11 ICm 3293/2016
č. j. 11 ICm 3293/2016-25 (KSOS 34 INS 8908/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Slaběňákovou ve věci žalobce: Mgr. Michal Machek sídlem Dlouhá 53/6, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava insolvenční správce dlužnice NEVIS Opava, s.r.o., IČO: 26826437 sídlem Vrchní 85/30, 747 05 Opava-Kateřinky proti žalované: LOSERT spol. s r.o., IČO: 61947342 sídlem Ke mlýnu 37/11, 746 01 Opava-Zlatníky o odpůrčí žalobě

takto: I. Určuje se, že dohoda o vzájemném započtení závazků a pohledávek uzavřená dne 27. 2. 2014 mezi dlužnicí a žalovanou je vůči věřitelům dlužnice neúčinná. II. Žalovaná je povinna vydat do majetkové podstaty dlužnice NEVIS Opava, s.r.o., IČO: 26826437, sídlem Vrchní 85/30, 747 05 Opava-Kateřinky, v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 8908/2014 kupní cenu za poskytnuté plnění z neúčinného právního úkonu ve výši 90 750 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. Návrh, aby bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená mezi dlužnicí a žalovanou dne 16. 1. 2014, jejímž předmětem byl převod pásového minibagru TAKEUCHI TB 45 (rok výroby 1990), je vůči věřitelům dlužnice neúčinným právním úkonem, se zamítá. IV. Návrh, aby žalovaná byla povinna vydat do majetkové podstaty dlužnice NEVIS Opava, s.r.o., IČO: 26826437, sídlem Vrchní 85/30, 747 05 Opava-Kateřinky, v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. isir.justi ce.cz KSOS 34 INS 8908/2014 náhradu za poskytnuté plnění z neúčinného právního úkonu ve výši 8 470 Kč, se zamítá. V. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč na účet Krajského soudu v Ostravě, č. ú. 3703-4123761/0710, VS 1142329316, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 9. 2016 se žalobce domáhal určení neúčinnosti kupní smlouvy uzavřené mezi dlužnicí a žalovanou dne 16. 1. 2014, jejímž předmětem byl převod pásového minibagru TAKEUCHI TB 45 (rok výroby 1990), a dohody o vzájemném započtení závazků a pohledávek uzavřené dne 27. 2. 2014 a současně uložení povinnosti žalované vydat do majetkové podstaty dlužnice peněžitou náhradu v celkové výši 99.220 Kč. Žalobce tvrdil, že dlužnice byla ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ ), v úpadku s ohledem na právní domněnku, že pokud dlužník neplní své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců, je v úpadku. 2. Žalobce má z dosavadního průběhu insolvenčního řízení dlužnice za prokázáno, že nejpozději ke dni 1. listopadu 2013 měla dlužnice minimálně 5 věřitelů, vůči kterým měla peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, když se jednalo o: -pohledávky evidované pod číslem P 3 (věřitelka TITAN-METALPLAST, s.r.o.) -pohledávky evidované pod číslem P6 (věřitelka LICHNA TRADE CZ, s.r.o.) -pohledávky evidované pod číslem P8 (věřitel Lesy České republiky, s.p.) -pohledávky evidované pod číslem P9 (věřitelka KARETA, s.r.o.) -pohledávky evidované pod číslem P22 (věřitelka ALBREKO s.r.o.). 3. Dle žalobce tedy ačkoliv dne 1. listopadu 2013 uplynula doba delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti u pohledávek evidovaných pod čísly P3, P6, P8, P9 a P22, dlužnice na tyto své závazky (vyjma pohledávky evidované pod číslem P3) neuhradila ničeho, ač jejich pravost a výši nerozporovala ani v průběhu insolvenčního řízení. 4. Předmětné pohledávky byly do insolvenčního řízení dlužnice věřiteli přihlášeny a ze strany dlužnice zcela uznány. Na základě toho považuje žalobce za prokázané, že dlužnice nebyla až do zahájení insolvenčního řízení objektivně schopna tyto své závazky uhradit, kdy se již minimálně v listopadu 2013 nacházela v platební neschopnosti a tedy i v úpadku. Tato domněnka platební neschopnosti dlužnice dle ust. § 3 odst. 2 IZ již nemůže být s odkazem na ustálenou soudní judikaturu vyvrácena (viz rozsudek NS ČR ze dne 1. 3. 2012 sp. zn. 29 NSČR 38/2010). 5. Žalobce tedy tvrdil, že pokud dne 16. 1. 2014 uzavřely dlužnice a žalovaná kupní smlouvu, na základě které převedla dlužnice do vlastnictví žalované pásový minibagr TAKEUCHI TB 45 za kupní cenu 75.000 Kč bez DPH, kupní cenu vyúčtovala dlužnice žalované fakturou číslo 2014006 ze dne 13. 2. 2014 a tuto kupní cenu zaplatila žalovaná vzájemným započtením pohledávek dlužnice a žalované ze dne 27. 2. 2014 tak, že oproti pohledávce dlužnice na zaplacení kupní ceny byly dohodou smluvních stran započteny pohledávky žalované za dlužnicí vyplývající z faktur číslo 130160285 a č. 110160200 v době, kdy se již dlužnice zcela prokazatelně nacházela ve stavu úpadku, pak toto jednání dlužnice naplňuje znaky zvýhodňujícího právního úkonu podle § 241 IZ. 6. Žalovaná a dlužnice dle žalobce účelově vytvořily pohledávku, kterou následně dohodou započetly oproti splatným pohledávkám žalované. Skutečnost, že dlužnice jakožto prodávající neobdržela kupní cenu v hotovosti, ale formou zápočtu, byla výhodná pouze pro žalovanou jakožto kupující. Dohoda o započtení vzájemných pohledávek ze dne 27. 2.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová. 2014 je dvoustranný právní úkon, na základě něhož byla v celé výši započtena pohledávka dlužnice na zaplacení kupní ceny za předmět koupě proti pohledávkám žalované. 7. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 29 Cdo 4886/2007 a má za to, že jednání dlužnice naplňuje znaky právního úkonu bez přiměřeného protiplnění podle ust. § 240 IZ a zvýhodňujícího právního úkonu dle ust. § 241 IZ, kdy dlužnice v době, kdy se již zcela prokazatelně nacházela v úpadku, uzavřela kupní smlouvu s žalovanou, aniž by mezi nimi v době uzavření smlouvy existoval úmysl fakticky uhradit kupní cenu. Takto vzniklou pohledávku dlužnice za žalovanou mezi sebou smluvní strany dohodou ze dne 27. 2. 2014 započetly. V důsledku výše popsaného jednání se tak dle žalobce dostalo žalované vyššího uspokojení na úkor ostatních věřitelů, než jaké by jí jinak náleženo v konkursu. 8. Žalobce dále tvrdil, že za neúčinný právní úkon dlužnice je nutno považovat též takové jednání, které učinila v době, kdy již byla v úpadku, na základě kterého došlo k převodu jejího majetku na jinou osobu, kdy se dlužnici nedostalo adekvátního plnění, které mohlo být využito k uspokojení ostatních věřitelů dlužnice. Pokud totiž dlužnice nacházející se ve stavu úpadku zcizuje svůj majetek, měla by tak učinit za cenu obvyklou a zajistit, aby za něj dostala skutečně zaplaceno. Shora specifikovaným započtením tak dle žalobce došlo k zániku závazku žalované vůči dlužnici uhradit sjednanou kupní cenu. Samotné uzavření dohody o započtení pohledávek lze rovněž považovat za neúčinné právní jednání dlužnice ve smyslu ust. § 235 odst. 1 IZ, neboť tím, že žalované byla zcela uhrazena pohledávka ve výši 90.750 Kč, došlo nejen ke zkrácení uspokojení ostatních věřitelů, ale také ke zvýhodnění žalované. 9. Žalobce v této souvislosti považuje za důležité zdůraznit, že již v období od 4. 2. 2014 do 13. 3. 2014 probíhalo u Krajského soudu v Ostravě proti dlužnici insolvenční řízení na návrh věřitele Tomáše Ulmana. Toto insolvenční řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí insolvenčního návrhu, neboť mezi dlužnicí a tímto věřitelem byla uzavřena dohoda o narovnání, na základě které došlo k uspokojení jeho pohledávek. V době uzavření kupní smlouvy byla dlužnice zcela prokazatelně v platební neschopnosti. 10. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ve svém podání ze dne 4. 9. 2017 tvrdila, že nečiní sporným to, že uzavřela s dlužnicí dne 16. 1. 2014 kupní smlouvu na pásový minibagr TAKEUCHI, typ TB 45 za kupní cenu 90 750 Kč včetně DPH, že tato kupní cena byla vyúčtována dlužnicí fakturou č. 2014006 ze dne 13. 2. 2014 a splatná dne 27. 2. 2014. Rovněž nečinila sporným to, že kupní cena byla uhrazena formou dohody o vzájemném zápočtu pohledávek tak, že tato kupní cena byla započtena na pohledávky žalované vyplývající z faktur č. 130160285 a 110160200. 11. Žalovaná ale nesouhlasila s tím, že by snad jednání dlužnice mělo naplňovat znaky právního úkonu bez přiměřeného protiplnění dle § 240 IZ a zvýhodňujícího právního úkonu dle § 241 IZ. Tvrdila, že k žalobcem popisované situaci nedošlo, a odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 34 INS 2718/2014-22 ze dne 14. 10. 2014, kterým byl původní insolvenční návrh věřitele Tomáše Ulmana zamítnut, neboť nebyl úpadek dlužníka osvědčen. Dle žalované žalobce nesprávně interpretuje skutečnosti, které vyplývají se spisu sp. zn. KSOS 34 INS 2718/2014, když nereflektuje závěry uvedené v rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě KSOS 34 INS 2718/2014-22 ze dne 14. 10. 2014 ohledně neexistence úpadku dlužnice v období od 4. 2. 2014 do 13. 3. 2014. 12. Žalovaná rozporuje účelovost vytvoření pohledávky na základě uzavřené kupní smlouvy. S ohledem na předmět podnikání měla žalovaná zapotřebí zakoupit minibagr, konkrétně minibagr TAKEUCHI. Od dlužnice si předmětný bagr zakoupila za cenu obvyklou (viz znalecký posudek č. POS 988/04/14 ze dne 8. 2. 2014), proto zde není dána neúčinnnost uzavření kupní smlouvy ze dne 16. 1. 2014 (protiplnění je tedy přiměřené). K uzavření

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová. smlouvy o vzájemném započtení pohledávek došlo v období ledna a února 2014, tedy období předcházejícím zahájení insolvenčního řízení, v němž byl úpadek dlužnice osvědčen až ke dni 14. 9. 2015. Byť žalobce uvádí platební neschopnost dlužnice už od roku 2013, považuje to žalovaná za spekulaci, a to s ohledem na již zmíněné insolvenční řízení KSOS 34 INS 2718/2014. Navíc žalovaná považuje způsob zaplacení kupní ceny formou započtení za zcela běžný způsob úhrady v obchodní praxi, žalovaná nevěděla a ani při náležité péči nemohla vědět, že dlužnice je v úpadku, byla po celou dobu v dobré víře a neměla ani důvod zkoumat hospodářskou situaci dlužnice. Tato povinnost pro žalovanou nevyplývá z žádného právního předpisu. 13. Obě strany souhlasily (žalobce výslovně, žalovaná konkludentně) s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ). Než se soud zabýval samotnou žalobou, zkoumal, zda jsou splněny předpoklady pro projednání této incidenční žaloby. 14. Z insolvenčního spisu soud zjistil, že 31. 3. 2014 podala věřitelka dlužnice-obchodní firma ZET Služby, s.r.o. insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu. Usnesením ze dne 14. 10. 2014 sp. zn. KSOS 34 INS 8908/2014-A22 byl sice tento insolvenční návrh zamítnut, ale toto rozhodnutí bylo k odvolání věřitelky odvolacím soudem zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení (rozhodnutí KSOS 34 INS 8908/2014, 3 VSOL 1404/2014-A-44 ze dne 22. 4. 2015). Po doplnění chybějících skutečností byl usnesením ze dne 14. 9. 2015 sp. zn. KSOS 34 INS 8908/2014-A 110 zjištěn úpadek dlužnice NEVIS Opava s.r.o., IČO 26826437, sídlem Opava-Kateřinky, Vrchní 85/30, 747 05, na její majetek prohlášen konkurs a insolvenčním správcem ustanoven Mgr. Michal Machek. Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 89, odst. 2 IZ) dne 14. 9. 2015. Insolvenční správce podal žalobu 13. 9. 2016, žaloba tedy byla podána včas. 15. Z provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků učinil soud tento skutkový závěr: 16. Dlužnice a žalovaná dne 16. 1. 2014 uzavřely mezi sebou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl minibagr TAKEUCHI TB 45, a to za cenu 90 750 Kč včetně DPH. V této smlouvě se smluvní strany dohodly na tom, že kupující uhradí kupní cenu zápočtem svých pohledávek na pohledávku prodávající dle vystavené faktury. Prodávající dne 13. 2. 2014 vystavila fakturu č. 20140006 na částku 90 750 Kč, a to se splatností 27. 2. 2014. Před vystavením této faktury byl dne 8.2.2014 vypracován znalcem ing. Oldřichem Halamíčkem znalecký posudek č. POS.988/04/14, kterým byla stanovena obvyklá cena pásového minibagru TAKEUCHI TB 45 na částku 82 000 Kč bez DPH. Dne 27. 2. 2014 uzavřely žalovaná a dlužnice písemnou dohodu o vzájemném započtení závazků a pohledávek, touto dohodou smluvní strany započetly na pohledávku dlužnice za žalovanou ve výši 90 750 Kč (dle faktury č. 20140006) pohledávky žalované za dlužnicí, a to pohledávky označené čísly faktur 130160285 ve výši 83 729 Kč (z této faktury ale jen částka 82 513 Kč) a č. 110160200 ve výši 8 237 Kč. 17. Spisem zdejšího soudu sp. zn. KSOS 34 INS 2718/2014 bylo prokázáno, že 4. 2. 2014 byl zdejšímu soudu doručen návrh Tomáše Ulmana, podnikatele podnikajícího pod IČO 88592472, adresa Jubilejní 41, 747 62 Mokré Lazce, na zahájení insolvenčního řízení dlužnice NEVIS Opava, s.r.o., IČO 26826437, sídlem Vrchní 86, 747 05 Opava-Kateřinky (dlužnice i v tomto řízení). Dne 4. 2. 2014 bylo zahájení tohoto insolvenčního řízení zveřejněno vyhláškou sp. zn. KSOS 34 INS 2718/2014. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 19. 2. 2014 vzal Tomáš Ulman insolvenční návrh zpět, neboť dne 17. 2. 2014 došlo mezi ním a obchodní firmou NEVIS Opava, s.r.o., IČO 26826437, sídlem Vrchní 86, 747 05 Opava-Kateřinky, k uzavření dohody o narovnání. Usnesením ze dne 24. 2. 2014 č. j. KSOS 34 INS 2718/2014-A6 bylo řízení z důvodu zpětvzetí návrhu zastaveno a dne 1. 4.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová. 2014 byl zápis v tomto rejstříku ukončen. Nebylo tedy prokázáno, že by soud po tomto datu ve věci vedené pod sp. zn. KSOS 34 INS 2718/2014 činil nějaká další rozhodnutí, a už vůbec ne to, že by snad byl návrh věřitele Tomáše Ulmana zamítnut proto, že by nebyl osvědčen úpadek dlužnice. 18. Insolvenčním spisem KSOS 34 INS 8908/2014 bylo mimo jiné prokázáno tvrzení insolvenčního správce, že své pohledávky do tohoto řízení přihlásili mimo jiné i věřitelé TITAN-METALPLAST, s.r.o. (pohledávka ve výši 4 960 Kč splatná 2. 5. 2013), LICHNA TRADE CZ, s.r.o. (pohledávky: ve výši 50 323 Kč splatná 17. 6. 2013, ve výši 52 556 Kč splatná 4. 7. 2013, ve výši 34 503 Kč splatná 15. 8. 2013, ve výši 36 510 Kč splatná 30. 8. 2013, ve výši 40 850 Kč splatná 14. 9. 2013), Lesy České republiky, s.p. (pohledávka ve výši 220 804,58 Kč splatná 28. 1. 2012), KARETA, s.r.o. (pohledávka ve výši 215 568,82 Kč splatná 20. 5. 2013) a ALBREKO s.r.o. (pohledávka ve výši 60 000 Kč splatná 23. 5. 2011). Kromě pohledávky věřitelky TITAN-METALPLAST, s.r.o., která byla vzata zpět, a pohledávky věřitelky ALBREKO s.r.o., která byla popřena pro promlčení, byly ostatní pohledávky shora uvedených věřitelů při přezkumném jednání konaném dne 15. 2. 2016 zjištěny. Dále bylo insolvenčním spisem (a to zprávou o hospodářské situaci dlužnice a soupisem majetkové podstaty dlužnice) mimo jiné prokázáno, že výše pohledávek věřitelů činí 10 241 306,06 Kč, dlužnice podnik neprovozuje a zaměstnává pouze 1 zaměstnankyni, že nemá žádný nemovitý majetek a movitý majetek společně s finančními prostředky činí 445 990,36 Kč. Pokud jde o insolvenční řízení zahájené 1. 4. 2015 a vedené pod sp. zn. KSOS 34 INS 8908/2014, pak zprávou o hospodaření ze dne 14. 12. 2015 bylo prokázáno, že již v té době měla dlužnice velké množství závazků, takže úpadek se jí nepodařilo odvrátit. 19. Skutkový stav soud aplikoval na platnou právní úpravu, kterou je insolvenční zákon a zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ). 20. Dle § 235, odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. 21. Z toho je zřejmé, že ustanovení § 235 odst. 1 IZ obsahuje obecnou definici neúčinného právního úkonu dlužníka tak, že má-li být právní úkon nebo opomenutí dlužníka posouzeno jako neúčinné, musí v jeho důsledku dojít ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů v rámci insolvenčního řízení nebo ke zvýhodnění některého z věřitelů oproti ostatním věřitelům dlužníka. Jednotlivé skutkové podstaty neúčinných právních úkonů jsou pak upraveny v ustanoveních § 240 až § 242 IZ; prostřednictvím těchto ustanovení se dává (pro insolvenční řízení) obsah pojmům zkracující právní úkon dlužníka a zvýhodňující právní úkon dlužníka . Při hodnocení právního úkonu (právního jednání) dlužníka z hlediska jejich neúčinnosti přitom musí být současně naplněna jak obecná definice, tak jedna ze skutkových podstat neúčinných právních úkonů, upravených v ustanoveních § 240 až § 242 IZ. 22. Ustanovení § 240 IZ upravuje skutkovou podstatu neúčinných právních úkonů dlužníka bez přiměřeného protiplnění, jež je koncipována tak, že právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytovat plnění buď bezúplatně, nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se dlužník zavázal. Současně jde o úkon, který byl učiněn v době, kdy dlužník již byl v úpadku (nebo o úkon, který vedl k úpadku) a (nebyl-li učiněn ve prospěch osoby dlužníkovi blízké, nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern) v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení, přičemž se současně nesmí jednat o úkon, který je zahrnut v negativním vymezení této skutkové podstaty, jež je obsaženo v odstavci 4 tohoto ustanovení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová. 23. Druhou ze skutkových podstat, které navazují na obecnou definici neúčinnosti pro potřeby insolvenčního řízení, upravuje ustanovení § 241 IZ. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu, přičemž současně jde o úkon, který dlužník učinil v době, kdy již byl v úpadku (nebo o úkon, který vedl k úpadku) a (nebyl-li učiněn ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern) v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení. Odstavec 3 citovaného ustanovení obsahuje demonstrativní výčet zvýhodňujících právních úkonů, v odstavci 5 je obsažen výčet úkonů, jež jsou zahrnuty v negativním vymezení této skutkové podstaty. 24. Dle § 239 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst.1). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst.3). Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná (odst.4). 25. V projednávané věci žalobce podal žalobu v souladu s ustanovením § 239 odst. 1 a 3 IZ na určení neúčinnosti právního úkonu dlužnice spočívajícího v převodu jejího majetku na jinou osobu, kdy se dlužnici nedostalo adekvátního plnění, a rovněž ve zvýhodnění žalované tím, že uzavřením dohody o vzájemném započtení pohledávek došlo ke zkrácení uspokojení ostatních věřitelů, neboť žalovaná uzavřením této dohody s dlužnicí nebyla uspokojena poměrně, a to vše v situaci, kdy dlužnice již byla v úpadku. 26. Dle § 3 IZ Dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost") (odst.1). 27. Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odst.2). 28. Má se za to, že dlužník, který je podnikatelem a vede účetnictví, je schopen plnit své peněžité závazky, jestliže rozdíl mezi výší jeho splatných peněžitých závazků a výší jeho disponibilních prostředků (dále jen "mezera krytí") stanovený ve výkazu stavu likvidity podle prováděcího právního předpisu představuje méně než desetinu výše jeho splatných peněžitých závazků, anebo pokud výhled vývoje likvidity sestavený podle prováděcího právního předpisu osvědčuje, že mezera krytí klesne v období, na které se výhled vývoje likvidity sestavuje, pod jednu desetinu výše jeho splatných peněžitých závazků. Výkaz stavu likvidity anebo výhled vývoje likvidity musí být sestavené v souladu s požadavky, které stanoví prováděcí právní předpis, auditorem, znalcem nebo osobou, která se zabývá ekonomickým poradenstvím v oblasti insolvencí a restrukturalizací a splňuje požadavky stanovené prováděcím právním předpisem (odst.3).

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová. 29. Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat (odst.4). 30. O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (odst.5). 31. Obsah, rozsah a způsob sestavování výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity a uspořádání, označování a obsahové vymezení jednotlivých položek majetku, závazků, nákladů, výnosů, příjmů a výdajů ve výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity, délku období, na které se sestavuje výhled vývoje likvidity, a požadavky na osoby, které jsou oprávněny k sestavení výkazu stavu likvidity anebo výhledu vývoje likvidity, stanoví prováděcí právní předpis (odst.6). 32. Aby tedy soud mohl spolehlivě zjistit, zda v případě kupní smlouvy ze dne 16. 1. 2014 jde o neúčinný právní úkon, který zkracuje uspokojení pohledávek věřitelů, je zapotřebí vyjít z judikaturních závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64/2002. Podle nich dlužníkův právní úkon zkracuje uspokojení pohledávek jeho věřitelů zejména tehdy, jestliže vede ke zmenšení majetku dlužníka a jestliže v jeho důsledku nastalé zmenšení majetku má současně za následek, že věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, ačkoliv-nebýt tohoto úkonu-by se z majetku dlužníka alespoň částečně uspokojil. V dalším rozsudku, uveřejněném pod č. 30/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud navázal na uvedený závěr tak, že ke zkrácení vymahatelné pohledávky věřitele nemůže dojít, zmenší-li se sice majetek dlužníka, avšak vlastní-li dlužník navzdory odporovanému právnímu úkonu a dalším svým dluhům takový majetek, který sám o sobě postačuje k tomu, aby se z něho věřitel uspokojil. Neměl-li dlužníkův právní úkon za následek zmenšení jeho majetku, neboť za převedené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty obdržel jejich obvyklou cenu nebo mu za ně byla poskytnuta přiměřená náhrada, nemůže dojít ke zkrácení uspokojení věřitelovy pohledávky; i když má dlužník dluhy, v důsledku tzv. ekvivalentního právního úkonu nenastalo zmenšení jeho majetku a k uspokojení věřitelovy pohledávky může sloužit dlužníkův majetek (i když změnil podobu aktiv) ve stejné hodnotě (ceně), jako kdyby k těmto právním úkonům nedošlo. Rozhodným okamžikem pro posouzení ekvivalentnosti převodu dlužníkových věcí, práva nebo jiných majetkových hodnot je jeho účinnost, u nemovitostí zapisovaných do katastru nemovitostí je jím den, k němuž nastaly účinky vkladu práva do katastru nemovitostí. V tomtéž rozhodnutí Nejvyšší soud také vysvětlil, že pro závěr, že se dlužníkův majetek následkem převodu věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty na jiného nesnížil, není bez dalšího významný pouze obsah smlouvy nebo jiného ujednání; o tzv. ekvivalentní právní úkon dlužníka jde jen tehdy, jestliže se dlužníkovi opravdu (reálně) dostala za převedené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty jejich obvyklá cena nebo jiná skutečně přiměřená (rovnocenná) náhrada. 34. V rozsudku ze dne 22. 12. 2015 sen. zn. 29 ICdo 48/2013 Nejvyšší soud k výkladu ustanovení § 240 IZ uzavřel, že i pro poměry insolvenční neúčinnosti právních úkonů dlužníka se uplatní obecný závěr o tom, že podmínky odporovatelnosti ve smyslu ustanovení § 240 IZ se posuzují ke dni vzniku právního úkonu, a k témuž okamžiku se také zjišťuje i to, zda dlužník po uzavření odporovaného právního úkonu měl další dostatečný majetek k uspokojení věřitelů (v jejichž prospěch se insolvenční neúčinnost vyslovuje). 35. Pokud se týká kupní smlouvy ze dne 16. 1. 2014, nelze mít k obsahu ujednání v ní o výši kupní ceny žádné výhrady, neboť kupní cena byla sjednána ve výši 90 750 Kč vč. DPH, přičemž bylo znaleckým posudkem č. POS.988/04/14 prokázáno, že se jedná o cenu odpovídající obvyklé ceně. Ze samotné kupní smlouvy ze dne 16. 1. 2014 tedy nevyplývá, že

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová. by dlužnice žalovanou (pokud jde o povinnost zaplatit kupní cenu) nějakým způsobem zvýhodnila. Je však zjevné, že v důsledku následně dne 27. 2. 2014 uzavřené dohody o započtení pohledávky se dlužnici za prodaný majetek žádného reálného protiplnění nedostalo, resp. plnění, které se jí dostalo má charakter plnění, jež ostatní věřitele dlužnice zkrátilo. 36. Nicméně pro závěr, zda právní úkon (právní jednání) dlužnice je právním úkonem zkracujícím její věřitele, tedy právním úkonem neúčinným ve smyslu ustanovení § 240 IZ, je určující rovněž zjištění, že dlužnice v době, v níž uzavírala kupní smlouvu s žalovanou, neměla dostatečný majetek, z něhož by mohly být uspokojeny pohledávky jejích věřitelů, což je významné z hlediska závěru o tom, zda odporovaný právní úkon byl učiněn v době, kdy dlužnice již byla v úpadku (§ 3 odst. 1 a odst. 2 IZ), neboť dlužník, který dlouhodobě své peněžité závazky neplní, avšak jehož majetek postačuje na úhradu jeho závazků, totiž není v platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 IZ (srov. závěry Nejvyššího soudu v jeho usnesení ze dne 15. 12. 2014 sen. zn. 29 NSČR 119/2014). 39. Obsahem insolvenčního spisu KSOS 34 INS 8908/2014, a to zejména zprávou o hospodářské situaci dlužnice a soupisem majetkové podstaty dlužnice, bylo totiž prokázáno, že výše pohledávek věřitelů překračuje aktiva, že dlužnice podnik neprovozuje a nemá žádný nemovitý majetek. V dubnu 2014, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení vedené pod sp. zn. KSOS 34 INS 8908/2014, měla dlužnice velké množství závazků, takže úpadek se jí nepodařilo odvrátit. 40. Posuzoval-li tedy soud to, zda dlužnice v době, kdy převáděla vlastnické právo k minibagru TAKEUCHI TB 45 na žalovanou, a v době, kdy účastníci kupní smlouvy uzavřeli dohodu o započtení vzájemných pohledávek, měla další dostatečný majetek k uspokojení věřitelů, pak z toho, co v řízení vyšlo najevo, dospěl jednoznačně k závěru, že neměla, resp. neměla takový majetek, aby mohly být uspokojeny pohledávky těch věřitelů, vůči nimž měla dlužnice v době vzniku odporovaných právních úkonů splatné závazky. 41. Tím, že bylo prokázáno, že dlužnice má více věřitelů a má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit, když bylo prokázáno, že je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, byl prokázán úpadek dlužnice. To, že se dlužnice v tomto úpadku nacházela i v lednu a únoru 2014, a že věděla, že se v úpadku nachází, bylo prokázáno tím, že pohledávky věřitelů shora uvedených (pohledávky po splatnosti delší než 3 měsíce) uznala. 42. V situaci, kdy dlužník ví, že je předlužen, je povinen vyvarovat se zvýhodňujících právních úkonů vůči některým věřitelům (dle § 241 IZ), neboť v případě, že se prokáže, že k takovému zvýhodňujícímu právnímu úkonu došlo, je tento úkon neúčinný a vzniká povinnost osobě, v jejíž prospěch byl tento neúčinný právní úkon učiněn, vydat do majetkové podstaty toto plnění (§ 237 IZ). 43. V poměrech projednávané věci to tedy znamená, že pokud dlužnice uzavřela s žalovanou kupní smlouvu dle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ) proto, aby na ni převedla vlastnické právo k pásovému minibagru TAKEUCHI TB 45 za kupní cenu 90 750 Kč, pak tento právní úkon (kupní smlouva) není vůči věřitelům dlužnice neúčinný, neboť pokud kupní smlouvou dle cit. ustanovení NOZ se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu, a byla-li tato kupní cena stanovena ve výši odpovídající znaleckému posudku, pak se jedná se o cenu obvyklou. 44. Další ujednání v této smlouvě, kde se dlužnice s žalovanou dohodly na tom, že kupní cena bude zaplacena formou dohody o zápočtu pohledávek, nepatří mezi obligatorní náležitosti kupní smlouvy, proto tato dohoda, jakož i samotná dohoda o zápočtu pohledávek z 27. 2.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová. 2014, jsou samostatnými právními úkony, a pokud soud hodnotil tyto právní úkony (dle § 1785 a násl. a § 1982 a násl. NOZ), pak dospěl k závěru, že se v tomto případě jedná o právní úkony, které jsou vůči žalované zvýhodňující. 45. Neobsahovala-li by smlouva ze dne 16. 1. 2014 dohodu o smlouvě budoucí o tom, že kupní cena bude zaplacena formou dohody o zápočtu pohledávek, a uhradila-li by žalovaná (věřitelka) dlužnici kupní cenu za pásový minibagr TAKEUCHI TB 45 v penězích (relutárně), mohla by se získaná částka (kupní cena) rozdělit mezi ostatní věřitele. Tím, že se žalovaná s dlužnicí již ve smlouvě ze dne 16. 1. 2014 dohodly (kromě převodu vlastnického práva za dohodnutou kupní cenu), že dohodnutá kupní cena bude ve smyslu ust. § 1785 a násl. NOZ zaplacena formou dohody o zápočtu pohledávek dle § 1982 a násl. NOZ, a následně obě strany takovouto dohodu dne 27. 2. 2014 uzavřely, pak těmito právními úkony (dohodou o způsobu zaplacení kupní ceny dle čl. 4 kupní smlouvy ze dne 16. 1. 2014 a dohodou o zápočtu pohledávek) byla žalovaná zvýhodněna oproti ostatním věřitelům a tedy je nutno oba tyto úkony dlužnice považovat vůči věřitelům za neúčinné (viz též rozhodnutí NS ČR sp. zn. 23 Cdo 472/2008 ze dne 31. 8. 2010, z něhož vyplývá, že: Platba jako důsledek projevu vůle subjektu právního vztahu splnit peněžitý závazek není právní skutečností, ale právním úkonem ). 46. Pokud tedy žalobce požadoval, aby bylo určeno, že je neúčinným právním úkonem kupní smluva ze dne 16. 1. 2014, pak s ohledem na shora uvedené soud tuto kupní smlouvu neúčinnou neshledal, a proto rozhodl, tak, že návrh, aby bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená mezi dlužnicí a žalovanou dne 16. 1. 2014, jejímž předmětem byl převod pásového minibagru TAKEUCHI TB 45 (rok výr. 1990), je vůči věřitelům dlužnice neúčinným právním úkonem, zamítl. Neúčinným právním úkonem ale soud shledal dohodu o vzájemném započtení závazků a pohledávek uzavřenou dne 27. 2. 2014 mezi dlužnicí a žalovanou, proto rozhodl, že tato dohoda je vůči věřitelům dlužnice neúčinná. 47. Žalobce požadoval, aby rovněž bylo určeno, že žalovaná je povinna vydat do majetkové podstaty dlužnice NEVIS Opava, s.r.o., IČO 26826437, sídlem Vrchní 86, 747 05 Opava- Kateřinky, v rámci insolvenčního řízení vedeného u KS V Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 8908/2014 náhradu za poskytnuté plnění z neúčinného právního úkonu ve výši 99 220 Kč. Jelikož soud shledal neúčinným právním úkonem dohodu o vzájemném započtení závazků a pohledávek uzavřenou dne 27. 2. 2014, jejímž předmětem byl zápočet kupní ceny za převod pásového minibagru TAKEUCHI TB 45 (rok výr. 1990), tedy částky 90 750 Kč, rozhodl tak, že uložil žalované zaplatit do majetkové podstaty tuto částku a ve zbytku, tedy v částce 8 470 Kč, žalobu zamítl. 48. Žalobce nezaplatil soudní poplatek z žaloby ve výši 2.000 Kč, neboť dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen zákon o soudních poplatcích) je v řízení od poplatku osvobozen. 49. Podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není. Tuto povinnost nemá žalovaný též v řízení o zrušení, neplatnosti nebo o určení, zda tu registrované partnerství (dále jen partnerství) je či není. 50. Podle ustanovení § 4 odst. 1, písm. i) zákona o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost v ostatních případech uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. 51. Vzhledem k tomu, že žalovaná nebyl ve sporu procesně úspěšná, došlo k přenosu poplatkové

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová. povinnosti dle ustanovení § 4 odst. 1, písm. j) zákona o soudních poplatcích. Soudní poplatek je žalovaná povinna zaplatit na účet soudu č. 3703-4123761/0710, VS 1142329316.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Ostrava 10. ledna 2018

JUDr. Eva Slaběňáková, v.r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.