, že indičtí státní příslušníci vstoupili na území Spolkové republiky Německo nepovoleně mimo hraniční přechod v oblasti H. Obviněnému bylo za každou akci odpuštěno nejméně 7.500,- Kč z jeho dluhu u zákazníka neznámého jména, u kterého si tak chtěl svůj dluh tímto způsobem odpracovat. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. J. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík