11 Tcu 10/2004
Datum rozhodnutí: 17.02.2004
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. února 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky A. P., rozsudkem Zemského soudu pro věci trestní ve Vídni, Rakousko, ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. 2c Vr 5315/01, Hv 4056/01, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 20 Bs 186/02, a to pro pokus zločinu podílnictví podle §§ 15, 164 odst. 1, odst. 4 věta 1., případ 2., věta 2., případ 2 Rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu pro věci trestní ve Vídni, Rakousko, ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. 2c Vr 5315/01, Hv 4056/01, jenž nabyl ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 20 Bs 186/02, právní moci dne 9. 7. 2002, byl A. P. uznán vinným pokusem trestného činu zločinu podílnictví podle §§ 15, 164 odst. 1, odst. 4 věta 1., případ 2., věta 2., případ 2 Rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že spolu se spoluobviněným E. G. v době mezi 9. 6. až 11. 6. 2001 chtěl zatajit nebo zhodnotit, ve V. neznámými pachateli vloupáním ukradené osobní vozy, a to osobní vůz značky Citroen C5, stříbrný lak, číslo podvozku VF7DCRHZB76074 , v hodnotě 340.000,- ATS a osobní vůz značky Citroen C5, zelený lak, číslo podvozku VF7 DCRLZB76083 , v hodnotě 400.000,- ATS tím, že převezl jeden z těchto vozů z V. do L. v D. R., a poté co E. G. odstavil druhý vůz ve městě H., oba obžalovaní chtěli dne 17. 6. 2001 přivézt oba vozy z města L., resp. H. do České republiky pro jejich další zhodnocení, přičemž hodnota ukradených předmětů činí více než 500.000,- ATS a věci byly nabyty jednáním proti cizímu majetku.

Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že A. P. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, které vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin podílnictví podle § 251 tr. zák.) Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. A. P. se s další osobou podílel na majetkové trestné činnosti, která směřovala ke způsobení značné škody na cizím majetku (jednalo se o 2 osobní vozy v hodnotě téměř 2 miliony Kč). Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nikoliv zanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík