11 Tcu 102/2003
Datum rozhodnutí: 19.08.2003
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. srpna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky A. V. rozsudkem Okresního soudu v Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 14. 9. 2000, sp. zn. 3 Ds 652 Js 16690/00, a to pro pokus trestného činu převádění cizinců a trestný čin jízdy bez řidičského oprávnění podle § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 3 cizineckého zákona, § 21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu, § 52, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 74 odst. 1, 2 č. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 14. 9. 2000, sp. zn. 3 Ds 652 Js 16690/00, jenž nabyl právní moci dne 22. 9. 2000, byl A. V. uznán vinným pokusem trestného činu převádění cizinců a trestným činem jízdy bez řidičského oprávnění podle § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 3 cizineckého zákona, § 21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu, § 52, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 74 odst. 1, 2 č. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že na pokyn blíže neurčeného objednatele dne 25. 6. 2000 spolu se spoluodsouzenou K. naložili 5 afghánských státních příslušníků, o nichž věděli, že nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, do vozu zn. Avia, české státní poznávací značky OVC 68-59, aby je přepravili přes hraniční kontrolu na hraničním přechodu S. na německé území a dále do N. Vozidlo bylo zamaskováno jako obytný vůz, s dodatečně zbudovaným skrytým, zvenku nerozpoznatelným, prostorem velikosti 190x190x40 cm, kam byly převážené osoby ukryty. Při hraniční kontrole byl úkryt s osobami objeven. Odsouzený přitom řídil uvedené vozidlo bez potřebného řidičského oprávnění. Za jeho podíl na převedení osob mu byla přislíbena odměna ve výši 600 DM, ze které chtěl dát 100-150 DM spoluodsouzené.

Dne 9. 5. 2003 pod sp. zn. 754/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. A. V. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě více cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je zde zvyšována okolností spočívající v osobě pachatele (odsouzeného), kdy z opisu evidence Rejstříku trestů, vyžádaného ve věci Nejvyšším soudem, se podává, že odsouzený předmětný trestný čin spáchal ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v České republice. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. srpna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch