11 Tcu 101/2015
Datum rozhodnutí: 21.10.2015
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 101/2015-19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 21. října 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. H., rozsudkem Obvodového soudu v Cieszyně, Polská republika, ze dne 17. 11. 2014, sp. zn. II K 1287/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Cieszyně, Polská republika, ze dne 17. 11. 2014, sp. zn. II K 1287/14, který nabyl právní moci 11. 12. 2014, byl J. H. uznán vinným trestným činem krádeže, podle polského trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu odsouzený J. H. spáchal trestnou činnost blíže popsanou pod body I. až IV. rozsudku v podstatě tím, že

I. dne 9. 7. 2014 kolem 18,10 hod. v K., s. v., na ul. P., poté, co vnikl do otevřené budovy, pokusil se ke škodě A. M. odcizit šperky a peníze v přesně neurčené hodnotě, přičemž ke spáchání činu nedošlo v důsledku jeho zadržení členy domácnosti,

II. dne 4. 6. 2014 v Z., s. v., odcizil z nehlídaného parkoviště před nemovitostí na ul. O. 28a automobil značky Citroen C5 a jeho technický průkaz, čímž S. B. způsobil škodu ve výši 10.000,- polských zlotých,

III. dne 3. 5. 2014 v době od 11,00 hod. do 21,00 hod. v P. F. K. v P., s. v., na ul. K., odcizil M. J. 6 poukazů na zboží Sodexo , každý v hodnotě 14 polských zlotých, bankovní kartu banky PKO BP, bankovní kartu banky ING a hotovost v částce 40,- polských zlotých, tedy věcí v celkové hodnotě 124,- polských zlotých,

IV. dne 5. 3. 2014 kolem 11,00 hod. v H., s. v., na ul. J., odcizil hotovost ve výši 800,- polských zlotých a zlaté a stříbrné šperky v hodnotě 12.000,- polských zlotých, čímž způsobil J. S. škodu v celkové hodnotě 12.800,- polských zlotých.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. H. se dopustil trestné činnosti proti lidské svobodě a majetku, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména množstvím protiprávních útoků, jakož i způsobem jejího provedení. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplynulo, že v minulosti byl již pro majetkovou trestnou činnost v České republice i v Polské republice odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu