11 Tcu 1/2007
Datum rozhodnutí: 15.01.2007
Dotčené předpisy:




11 Tcu 1/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. ledna 2007 v neveřejném zasedání opravný prostředek ministra spravedlnosti České republiky podaný podle § 397 odst. 5 tr. ř. v trestní věci vydání do ciziny obviněného P. M. T ., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 31 Nt 311/2006 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 9 To 91/2006, a rozhodl t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 31 Nt 311/2006 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 9 To 91/2006, s e ve výroku uvedeném pod bodem I. d o p l ň u j e tak, že:



podle § 397 odst. 1 tr. ř. j e p ř í p u s t n é vydání P. M. T.

pro skutky jichž se dopustil tím, že:

1. poté, co v noci z 23. na 24. 1. 2005 spoluobviněný F. S. M. s pomocí šroubováku vnikl oknem do areálu budovy, kde se nacházel obchod poškozené společnosti S. M. S., a po zatlačením plastových dveří vnikl do obchodu, kde odcizil jedno elektrické topení, které dopravil do poštovní ubytovny nacházející se v dané oblasti, a po následném návratu do obchodu odcizil oděvy, obuv a kosmetické produkty, které vložil do tří tašek, převzal obviněný P. M. T. tyto oděvy, obuv a kosmetické produkty ve svém obydlí, přičemž mu spoluobviněný F. S. M. sdělil, že jsou tyto věci odcizeny z obchodu,

2. společně se obviněnými jménem C. F. a F. S. M. v srpnu 2000, poté co se rozhodli odcizit z areálu společnosti S. P. S. A. hliníkové trubky, vnikli do obchodu uvedené společnosti a odcizili zde dvanáct hliníkových trubek o průměru 10 12 cm a délce 3 metry, které následně uložili v místě bydliště obviněného C. F. a poté prodali svědku jménem A. F., přičemž vznikla škoda ve výši 17 339 052 starých lei (ROL).

O d ů v o d n ě n í :

Ministerstvo spravedlnosti Rumunska požádalo dopisem ze dne 22. 8. 2006, č. j. 64317/2006, jenž byl doručen Ministerstvu spravedlnosti České republiky dne 1. 9. 2006, o vydání P. M. T., k výkonu trestu odnětí svobody v trvání tří let uloženého mu rozsudkem č. 51 Soudu Sebeş, Rumunsko, ze dne 20. 2. 2006, a to pro trestný čin zatajování podle čl. 221 a čl. 37 písm. a) trestního zákona Rumunska. Při ukládání uvedeného trestu bylo soudem přihlédnuto ke skutečnosti, že se jmenovaný uvedené trestné činnosti dopustil v době, kdy byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let, uloženého mu rozsudkem Soudu Sebeş č. 75 ze dne 6. 2. 2001, a to pro trestný čin krádeže podle čl. 208, čl. 209 písm. a), i), čl. 37 písm. b) trestního zákona Rumunska, ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu Soudu Alba č. 224/A/2001 ze dne 28. 5. 2001.

Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem podala dne

4. 10. 2006 pod sp. zn. 2 KZV 67/2006 návrh na rozhodnutí o vydání P. M. T., na základě shora uvedené žádosti Ministerstva spravedlnosti Rumunska. Tento návrh byl Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci doručen dne 9. 10. 2006.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 31 Nt 311/2006, bylo podle § 397 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že vydání P. M. T., k výkonu trestu odnětí svobody v trvání tří let, který mu byl uložen rozsudkem č. 51 Soudu Sebeş, Rumunsko, ze dne 20. 2. 2006, je přípustné, přičemž podle § 397 odst. 3 tr. ř. byla u P. M. T. přeměněna předběžná vazba na vazbu vydávací.

Proti tomuto usnesení podal P. M. T. stížnost, na jejímž podkladě rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 9 To 91/2006 tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Ministr spravedlnosti České republiky podáním ze dne 29. 12. 2006, č. j. 2730/2006 MO M/12, předložil věc podle § 397 odst. 5 věty druhé tr. ř. Nejvyššímu soudu České republiky a navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, a v návaznosti na něj i citované usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a sám rozhodl o přípustnosti vydání P. M. T., k výkonu shora uvedeného trestu odnětí svobody.

V textu svého opravného prostředku namítl ministr spravedlnosti, že jmenované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ač věcně správné, trpí formální vadou, neboť v jeho výrokové části není uveden popis skutků, pro které je žádáno o vydání shora uvedené osoby, což je v rozporu s judikaturou. Uvedené pochybení pak Vrchní soud v Praze, jako soud stížnostní, nenapravil, shledal napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci správným a stížnost P. M. T., zamítl.

Nejvyšší soud České republiky (dál jen Nejvyšší soud ) nejprve považuje za potřebné připomenout, že podle § 397 odst. 5 tr. ř. platí, že po právní moci rozhodnutí

o přípustnosti vydání do ciziny předseda senátu krajského soudu předloží věc Ministerstvu spravedlnosti. Má li ministr spravedlnosti pochybnosti o správnosti rozhodnutí soudu, může věc předložit Nejvyššímu soudu k přezkoumání. Podle § 397 odst. 6 tr. ř. dále platí, že předložením věci Nejvyššímu soudu se vydávací vazba přeměňuje na vazbu předběžnou. Nejvyšší soud po přezkoumání věci postupuje přiměřeně podle § 397 odst. 2, 3 a 5 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal napadená rozhodnutí v rozsahu a z důvodů, které jsou obsaženy v opraveném prostředku ministra spravedlnosti (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 10. 2004, sp. zn. 11 Tcu 158/2004) podaném podle § 397 odst. 5 věty druhé tr. ř., přičemž dospěl k následujícím závěrům:

Jak již bylo opakovaně judikováno, je třeba z důvodu případného uplatnění zásady speciality, která je upravena v čl. 14 odst. 1 Evropské úmluvy o vydávání ze dne 13. 12. 1957 (publikovaná pod č. 549/1992 Sb., dále jen Úmluva ), aby ve výroku usnesení, jímž se rozhoduje o přípustnosti vydání do ciziny a které tvoří podklad pro vydání do ciziny, byl obsažen i popis skutků, pro které je osoba vydávána tak, aby nemohly být zaměněny s jinými skutky (srov. č. 54/1995 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tcu 71/2004 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 11 Tcu 109/2004). Z uvedeného plyne, že se řízení o vydání do ciziny vede o skutku, nikoliv pouze o právní kvalifikaci, byť Úmluva hovoří o trestném činu.

Z obsahu trestního spisu sp. zn. 31 Nt 311/2006 přitom vyplývá, že usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 31 Nt 311/2006, skutečně neobsahuje popis skutků, pro které je žádáno o vydání P. M. T., k výkonu shora popsaného trestu odnětí svobody v trvání tří let (srov. č. l. 10). Na této skutečnosti pak nezměnil svým rozhodnutím nic ani Vrchní soud v Praze (srov. č. l. 19).

Za této situace shledal Nejvyšší soud námitku ministra spravedlnosti opodstatněnou.

Jelikož shora naznačené pochybení soudů v předchozím řízení spočívá toliko v chybějící části výroku (tj. v chybějícím popisu skutků, pro které je vedeno vydávací řízení), nepovažoval Nejvyšší soud za nezbytné napadená usnesení rušit. S ohledem na tuto skutečnost doplnil pouze Nejvyšší soud chybějící část výroku uvedeného pod bodem I. citovaného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení, přičemž jinak ponechal napadená usnesení nedotčena.

Pro úplnost je třeba ohledně skutků shora popsaných ve výroku tohoto usnesení říci, že ač je Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, nezahrnul do výroku svého usnesení, z odůvodnění jeho rozhodnutí je patrno, že se jimi zabýval z hlediska kritérií předpokládaných Úmluvou a trestním řádem (srov. zadní stranu č. l. 10). Proto se již nebylo třeba z uvedených hledisek těmito skutky dále zabývat.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. ledna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch