11 ICm 2188/2016
č. j. 11 ICm 2188/2016-25 (KSOS 34 INS 6537/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Slaběňákovou ve věci žalobkyně: Ing. Šárka anonymizovano , anonymizovano bytem Výškovická 67, 700 30 Ostrava proti žalované: Insolvenční agentura v.o.s., IČO: 29115540 sídlem Západní 1448/16, 360 01 Karlovy Vary insolvenční správkyně dlužníka VOKD, a.s., IČO: 47675853 sídlem Nákladní 3179/1, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava o určení pořadí pohledávky

takto: I. Určuje se, že pohledávka žalobkyně ve výši 43 275 Kč uplatněná dne 23. 2. 2016 v insolvenčním řízení sp. zn. KSOS 34 INS 6537/2014 dlužníka VOKD, a.s., IČO: 47675853, sídlem Nákladní 3179/1, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava jako pohledávka z důvodu nevyplacených stravenek dle kolektivní smlouvy není pohledávkou na roveň postavenou pohledávkám za majetkovou podstatou. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou soudu 20. 6. 2016 se žalobkyně domáhala určení, že její pohledávka ve výši 43 275 Kč z důvodu nevyplacených stravenek dle kolektivních smluv za roky 2013-2016 je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSOS 34 INS 6537/2014. Žalobkyně tuto žalobu podala na základě usnesení insolvenčního soudu, kterým byla vyzvána, aby ohledně tohoto nároku podala dle § 203a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ) u insolvenčního soudu žalobu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová. isir.justi ce.cz

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že nesdílí názor žalobkyně, že jde o zaměstnanecký nárok, neboť tento nárok nespadá do nároku naturální mzdy dle ust. § 119 zákoníku práce, ale o cenově zvýhodněné stravování dle § 236 zák. č. 262/2006 Sb. (zákoník práce, dále jen ZP ), proto zde není dán důvod pro přednostní vyplacení dle § 305 odst. 2 IZ. Žalovaná k tomu dále uvedla, že v zásadě jde o to samé, jako kdyby zaměstnanci mohli využívat závodní jídelnu s cenově zvýhodněným obědem. Nevydání stravenek proto nepovažuje za nevyplacení části odměny, ale o nevydání plnění, na které je nárok dle kolektivní smlouvy. Jde o zaměstnavatelem dobrovolně poskytnutý benefit s tím, že část hodnoty stravenky je zaměstnanci stržena ze mzdy. Tak tomu bylo nejen u žalobkyně, ale i u ostatních zaměstnanců. 3. Obě strany souhlasily s projednáním věci bez nařízení ústního jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ). 4. Nejprve soud zkoumal, zda jsou dány předpoklady, aby mohl rozhodnout o tomto incidenčním sporu. Z insolvenčního spisu sp. zn. KSOS 34 INS 6537/2014-B258 zjistil, že k návrhu věřitele doručenému soudu 11. 3. 2014 bylo vyhláškou ze dne 11. 3. 2014 insolvenčním soudem oznámeno, že bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka VOKD, a.s., IČO: 47675853, sídlem Nákladní 3179/1, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava. Vyhláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 11. 3. 2014 ve 12:10 hodin; tímto okamžikem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Věřitelé dlužníka byli vyzváni, aby v případě, že chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení, podali přihlášku pohledávky. 5. Insolvenční správce ve zprávě insolvenčnímu soudu ze dne 16. 4. 2016 mimo jiné sdělil, kterým zaměstnancům byla vyplacena mzda po rozhodnutí o úpadku a které správce vyplatil po přechodu dispozičního oprávnění na správce po prohlášení konkursu. Dále sdělil, že dle platné kolektivní smlouvy, část VII., odst. 2 se dlužník zavázal poskytovat zaměstnancům za odpracované směny v kalendářním měsíci stravenky veřejného stravování v ceně 75 Kč. Bylo sjednáno, že zaměstnanec uhradí zaměstnavateli 45 % ceny stravenky formou srážky ze mzdy. Dlužník ale v době, kdy měl problémy s úhradou svých závazků vůči zaměstnancům i ve formě výdeje stravenek, nepřikročil ve sledovaném období ke srážkám ze mzdy dle výše uvedeného ujednání v kolektivní smlouvě. Všichni bývalí zaměstnanci nárokují část ve výši 55 % z ujednané ceny stravenky 75 Kč, tj. 41,25 Kč. Celkové nároky činí -do zjištění úpadku 65 387 ks stravenek, nárokovaná částka 2 697 214 Kč -po zjištění úpadku 52 928 ks stravenek, nárokovaná částka 2 183 280 Kč.

6. Správce sdělil soudu, že má za to, že tento nárok nespadá do nároku naturální mzdy (ust. § 119 zákoníku práce), který by byl součástí mzdy zaměstnanců a jako takový by mohl být vyplacen přednostně dle § 305 odst. 2 IZ, ale jedná se o cenově zvýhodněné stravování (ust. § 236 ZP). Nevydání stravenek proto správce nepovažuje za nevyplacení části mzdy, ale za nevydání plnění, na které dle kolektivní smlouvy vznikl nárok. V případě, že nárok vznikl po zjištění úpadku, mohlo by se dle správce jednat o pohledávky za majetkovou podstatou, které však v současné době nelze uspokojit. Správce proto požádal soud o postup dle § 203a IZ u žalobkyně, která si u něj takto přihlásila pohledávku ve výši 23 801,25 Kč. 7. Usnesením ze dne 19. 5. 2016 č. j. KSOS 34 INS 6537/2014-B258 insolvenční soud vyzval dle ustanovení § 203a IZ Ing. Šárku Gadlinovou, aby v pochybnostech o tom, zda její pohledávka uplatněná dle § 203 IZ jako pohledávka za majetkovou podstatou z titulu nároku na stravenky veřejného stravování (event. finanční náhrady) je pohledávkou za majetkovou podstatou, podala u insolvenčního soudu proti insolvenčnímu správci do 30 dnů žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky. Tuto výzvu soud odůvodnil tím, že jmenovaná návrhem na mimosoudní vypořádání věci ze dne 23. 2. 2016 uplatnila v insolvenčním řízení

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

dlužníka VOKD a.s. (řízení vedené soudem pod sp. zn. 34 INS 6537/2014) vůči insolvenčnímu správci pohledávku za majetkovou podstatou z titulu pracovně právního nároku-nároku na stravenky na veřejné stravování (dle kolektivní smlouvy VOKD a.s.). Insolvenční správce požádal Krajský soud v Ostravě jako soud insolvenční o postup vůči uplatněnému nároku věřitele dle § 203a IZ, neboť insolvenční správce nárok uvedené věřitelky neuznává jako pohledávku za majetkovou podstatou dle § 203 IZ. Usnesení bylo žalobkyni doručeno 24. 5. 2016. Žalobkyně podala žalobu, která byla doručena soudu 20. 6. 2016, tedy včas. 8. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že kolektivní smlouva dlužníka přiznávala zaměstnancům právo na vydání stravenek, sporné je to, zda toto právo vyplývající z kolektivní smlouvy je pracovněprávní pohledávkou dlužníkových zaměstnanců, tedy že jde o pohledávku, která je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. 9. Dle § 169 odst. 1 písm a) IZ: Pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou a) pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak. 10. Pracovněprávními pohledávkami se rozumí zejména mzda a odstupné, zákoník práce zná i mzdu naturální. 11. Dle § 119 ZP: (1) Naturální mzdu může zaměstnavatel poskytovat jen se souhlasem zaměstnance a za podmínek s ním dohodnutých, a to v rozsahu přiměřeném jeho potřebám. Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci vyplatit v penězích mzdu nejméně ve výši příslušné sazby minimální mzdy (§ 111) nebo příslušné sazby nejnižší úrovně zaručené mzdy (§ 112). (2) Jako naturální mzda mohou být poskytovány výrobky, s výjimkou lihovin, tabákových výrobků nebo jiných návykových látek, výkony, práce nebo služby. (3) Výše naturální mzdy se vyjadřuje v peněžní formě tak, aby odpovídala ceně, kterou zaměstnavatel účtuje za srovnatelné výrobky, výkony, práce nebo služby ostatním odběratelům, obvyklé ceně, nebo částce, o kterou je úhrada zaměstnance za výrobky, výkony, práce nebo služby poskytnuté zaměstnavatelem nižší než obvyklá cena. 12. Stravenky ale touto naturální mzdou nejsou, neboť na rozdíl od mzdy (naturální mzdy) je poskytování zvýhodněného závodního stravování zaměstnancům zaměstnavatelem pouze fakultativní činností ze strany zaměstnavatele vůči svým zaměstnancům (od novely zákoníku práce č. 74/1994 Sb. která z jeho § 140 odst. 1 vypustila povinnost pro zaměstnavatele zabezpečovat závodní stravování a ponechala tam pouze možnost, čímž se z dříve obligatorního plnění stalo plnění fakultativní). Na stravenku zaměstnanci nevzniká nárok, ale zaměstnavatel jí může svým zaměstnancům přiznat, pokud splní podmínky stanovené zvláštními právními předpisy upravujícími financování závodního stravování. 13. Obligatorní nárok (mzda) na rozdíl od fakultativního nároku (stravenky) je z pohledu insolvenčního zákona tím ukazatelem, který určuje, zda se jedná o pracovněprávní pohledávky (ve smyslu § 169 odst. 1 písm a) IZ), nebo jiné nároky. 14. Poskytování naturální mzdy (na rozdíl od poskytování stravenek) je založeno na dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kdy na základě takovéto dohody lze poskytovat naturálie jako součást mzdy za vykonanou práci zaměstnanci v pracovním nebo obdobném poměru k zaměstnavateli, přičemž část mzdy je třeba vždy vyplatit v penězích, a to nejméně ve výši odpovídající minimální mzdě nebo příslušné sazbě nejnižší úrovně zaručené mzdy. I když lze zásadní podmínky pro poskytování naturální mzdy dohodnout v kolektivní smlouvě, zákon

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

vyžaduje ve všech případech individuální souhlas zaměstnance s poskytováním naturální mzdy a uzavření individuální dohody o podmínkách jejího poskytování. Z toho vyplývá, že pouhá dohoda v kolektivní smlouvě pro naturální mzdu nestačí. U stravenek je ale situace jiná, tam (právě proto, že se nejedná o mzdový, a tedy pracovněprávní nárok) postačuje pouhá dohoda v kolektivní smlouvě. Naturální mzda je (na rozdíl od stravenek) součástí hrubé mzdy zaměstnance zúčtované mu k výplatě za práci v rozhodném období, která je mj. základem pro výpočet průměrného výdělku. Zahrnuje se rovněž do vyměřovacího základu pro výpočet a odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. 15. Dle § 203 odst. 1 IZ: Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. 16. Dle § 305 odst. 2 IZ: Nestačí-li dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty k uspokojení všech pohledávek uvedených v odstavci 1, uspokojí se nejdříve odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2, poté pohledávky věřitelů z úvěrového financování, poté poměrně náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců vzniklé po rozhodnutí o úpadku a poté pohledávky věřitelů na výživném ze zákona a poté pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví; ostatní pohledávky se uspokojí poměrně. Výtěžku zpeněžení podle § 298 odst. 2 lze však použít k uspokojení jiných pohledávek až po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele. 17. Dle § 203a IZ: (1) V pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň je v insolvenčním řízení vyloučeno. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení vyloučeno. (2) Řízení o žalobě podle odstavce 1 je incidenčním sporem podle § 159 odst. 1 písm. a); ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky platí obdobně. 18. Jelikož žalobkyní uplatněný nárok není pracovněprávní pohledávkou (jak má na mysli ust. § 169 odst. 1 IZ), pak se nemůže jednat o pohledávku za majetkovou podstatou a soud tedy žalobu, aby bylo určeno, že pohledávka žalobkyně v částce 43 275 Kč z důvodu nevyplacených stravenek dle kolektivní smlouvy je pohledávkou na roveň postavenou pohledávkám za majetkovou podstatou v insolvenčním řízení vedeném KS Ostrava pod sp. zn. KSOS 34 INS 6537/2014, zamítl. 19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně ve sporu úspěšná nebyla a žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, trojmo.

Ostrava 5. února 2018

JUDr. Eva Slaběňáková, v.r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Iveta Kukiová.