11 ICm 3720/2016
č. j. 11 ICm 3720/2016-27 (KSOS 22 INS 7164/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Slaběňákovou v právní věci žalobce: AB 4 B.V., reg. č. 34186049 sídlem Strawinskylaan 933, 1077XX, Amsterdam, Nizozemsko, zastoupený advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 korespondenční adresa: Nové sady 996/25, 602 00 Brno proti žalované: Mgr. Eva Budínová sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek insolvenční správkyně dlužníka Josefa anonymizovano , narozeného anonymizovano bytem Bulharská 1417/5, 708 00 Ostrava-Poruba zastoupená advokátkou Mgr. Zuzanou Sedláčkovou sídlem Politických obětí 118, 738 01 Frýdek-Místek o určení pravosti pohledávky

takto: I. Návrh, aby bylo určeno, že žalobce má za dlužníkem Josefem Doležalem, narozeným anonymizovano , bytem Bulharská 1417/5, 708 00 Ostrava-Poruba dílčí pohledávku č. 1 ve výši 134 356,72 Kč přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 7164/2016 přihláškou pohledávek č. 7, se zamítá pro předčasnost. II. Návrh, aby bylo určeno, že žalobce má za dlužníkem Josefem Doležalem, narozeným anonymizovano , bytem Bulharská 1417/5, 708 00 Ostrava-Poruba dílčí pohledávku č. 2 ve výši 14 406 Kč a dílčí pohledávku č. 3 ve výši 2 695 Kč, obě přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 7164/2016 přihláškou pohledávek č. 7, se zamítá.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová. isir.justi ce.cz

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 13.179 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. Zuzany Sedláčkové.

Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou do datové schránky soudu dne 5. 8. 2016 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jeho dílčí pohledávka č. 1 ve výši 224 674,72 Kč, dílčí pohledávka č. 2 ve výši 14 406 Kč a dílčí pohledávka č. 3 ve výši 2 695 Kč, které byly přihlášeny do insolvenčního řízení vedeného u KS v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 7164/2016 přihláškou pohledávek č. 7, jsou po právu. 2. Žalobce tvrdil, že dne 31. 3. 2016 bylo u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 7164/2016 zahájeno insolvenční řízení Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Bulharská 1417/5, Ostrava-Poruba. Usnesením téhož soudu byl zjištěn úpadek dlužníka. Usnesení o úpadku bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 12. 4. 2016, věřitelům byla stanovena lhůta pro podání přihlášek do 12. 5. 2016. Žalobce jako zahraniční věřitel přihlásil dne 12. 5. 2016 do insolvenčního řízení svoji pohledávku přihláškou evidovanou pod číslem P7. Přihláškou uplatnil žalobce za dlužníky pohledávku v celkové výši 241 775,72 Kč, řádně doložil výši i důvod vzniku předmětné pohledávky. Dne 12. 7. 2016 proběhlo u nadepsaného soudu přezkumné jednání, na němž žalovaná popřela pohledávku žalobce uplatněnou přihláškou ze dne 12. 5. 2016 č. P7, konkrétně pohledávku č. 1 ve výši 134 356,72 Kč a zcela pohledávku č. 2 a č. 3, z důvodu, že se jedná o formulářovou smlouvu bez možnosti změny a úvěrové podmínky dlužnice neuzavřela, nečetla je a nezná je, sankce a smluvní pokuty jsou nepřiměřené, kumulují se. Dlužníci přihlášenou pohledávku nepopřeli. 3. Vyrozumění o popření předmětných pohledávek bylo žalobci doručeno dne 19. 7. 2016 a přezkumné jednání proběhlo dne 12. 7. 2016, tudíž žalobce podává tuto žalobu na určení pravosti ve lhůtě, tj. v 30denní lhůtě od přezkumného jednání. S popřením pohledávky insolvenční správkyní žalobce nesouhlasí, má za to, že jeho popřené pohledávky jsou po právu a byly řádně přihlášeny do insolvenčního řízení. 4. Dlužník uzavřel dne 18. 1. 2012 s právním předchůdcem žalobce, společností Home Credit a.s., smlouvu o úvěru č. 4201106993. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 150 000 Kč. Dlužník se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem a poplatky zaplatit 84 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 229 Kč. Dlužník z počátku úvěrového vztahu hradil řádně, ale splátky za měsíce 9/2013-1/2014 neuhradil vůbec a z toho důvodu právní předchůdce žalobce úvěr po 5 dlužných splátkách, na něž dlužník nehradil řádně a včas, dne 30. 1. 2014 zesplatnil, čímž vznikla dlužníkovi povinnost zaplatit celý úvěr spolu s úroky a smluvní pokutou. 5. Žalobce dále odkázal na ust. § 273 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Žalobce dále poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 318/2007, který v odůvodnění citovaného usnesení konstatuje, že úvěrové podmínky, na které smlouva odkazuje a jež jsou k ní připojeny nebo jsou smluvním stranám známy, nemusí být samostatně podepisovány účastníky. Dále žalobce k výše uvedenému tvrzení o úvěrových podmínkách jako součásti smluvního textu úvěrové smlouvy uvádí, že úvěrové podmínky právního předchůdce žalobce byly součástí úvěrové smlouvy č. 4201106993, což je vyjádřeno v samotném textu předmětné úvěrové smlouvy, žalovaný svým podpisem stvrdil, že je s těmito úvěrovými podmínkami seznámen, a tak se úvěrové podmínky s kódem ISH311, které byly přiloženy k úvěrové smlouvě, staly součástí smluvního textu, takže smluvní pokuta byla uvedena v úvěrové smlouvě.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

6. K výši smluvní pokuty pak žalobce uvedl, že její výše je k celkové dlužné pohledávce zcela přiměřená, a proto nemůže být neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku, a to mimo jiné i odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2010 sp. zn. 33 Cdo 2776/2008, který krom jiného uvádí: Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). V souvislosti s výší smluvní pokuty je třeba, aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. 7. Žalobce má za to, že v případě uplatněné smluvní pokuty nemůže být o její oprávněnosti pochyb, když její výše plně odpovídá její preventivní, uhrazovací a sankční funkci. Smluvní pokuta je pak vzhledem ke škodám či možným škodám zcela přiměřená (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. 33 Cdo 5364/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 11. 2009 sp. zn. 21 Cdo 4956/2007). Podle žalobce se soudní praxe ustálila na názoru, podle něhož ujednání o smluvní pokutě není možno v obchodněprávních vztazích považovat za neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku pouze z důvodu nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty, když takovou situaci řeší ustanovení § 301 obchodního zákoníku upravující moderační oprávnění soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2707/2007 ze dne 14. 10. 2009), a dále že na rozdíl od právní úpravy smluvní pokuty v občanskoprávních vztazích lze posuzovat neplatnost smluvní pokuty v obchodněprávních vztazích z důvodu rozporu s dobrými mravy podle ustanovení § 39 občanského zákoníku pouze v případech, kdy se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, a to i v případě ve spojení se skutečností, že byla sjednána v nepřiměřené výši (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4960/2008 ze dne 30. 11. 2010). Ujednání o smluvní pokutě nezakládá nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k újmě dlužníka, neboť protikladem její povinnosti hradit splátky za poskytnutý úvěr stojí povinnost žalobce úvěr poskytnout. Účelem a smyslem dohodnuté smluvní pokuty bylo vést dlužníka k tomu, aby splnil svůj závazek ze smlouvy a bezdůvodně jej porušil. Pohrůžka majetkovou sankcí za nesplnění povinnosti dlužníka vyplývajících z úvěrové smlouvy je proto důvodná. Pro vyloučení všech pochybností žalobce uvádí, že dle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ byl vztah původního věřitele s dlužníkem absolutním obchodem. Žalobce se tak domnívá, že smluvní pokuta je účtována zcela po právu, a to na základě dohody stran a v souladu se zákonem a konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR. 8. Žalovaná insolvenční správkyně navrhla zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření ze dne 6. 9. 2016 mimo jiné uvedla, že dlužník byl při uzavírání smlouvy se společností Home Credit v postavení spotřebitele, zatímco právní předchůdce žalobce smlouvu uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti. Úvěrová smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři vytvořeném žalobcem, na kterém byly doplněny osobní údaje dlužníka, který ji podepsal a neměl možnost na ní nic změnit. Úvěrové podmínky označené kodem ISH311 jsou psány drobným písmem, jsou složitě formulované a běžný spotřebitel nemá šanci se v nich vyznat. V daném případě spotřebitel neměl žádnou možnost podílet se na procesu uzavírání smlouvy a na tvorbě jejího obsahu, smlouva byla postavena na závěru, že pokud chce dosáhnout poskytnutí finančních prostředků, musí akceptovat učiněný návrh. 9. Žalovaná odkázala na předpisy o ochraně spotřebitele a rozhodnutí k tomu vydaná, má za to, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem, která jsou v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku i Směrnice Rady Evropy 93/13/EHS, např. hl. 8 § 9, hl. 10 § 2 a hl. 16 všeobecných úvěrových podmínek. 10. Žalovaná ke svému popěrnému úkonu uvedla, že popřela na přezkumném jednání konaném dne 12. 7. 2006 pohledávku žalobce přihlášenou jako P7, a to dílčí pohledávku č.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

1 ve výši 134 356,72 Kč z titulu úvěrové smlouvy číslo 4201106993 ze dne 18. 1. 2012, dílčí pohledávku č. 2 ve výši 14 406 Kč z titulu smluvní pokuty z úvěrové smlouvy číslo 4201106993 a dílčí pohledávku č. 3 ve výši 2 695 Kč z titulu jednorázové smluvní pokuty a poplatků. Uvedla, že dlužník uzavřel výše uvedenou úvěrovou smlouvou s právním předchůdcem žalobce, a to společností Home Credit a.s. Tato úvěrová smlouva představuje smlouvu spotřebitelskou, neboť v ní vystupuje na jedné straně právní předchůdce žalobce, který ji uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti, a na druhé straně insolvenční dlužník, který při uzavírání smlouvy v rámci své podnikatelské činosti nejednal. Úvěrová smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři vytvořeném žalobcem, na kterém byly doplněny osobní údaje dlužníka, tento ji pouze podepsal, aniž by měl možnost cokoliv pozměnit. Podpisem smlouvy měl dlužník přistoupit rovněž k úvěrovým podmínkám společnosti s kódem ISH311, které jsou psány drobným písmem, jsou složitě formulovány a běžný spotřebitel téměř nemá šanci se v nich vyznat a posoudit, jaké následky pro něj jednotlivá ujednání mají. Významné body týkající se nákladů úvěrů a sankcí při porušení povinnosti jsou uvedeny uprostřed jednolitého textu bez jakéhokoliv zvýraznění. Žalovaná odkázala na aktuální judikaturu, ve které byl opakovaně vysloven názor, že pro závěr o neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem samo o sobě postačuje, že smlouvu nelze přečíst bez užití zvláštních prostředků umožňujících zvětšení textu (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 103 VSPH 84/2011-106 ze dne 7. 9. 2011). Spotřebitel dle žalované neměl v procesu uzavírání smlouvy prakticky žádnou možnost určitým způsobem se podílet na tvorbě jejího obsahu, neboť celá smluvní situace byla postavena kategoricky na závěru, že je zde pro spotřebitele pouze jediná možnost, a to zcela bezvýhradně akceptovat návrh učiněný podnikatelem, chce-li dosáhnout poskytnutí určité půjčky nebo úvěru. V tomto případě pak dle žalované nelze hovořit o tom, že byly naplněny podmínky na ochranu spotřebitele coby slabší smluvní strany. Ustanovení spotřebitelských smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují slabší straně jejich modifikaci, v sobě skrývají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, který je z povahy věci slabší stranou sporu. 11. Žalovaná dále odkázala na ustanovení § 55 a § 56 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 a na čl. 3 odst. 1 směrnice Rady Evropské unie č. 93/13/EHS, zejména na tu její pasáž, dle níž je smluvní podmínka, která nebyla sjednána individuálně, považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Dle čl. 7 této směrnice mají členské státy povinnost zajistit, aby v zájmu spotřebitelů a konkurentů existovaly přiměřené a účinné prostředky zabraňující dalšímu používání nepřiměřených podmínek ve smlouvách, které uzavírají prodávající nebo poskytovatelé se spotřebiteli. Dle žalované obsahuje smlouva uzavřená mezi žalobcem a dlužníkem celou řadu ujednání, která jsou v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku a Směrnice. Jednotlivá ujednání zakládají jednoznačně více povinností dlužníku než žalobci a způsobují nerovnováhu smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Jen příkladmo žalovaná uvedla hlavu 8 § 9, hlavu 10 § 2 nebo hlavu 16 všeobecných úvěrových podmínek jako ustanovení, která jsou jednoznačně zvýhodňující žalobce oproti dlužníku a obsahují kumulující se sankce, které jsou svým rozsahem nepřiměřené porušované povinnosti. 12. Z listin přiložených k přihlášce vyplývá, že dlužníku byla poskytnuta částka v celkové výši 150 000 Kč, přičemž dlužník na tuto pohledávku uhradil 59 682 Kč. Insolvenční správkyně dále uznala žalobci u dílčí pohledávky číslo 1 částku ve výši 90 318 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu pohledávky žalobce. Výše úroků stanovená v úvěrové smlouvě je k výši půjčené částky nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

13. Popřené dílčí pohledávky číslo 2 a 3 představují nárok přihlášený z titulu smluvní pokuty, která byla sjednána v rámci úvěrových podmínek, kdy se jedná o ujednání nadmíru zvýhodňující žalobce oproti spotřebiteli. 14. Ke sjednávání spotřebitelských smluv žalovaná odkázala jednak na Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2877/10, ve kterém je uvedeno, že se spotřebitel při uzavírání smluv ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a konečně možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Pro takové vztahy je charakteristické, že podnět ke smluvnímu jednání pochází zpravidla od dodavatele, přičemž spotřebitel není na smluvní ujednání připraven, při kontraktaci je využíván moment překvapení a nezkušenosti spotřebitele. Dle názoru Ústavního soudu není v těchto typech smluv autonomie vůle, která je elementární podmínkou fungování materiálního právního státu, zcela absolutní, ale je limitována principem ochrany té osoby, která činila právní úkon s důvěrou v určitý druhou stranou jí prezentovaný skutkový stav. Dále žalovaná odkázala rovněž na Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, kde Ústavní soud došel k závěru, že právní ochranu lze přiznat pouze straně jednající poctivě. Text vyhotovený podnikatelem by měl být dle soudu například dostatečně čitelný, logicky uspořádaný a neměl by v rámci své rozsáhlosti skrývat tak podstatné ujednání, jakým je právě ujednání o smluvní pokutě či rozhodci. 15. Nejprve soud zkoumal, zda jsou dány podmínky pro vedení incidenčního sporu, a zjistil, že jsou dány, neboť na základě návrhu dlužníka bylo dne 31. 3. 2016 zahájeno u Krajského soudu v Ostravě insolvenční řízení vedené pod sp. zn. 22 INS 7164/2016 a současně byl zjištěn úpadek dlužníka. Žalobce dne 12. 5. 2016 přihlásil svou pohledávku, jež je evidována pod č. P7. Na přezkumném jednání dne 12. 7. 2016 žalovaná insolvenční správkyně popřela dílčí pohledávku č. 1 ve výši 134 356,72 Kč a zcela dílčí pohledávku č. 2 a č. 3, dlužník pohledávky nepopřel. O popření pohledávek vyrozuměla insolvenční správkyně žalobce dopisem, který mu byl doručen 19. 7. 2016, a incidenční žaloba byla jím podána doručením do datové schránky soudu dne 5. 8. 2016, tedy včas. 16. Z předložených listin týkajících se přihlášky pohledávky P7, a to dílčí pohledávky č. 1 v celkové výši 224 674,72 Kč sestávající z jistiny ve výši 133 142,87 Kč a příslušenství ve výši 91 531,85 Kč, soud zjistil a učinil skutkový závěr, že žalobce ji přihlásil jako pohledávku nevykonatelnou, peněžitou, nepodmíněnou a splatnou a jako důvod vzniku uvedl smlouvu o úvěru č. 4201106993 uzavřenou dne 18. 1. 2012 mezi původním věřitelem -společností Home credit a.s. a dlužníkem na částku 150 000 Kč s tím, že dlužník se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a uhradit sjednané úroky v 84 splátkách ve výši po 3 299 Kč. Dle úvěrových podmínek, a to hl. 6 § 3, byl úvěr k 30. 1. 2014 zesplatněn a dlužník byl doporučeným dopisem vyzván k zaplacení úvěru včetně smluvní pokuty v dohodnuté lhůtě. Dílčí pohledávka č. 2 ve výši 14 406 Kč (rovněž přihlášená přihláškou č. P7) byla žalobcem rovněž přihlášená jako pohledávka nevykonatelná, peněžitá, nepodmíněná a splatná, jako důvod vzniku žalobce uvedl, že jde o smluvní pokutu dle hl. 16, § 3 úvěrových podmínek, a to ve výši 10 % z dlužné částky ke dni zesplatnění. Dílčí pohledávka č. 3 ve výši 2 695 Kč (rovněž přihlášená přihláškou č. P7) byla žalobcem rovněž přihlášená jako pohledávka nevykonatelná, peněžitá, nepodmíněná a splatná, jako důvod vzniku žalobce uvedl, že dle závěrečných ustanovení úvěrových podmínek byl dlužník povinen uhradit věřiteli jednorázové smluvní pokuty a poplatky, což při ústním jednání dne 10. 1. 2018 konkretizoval tak, že tento nárok je uplatněn dle bodů 42, 46 a 47 úvěrové smlouvy a hl. 16, § 1 úvěrových podmínek. 17. Z přezkumného listu-seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že přihláška pohledávky žalobce vedená pod č. P7 byla přezkoumána na přezkumném jednání, které se konalo dne 12. 7. 2016, dlužník přihlášené pohledávky zcela uznal, ze strany insolvenční

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

správkyně byla popřena pravost dílčí pohledávky č. 1 ve výši 134 356,72 Kč, pravost dílčích pohledávek č. 2 a č. 3 byla popřena zcela. Jako důvod popření bylo uvedeno: Rozpor s ujednáním o spotřebitelských smlouvách. Dlužník je a byl spotřebitelem. Smlouva je formulářová, bez možnosti změny, dlužník její změnit nemohl ovlivnit. Součástí jsou i ÚP, které jsou velmi rozsáhlé, dlužník s nimi nebyl seznámen a nezná je. Jsou plné zkratek a odkazů, obsahují jednostranná ujednání ve prospěch věřitele (hlava 8 § 9, 10 § 2). Smluvní pokuty jsou nepřiměřené a kumulují se (hlava 16). 18. Dále bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobce a dlužník uzavřeli dne 18. 1. 2012 úvěrovou smlouvu č. 4201106993 na poskytnutí úvěru dlužníkovi ve výši 150 000 Kč s tím, že dlužník peněžní prostředky poskytovateli-Home credit a.s. vrátí dohodnutým způsobem, tj. že 84 měsíčními splátkami po 3 299Kč (v nichž byl kromě jistiny a úroku zahrnut i poplatek za možnost změny splátky ve výši 10 Kč, poplatek za vedení účtu ve výši 49 Kč a pojištění ve výši 62 Kč) zaplatí celkem částku 271 908 Kč (RPSN 20,4-21 %). Bylo prokázáno, a to kolonkou č. 22 smlouvy, že dlužník uzavíral tuto smlouvu jako podnikatel. Bylo prokázáno, že úvěrová smlouva obsahovala mimo jiné text: Nedílnou součástí této úvěrové smlouvy (dále jen ÚS ) jsou úvěrové podmínky (dále jen ÚP ) společnosti Home Credit a.s. (dále jen Společnost ). Níže podepsaný klient svým podpisem stvrzuje, že převzal ÚP s kódem ISH311, je s nimi seznámen, všechna jejich ustanovení mu jsou srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a projevuje souhlas být vázán těmito podmínkami. Klient dále potvrzuje pravdivost prohlášení uvedených před textem ÚP. Klient dává Společnosti souhlas se zpracováním osobních údajů, včetně rodného čísla, které jsou obsahem této ÚS, ÚP a jejich návrhů a všech dokladů s nimi souvisejících včetně těch osobních údajů, které sdělí Společnost jinou než písemnou formou, v rozsahu a za podmínek uvedených v Hlavě 14 a 15 ÚP . 19. Výpisem čerpání splátek a úhrad (interní doklad žalobce, který nebyl žalovanou zpochybněn) bylo mimo jiné prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl dlužníku částku 150 000 Kč dne 14. 2. 2012 a 28. 2. 2012 provedl dlužník úhradu dohodnuté splátky ve výši 3 299 Kč, další dohodnuté splátky provedl dlužník 17. 3. 2012, 15. 4. 2012, 15. 5. 2012, 5. 6. 2012, 15. 7. 2012, 15. 8. 2012, 15. 9. 2012, 15. 10. 2012, 15. 11. 2012, 20. 12. 2012, 15. 1. 2013, 18. 2. 2013, 13. 3. 2013, 17. 4. 2013, 17. 5. 2013, 20. 6. 2013, 16. 7. 2013, 16. 8. 2013. Dlužník tak zaplatil pouze 18 splátek a úhradu upomínky ve výši 150 Kč. 20. K přihlášené dílčí pohledávce č. 2 bylo úvěrovými podmínkami (ÚP) společnosti Home Credit, a.s. s kódem ISH311 prokázáno, že tyto obsahují mimo jiné v hlavě 16 § 1 text: V případě prodlení klienta s úhradou splátky či splátky RÚ je Společnost oprávněna klientovi vyúčtovat a klient je povinen na základě tohoto vyúčtování uhradit Společnosti poplatek za upomínku ve výši 150 Kč v případě první upomínky a 360 Kč v případě druhé a další upomínky. V případě, že se jedná o zaslání první upomínky za dobu trvání smlouvy, nebude poplatek za upomínku účtován. Bez ohledu na počet zaslaných upomínek bude klientovi poplatek za upomínku účtován maximálně dvakrát za kalendářní měsíc, a to vždy jen za upomínku zaslanou v listinné podobě. Po zesplatnění úvěru již nebou poplatky za upomínku klientovi účtovány. V hlavě 16 § 3 pak je obsažen text: Využije-li Společnost oprávnění žádat splacení celého čerpaného úvěru dle § 3 písm. a), b) a c) hlavy 6, je klient povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 10 % z neuhrazené jistiny, neuhrazeného úroku, na jehož vrácení vznikl Společnosti nárok do doby zesplatnění, a neuhrazených úhrad za pojištění. Rovněž bylo prokázáno, že úvěrové podmínky společnosti Home Credit, a.s. s kódem ISH311 obsahují v hlavě 6 § 3 text: Klient je povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání Společnosti v případě, že: a) se dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, b) uvedl v návrhu nepravdivé údaje,

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

c) porušil některou z dalších povinností vyplývajících z ÚS, d) bylo zahájeno exekuční, insolvenční nebo jiné řízení na majetek klienta. 21. Pokud jde o přihlášenou dílčí pohledávku č. 3, pak úvěrovou smlouvou č. 4201106993 bylo mimo jiné prokázáno, že v bodě 42 smlouvy je uveden poplatek za vedení účtu 49 Kč, v bodě 46 je sjednáno pojištění výdajů pro případ nemožnosti splácet, a to ve výši 62 Kč/měs. a v bodě 47 je sjednán poplatek za možnost změny výše a počtu splátek ve výši 10 Kč. 22. Nebylo sporu o tom, že dopisem ze dne 18. 1. 2012 zmocněnec společnosti Home credit a.s. sdělil dlužníku mimo jiné, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce a že má žalobci zaplatit částku 176 011,20 Kč proto, že dopisem ze dne 30. 1. 2014 byl právním předchůdcem žalobce vyzván k vrácení celého neuhrazeného úvěru včetně přislušenství, poplatků a sankcí, a to do 14 dnů. 23. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce dlužníku dopis ze dne 30. 1. 2014, kterým by úvěr sesplatnil, zaslal, resp. doručil. 24. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ ). Tímto zákonem byl mimo jiné zrušen zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ) a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák.). Z úpravy § 3028 odst. 1 OZ vyplývá, že se (není-li dále stanoveno jinak) řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Vztahy mezi účastníky ze smlouvy ze dne 18. 1. 2012 je proto třeba posuzovat podle úpravy obchodního a občanského zákoníku ve zněních účinných do 31. 12. 2013. 25. Pokud jde o dílčí pohledávku č. 1, platí, že smlouva o úvěru dle předpisů platných do 31. 12. 2013 je tzv. absolutním obchodem ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák., který se bez ohledu na povahu jeho účastníků řídí vždy obchodním zákoníkem. Tím samozřejmě není dotčena subsidiární aplikace občanského zákoníku v otázkách, které obchodní zákoník neupravuje, na základě výslovného zmocnění obsaženého v ust. § 1 odst. 2 obch. zák. právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského . Úprava smluvního typu smlouvy o úvěru je obsažena v § 497 obch. zák. Žalobce ji uzavíral s dlužníkem jako podnikatelem, proto na tuto smlouvu nelze pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou a argumentace žalované vztahující se k neplatným ujednáním ve smlouvě odkazem na spotřebitelské zákonodárství a judikaturu je proto nepatřičná. 26. Popřela-li tedy insolvenční správkyně pravost dílčí pohledávky č. 1 a při přezkumném jednání jako důvod popření mimo jiné uvedla: Rozpor s ujednáním o spotřebitelských smlouvách. Dlužník je a byl spotřebitelem , pak bylo prokázáno, že tyto důvody nejsou v daném případě dány. Insolvenční správkyně popřela z dílčí pohledávky č. 1 pravost co do částky 134 356,72 Kč a uznala částku 90 318 Kč, ve vyjádření k žalobě tuto částku odůvodnila jako neuhrazenou jistinu pohledávky a současně uvedla, že jde o rozdíl mezi poskytnutým úvěrem ve výši 150 000 Kč a tím, co dlužník uhradil (59 682 Kč). Bylo-li ale v řízení prokázáno, že v úvěrové smlouvě ze dne 18. 1. 2012 se žalobce s dlužníkem dohodli mimo jiné na tom, že za poskytnutý úvěr zaplatí dlužník i dohodnuté úroky, a bylo-li dále výpisem čerpání splátek a úhrad prokázáno, že v tom, co dlužník žalobci zaplatil (59 682 Kč), byly kromě jistiny zaplaceny i úroky (tedy že částka 59 682 Kč, kterou dlužník zaplatil, nepředstavuje pouze zaplacenou jistinu, ale rovněž příslušenství), pak v situaci, kdy žalobce přihlásil jako dílčí pohledávku č. 1 jak nezaplacenou jistinu (133 142,87 Kč), tak i úroky (91 531,85 Kč) a bylo

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

prokázáno, že dlužníkem nebyla částkou 59 682 Kč zaplacena pouze jistina, pak popěrný úkon žalované, který na tuto skutečnost rezignuje, je neurčitý a tedy neprojednatelný v rámci incidenčního sporu. 27. To, že popěrný úkon ve vztahu k dílčí pohledávce č. 1 v přihlášce P7 žalobce jako věřitele trpí vadami (jde o popěrný úkon neurčitý a nesrozumitelný), vede k jeho nepřezkoumatelnosti. Aby popěrný úkon splňoval náležitosti právního úkonu procesní povahy, musí být určitý, srozumitelný, jednoznačný a přezkoumatelný. K odstranění vady popěrného úkonu nedošlo ani vyjádřením k žalobě, v němž žalovaná insolvenční správkyně svůj popěrný úkon objasnila jako rozdíl mezi poskytnutým úvěrem ve výši 150 000 Kč a tím, co dlužník uhradil (59 682 Kč). Pokud ale při ústním jednání učinila nesporným výpis čerpání splátek a úhrad (a soud tedy vzal obsah této listiny za svá skutková zjištění), pak touto listinou bylo prokázáno, že dlužník v částce 59 682 Kč nehradil pouze jistinu. I když žalovaná insolvenční správkyně ve vyjádření k žalobě ze 6. 9. 2016 uvedla, že částka 90 318 Kč, kterou uznala, představuje neuhrazenou jistinu pohledávky žalobce, pak bylo-li prokázáno, že dlužník nehradil pouze jistinu, ale i úroky, pak zákonitě v částce, která byla popřena, je jak jistina, tak i úroky a není jasné, jaká část z popřené částky je jistinou a jaká příslušenstvím. 28. Jak bylo prokázáno (viz shora), žalovaná insolvenční správkyně nepopřela výši pohledávky přihlášené žalobcem, ale popřela pravost. Popření pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat pouze základ nároku, nikoli již jeho výši nebo pořadí, a vzhledem k tomu, že v případě pohledávky z úvěrové smlouvy dle § 497 obch. zák. je úrok obligatorní náležitostí takovéto smlouvy (§ 502, odst. 1 obch. zák.), pak nezbylo soudu než žalobu týkající se dílčí pohledávky č. 1 zamítnout pro předčasnost, neboť vady popěrného úkonu nejsou odstranitelné v rámci incidenčního sporu. 29. Nelze přitom ztratit ze zřetele, že v případě nevykonatelných pohledávek nese povinnost tvrzení a povinnost důkazní v rámci incidenčního sporu insolvenční věřitel. Jsou-li zpochybněny jím přihlášené nároky, nese nepochybně povinnost tvrzení a povinnost důkazní v tom rozsahu, v jakém jím přihlášené nároky byly zpochybněny. Z uvedeného plyne, že nejen insolvenčnímu či incidenčnímu soudu, ale rovněž věřiteli musí být zřejmé, které sporné skutečnosti musí konkrétně tvrdit a prokazovat, proto insolvenční správce musí přesným a nezaměnitelným způsobem svůj popěrný úkon učinit a tím dát přihlášenému věřiteli nevykonatelné pohledávky (nevykonatelných pohledávek) možnost svůj nárok řádně uplatnit v rámci incidenčního sporu v případě, že prokáže, že došlo k zesplatnění úvěru. 30. Z výše uvedeného tedy soud žalobu, kterou se žalobce domáhal určení existence své pohledávky č. P7, a to dílčí pohledávky č. 1, zamítl pro předčasnost. 31. Ohledně dílčích pohledávek č. 2 a č. 3, které představují smluvní pokutu a poplatky, pak dokazováním bylo prokázáno, že dlužník svým podpisem sice stvrdil, že že převzal ÚP s kódem ISH311, je s nimi seznámen a projevil souhlas být jimi vázán , ale současně bylo prokázáno, že tyto ÚP, z nichž žalobce uplatňuje svůj nárok na smluvní pokutu, dlužník nepodepsal, resp. nebylo prokázáno, že by dlužník podepsal dohodu o smluvní pokutě. I za předpokladu, že by bylo prokázáno, že by dlužník ÚP (resp. dohodu o smluvní pokutě) podepsal, pak ale tím, že nebylo prokázáno, že by žalobce využil svého práva sesplatnit úvěr dle hlavy 6, § 3 ÚP, nebylo prokázáno, že by nastala situace, kdy by žalobci mohlo vzniknout právo na smluvní pokutu, a to ať již na smluvní pokutu dle hl. 16, § 3 ÚP, nebo smluvní pokutu dle hl. 16, § 1 ÚP (jaká částka z 2 695 Kč na by měla připadat na poplatky , žalobce neuvedl). 32. Jak známo, soukromé právo umožňovalo a i nyní, za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., umožňuje účastníkům sjednání rozličných zajišťovacích prostředků. Jejich účel je preventivní, uhrazovací a sankční. Občanský zákoník ve znění platném do 31. 12. 2013 (o

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

jehož použití viz výše) specificky upravuje mimo jiné i smluvní pokutu, což je peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost, a to i tehdy, když porušením povinnosti věřiteli nevznikne škoda. Nárok na zaplacení smluvní pokuty nevzniká z právního předpisu, proto je třeba smluvní pokutu vždy určit. Ustanovení občanského zákoníku o smluvní pokutě se uplatní i u smluvních pokut zajišťující závazkové vztahy dle obchodního zákoníku, neboť platí subsidiární použití v případě, že obchodní zákoník nestanoví specifickou úpravu. Obchodní zákoník nestanoví specifickou úpravu, ale v určitém ohledu úpravu tohoto institutu modifikuje. Základní podmínkou sjednání smluvní pokuty je písemná forma, a to i v případě, že samotná smlouva je uzavřena ústně. Další podmínkou je určení její výše, popřípadě sjednání způsobu jejího určení tak, aby jako každý jiný právní úkon splňovala podmínku určitosti a srozumitelnosti. Jelikož je smluvní pokuta závazkem zajišťovacím, je v akcesorickém vztahu k závazku hlavnímu. Promítnuto do projednávané věci pak tím, že bylo prokázáno, že ujednání o smluvní pokutě obsahují pouze ÚP, které dlužník nepodepsal, chybí zde pro možnost domáhání se nároků na smluvní pokutu základní (obligatorní) náležitost takovéto dohody, a to je její písemná forma. 33. Dalším předpokladem, který má zásadní vliv na možnost žalobce požadovat smluvní pokutu, je (jak shora uvedeno) sjednání způsobu jejího určení určitě a srozumitelně. Bylo-li tedy právo věřitele na smluvní pokutu zahrnuto v ÚP a odkaz na ně byl v úvěrové smlouvě napsán tak, že tento text je pro drobnost písma nečitelný, pak i když pro smlouvu o úvěru č. 4201106993 neplatí, že by musela být uzavřena v režimu zvláštní právní úpravy, akcentující její spotřebitelský charakter, je nutno vycházet z toho, že požadavek na srozumitelnost, tedy kvalitu formy, jakou byla vůle jednajícího projevena, je nezbytným předpokladem pro platnost takovéhoto projevu vůle. Podle závěru Nejvyššího soudu České republiky, který vyjádřil ve svém rozhodnutí ze dne 20. 11. 2009 sp. zn. 30 Cdo 4271/2007, platí, že ve smyslu občanského zákoníku je třeba právní úkon považovat za určitý a srozumitelný, jestliže je z něj patrno, kdo tento právní úkon činí a co je jeho předmětem, přičemž tento předmět musí být vymezen tak, aby nemohlo dojít k záměně za věci obdobného druhu. Pokud ta která esenciální náležitost právního úkonu (např. z hlediska jeho určitosti)absentuje, nemůže takto učiněný úkon vyvolat sledovaný vznik, (obsahovou) změnu či zánik příslušného právního vztahu. Požadavek srozumitelnosti je požadavkem na obecnou srozumitelnost obsahu jednání. Pokud osoba, které je právní jednání určené, nemá možnost se s obsahem tohoto jednání z důvodu jeho nečitelnosti seznámit, je takové jednání nesrozumitelné. Nemožnost určitý text přečíst bez vynaložení zvláštního úsilí a bez využití zvláštních pomůcek je sama o sobě dostačujícím důvodem pro konstatování neplatnosti takovéhoto ujednání. Proto prohlášení dlužníka o tom, že převzal ÚP s kódem ISH311, je s nimi seznámen, všechna jejich ustanovení mu jsou srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a projevuje souhlas být vázán těmito podmínkami ve smlouvě ze dne 18. 1. 2012 je nutno považovat za neplatné pro nesrozumitelnost, když pouhým provedením jednoduchého měření textu tohoto prohlášení lze zjistit, že velká písmena abecedy dosahují velikosti o něco větší než 1 mm a malá písmena abecedy, jimiž je psána většina textu, pak téměř o polovinu méně. Lze tedy konstatovat, že sjednání způsobu určení smluvní pokuty nesplňuje ani požadavek srozumitelnosti. 34. Dalším důvodem, proč nárok žalobce na smluvní pokutu není dán, je to, že i kdyby bylo prokázáno, že jsou splněny veškeré požadavky písemné formy a určitosti, nebylo prokázáno, že by došlo k zesplatnění uvěru (předpokladu pro vznik nároku na smluvní pokutu dle hlavy 6, § 3 ÚP označených ISH311). 35. Z výše uvedených důvodů rozhodl soud tak, že návrh, aby bylo určeno, že žalobce má za dlužníkem Josefem Doležalem, anonymizovano , bytem Bulharská 1417/5, Ostrava-Poruba dílčí pohledávku č. 2 ve výši 14 406 Kč a dílčí pohledávku č. 3 ve výši 2 695 Kč, zamítl.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 163 insolvenčního zákona ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. 37. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož byla žalovaná ve věci úspěšná, vzniklo ji právo na náhradu nákladů řízení. 38. Soud přiznal žalované náklady právního zastoupení dle ust. § 9 odst. 4 písm.c) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč ve výši 9 300 Kč (převzetí zastoupení, písemné podání ze dne 6. září 2010, účast u ústního jednání dne 10. ledna 2018), 3 x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/96 Sb., tj celkem 900 Kč, náhradu za promeškaný čas 4 půlhodiny á 100 Kč, tj. celkem 400 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jízdné osobním automobilem Škoda Octavia RZ 3T72003 z Frýdku-Místku do Ostravy a zpět, tj. celkem 50 km, průměrná spotřeba nafty 6,2 l/100 km k jednání dne 10. ledna 2018, průměrná cena nafty 29,80 Kč/1 litr (vyhl. 463/2017 Sb). , spolu se základní sazbou 4 Kč/km (§ 157 odst. 4) vyhl. 262/2006 Sb.), celkem 292 Kč a 21 % DPH ve výši 2 287 Kč, tj. celkem 13 179 Kč. 39. Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokátky. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, trojmo. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

Ostrava 12. ledna 2018

JUDr. Eva Slaběňáková, v.r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.