11 Tcu 10/2011
Datum rozhodnutí: 29.04.2011
Dotčené předpisy: § 4 odst. 2 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 10/2011-12

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. dubna 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky T. B. rozsudkem Obvodního soudu Konstanz, Spolková republika Německo, ze dne 15. 9. 2008, sp. zn. 8 Ds 22 Js 26476/2007 Ak 182/08, který nabyl právní moci dne 2. 3. 2009 ve spojení s rozhodnutím Zemského soudu Konstanz, Spolková republika Německo, ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 5 NS 22 Js 26476/07, a to pro trestný čin podvodu v souběhu s čtyřiceti osmi jízdami bez řidičského oprávnění a s trestným činem úmyslného ublížení na těle podle § 263, § 223 a § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a § 21 zákona o silničním provozu Spolkové republiky Německo, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců, a to při zahrnutí podmíněného trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců uloženého mu rozsudkem Obvodního soudu Konstanz, Spolková republika Německo, ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 8 Ds 21 Js 6565/07-Ak 149/07.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu Konstanz, Spolková republika Německo, ze dne 15. 9. 2008 byl T. B. uznán vinným trestným činem podvodu v souběhu s čtyřiceti osmi jízdami bez řidičského oprávnění a s trestným činem úmyslného ublížení na těle podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců, a to při zahrnutí podmíněného trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců uloženého mu rozsudkem Obvodního soudu Konstanz, Spolková republika Německo, ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 8 Ds 21 Js 6565/07-Ak 149/07.

Trestné činnosti, pro kterou byl T. B. odsouzen rozsudkem Obvodního soudu Konstanz ze dne 15. 9. 2008 se dopustil podle zjištění jmenovaného soudu tím, že:

1. v době od 9. 2. 2007 do 1. 8. 2007 si od tehdejší přítelkyně poškozené L. B. vypůjčil peněžní částky od 100 do 450 , přičemž sliboval, že peníze vrátí do čtyř až šesti týdnů, nejpozději však do konce listopadu 2007. Celkem poškozená předala odsouzenému částku 4 290 . Odsouzený poškozenou vždy utěšoval, ale jak zamýšlel, půjčku nevrátil.

2. v období od 29. 3. 2007 do 1. 8. 2007 jezdil odsouzený různými vozidly po veřejných komunikacích v K., mimo jiné v B., v tržištích, v E. a v M.-S.-S. Přitom věděl, že nemá řidičské oprávnění, to mu bylo úředně odebráno příslušným zemským úřadem v Konstanzi s účinností k 5. 3. 2007.

3. dne 14. 7. 2007 kolem 17.00 hod. se odsouzený nacházel v B. Se svou tehdejší přítelkyní F. měl verbální rozepři ve dvoře shora jmenované usedlosti. Když poškozený J. G. odsouzeného vyzval, aby ženu neohrožoval a nechal v klidu, odsouzený poškozeného udeřil pěstmi do horní části těla, čímž poškozený utrpěl dvě bolestivé rány do hrudníku. Poškozený měl bolesti pět dnů, práce neschopen kvůli tomu ovšem nebyl.

Trestné činnosti, pro kterou byl T. B. odsouzen rozsudkem Obvodního soudu Konstanz ze dne 7. 5. 2008 se podle zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:

1. blíže nezjistitelného dne na podzim roku 2006 odcizil EC-kartu k firemnímu kontu poškozených E. a Ch. V. u Volksbank K.

2. dne 13. 1. 2007 nakoupil odsouzený v Kauflandu v K. zboží v hodnotě 26,24 , ačkoli k tomu nebyl oprávněn. Dne 19. 1. 2007 nakoupil opět neoprávněně na EC-kartu zboží v hodnotě 25,99 v Penny-marketu v K.

3. dne 12. 1. 2007 vybral odsouzený z EC-karty u čerpadla Aral, R. K. částku ve výši 5 . Poplatek za tento výběr činil dalších 5 .

4. dne 16. 1. 2007 vybral odsouzený opět částku ve výši 5 u pobočky spořitelny v B. v K. I zde vznikly poplatky ve výši 5 .

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 21. 1. 2011, pod sp. zn. 811/2009 MOT T/7, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený T. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž se odsouzení týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodního soudu Konstanz ze dne 15. 9. 2008, jedná se o trestné činy podvodu podle § 209 tr. zákoníku, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 tr. zákoníku a pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku; pokud jde o odsouzení rozsudkem Obvodního soudu Konstanz ze dne 7. 5. 2008, jedná se minimálně o trestný čin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil jednak úmyslné trestné činnosti směřující proti cizímu majetku, proti zájmu společnosti na řádném výkonu rozhodnutí soudů a dalších orgánů veřejné moci a proti lidskému zdraví, dále pak úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu na ochraně platebních prostředků a tím i bezhotovostního platebního styku. Jednal přitom ve všech případech v takovém rozsahu (zejména páchal trestnou činnost opakovaně), že již lze jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona.

Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 29. dubna 2011

Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch