11 Cmo 1/2012
11 Cmo 1/2012-219 ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Trávníčkové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobce SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o., se sídlem Praha 10-Hostivař, U Továren 770/1b, PSČ 102 00, IČ: 28251351, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem Přerov, Dr. Skaláka 10, PSČ 750 00, proti žalovanému Mgr. Václavu Rožcovi, advokátovi se sídlem Brno, Kobližná 19, PSČ 602 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka SENZANO SKI, spol. s r.o., se sídlem Brno, Botanická 606/24, PSČ 602 00, IČ: 25292471, zastoupenému JUDr. et Mgr. Lubomírem Procházkou, advokátem se sídlem Brno, Kobližná 19, PSČ 602 00, o vyloučení věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19.8.2011, č.j. 27 Cm 4/2009-165

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 12.364,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu na vyloučení věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 12.600 Kč (výrok II.). Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně ke skutkovému a právnímu závěru, že vlastníkem věcí, které jsou předmětem této vylučovací žaloby je nadále dlužník, neboť kupní smlouva, na základě níž mělo přejít vlastnické právo k předmětným věcem z dlužníka jako prodávajícího na ECOLEDER CZ, s.r.o. jako kupujícího je neplatná, a tudíž nemohlo platně přejít vlastnické právo k těmto věcem na další kupující, tj. na společnost SPORTHOUSE CZ s.r.o. a následně pak na současného žalobce SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o. Nejsou splněny ani podmínky k nabytí věcí od nevlastníka, a to s ohledem na absenci dobré víry, neboť v květnu 2009 došlo k soupisu věcí do majetkové podstaty dlužníka a jediným oprávněným disponentem těchto věcí byl insolvenční správce dlužníka. Za této situace uzavřel, že věci byly do soupisu majetku dlužníka sepsány oprávněně.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání z důvodu, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zejména nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem SENZANO SKI, spol. s r.o. jako prodávajícím a společností ECOLEDER CZ, s.r.o. jako kupujícím a dále mu vytýkal procesní pochybení spočívající v tom, že toto řízení bylo přerušeno usnesením ze dne 8.10.2010, č.j. 27 Cm 4/2009 do doby rozhodnutí ve věci 27 Cm 156/2010, ale soud v řízení pokračoval aniž vyčkal právní moci rozhodnutí ve věci 27 Cm 156/2010. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a současně odvolací soud informoval, že některé věci, které jsou předmětem této vylučovací žaloby, byly v mezidobí zpeněženy a tudíž ze soupisu vyřazeny.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, která v odvolání použila způsobilý odvolací důvod podřaditelný pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o.s.ř., přezkoumal odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobou ze dne 26.6.2009, doručenou soudu téhož dne, ve znění doplňku ze dne 29.6.2009, doručeného soudu 1.7.2009, se původní žalobce SPORTHOUSE CZ s.r.o., IČ: 27852075 domáhal proti žalovanému insolvenčnímu správci dlužníka SENZANO SKI, spol. s r.o., IČ: 25292471 vyloučení v žalobě označených věcí. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že insolvenční správce dlužníka SENZANO SKI, spol. s r.o. sepsal

(zahrnul) předmětné věci do soupisu majetkové podstaty tohoto dlužníka neoprávněně, neboť dlužník tyto věci ještě před prohlášením konkursu prodal společnosti ECOLEDER CZ, s.r.o., IČ: 25320947, o čemž svědčí předávací protokol z 15.1.2009, a tento kupující věci dále prodal původnímu žalobci SPORTHOUSE CZ s.r.o., IČ: 27852075, o čemž svědčí předávací protokoly z 25.1.2009 a 6.4.2009. Žalovaný založil svoji obranu proti této vylučovací žalobě na námitce neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem SENZAMO SKI, spol. s r.o. jako prodávajícím a společností ECOLEDER CZ, s.r.o. jako kupujícím, a z tohoto důvodu tvrdil, že se tento kupující nestal vlastníkem předmětných věcí a nemohl je dále převést na žalobce. Důvod neplatnosti spatřoval v tom, že předmětem převodu ústní kupní smlouvy byly též nemovitosti, a to vrtaná studna a stavba lyžařského vleku, a proto je v této části smlouva neplatná podle ustanovení § 40 odst.1 ObčZ pro rozpor s ustanovením § 46 odst. 1 ObčZ., neboť nebyla dodržena zákonem stanovená písemná forma. Dále namítal neplatnost kupní smlouvy podle ustanovení § 37 odst.1,2 ObčZ , neboť pokud se týká movitých věci, ty nejsou v předávacím protokolu řádně specifikovány, když navíc nebyly prodávajícímu předány, neboť s nimi kupující v té době nedisponoval (na základě nájemní smlouvy ze dne 28.4.2008 s nimi disponovala společnost BURÁK trade s.r.o.), a pokud se týká čističky odpadních vod, elektrocentrály a rozvaděče, které nejsou samostatnými věcmi v právním slova smyslu, se jedná o plnění nemožné. Poté, co původní žalobce navrhl, aby do tohoto řízení na jeho místo vstoupila společnost SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o., IČ: 28251351, neboť na ni dosavadní žalobce převedl vlastnictví k předmětným věcem, o čemž svědčí předávací protokoly z 30.9.2009 a soud prvního stupně tomuto návrhu usnesením ze dne 18.8.2010, č.j. 27 Cm 4/2009-114 vyhověl, žalovaný v rámci obrany proti žalobě nově namítal neplatnost této kupní smlouvy pro rozpor s ustanovením § 217 IZ, neboť dosavadní žalobce učinil nepřípustný dispoziční úkon s majetkem, který byl již od května 2009 sepsán do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Soud prvního stupně provedl důkaz listinami a výslechem svědka Michala Cepka, z něhož mimo jiné zjistil, že je ředitelem současného žalobce SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o., IČ: 28251351 a že žalobce věděl o tom, že věci, které jsou na něho převáděny, jsou sepsány do soupisu majetkové podstaty dlužníka, a že je ohledně těchto věcí podána předmětná vylučovací žaloba. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování čtením listin, z nichž dospěl k následujícímu zjištění: -z vyrozumění o soupisu majetku dlužníka SENZANO SKI, spol. s r.o. ze dne 26.5.2009 se zjišťuje, že předmětem soupisu jsou věci, které jsou předmětem projednávané vylučovací žaloby a že toto vyrozumění insolvenčního správce dlužníka převzala společnost SPORTHOUSE CZ s.r.o. dne 5.6.2009; -z vyrozumění o soupisu majetku dlužníka SENZANO SKI, spol. s r.o. ze dne 19.6.2009 se zjišťuje, že předmětem soupisu jsou věci, které jsou předmětem projednávané vylučovací žaloby a že toto vyrozumění

insolvenčního správce dlužníka převzala společnost SPORTHOUSE CZ s.r.o. dne 24.6.2009; -z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 63723 zjistil, že jednatelkou původního žalobce SPORTHOUSE CZ s.r.o., IČ: 27852075 byla ke dni 5.6.2009 a 24.6.2009 (kdy tato společnost převzala vyrozumění insolvenčního správce dlužníka o soupisu předmětných věcí do majetkové podstaty dlužníka)Vendula anonymizovano , anonymizovano ; -z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Brně, oddíl C, vložka 135406 zjistil, že Vendula anonymizovano , anonymizovano byla v období od 14.5.2009 do 27.11.2009 zapsána v obchodním rejstříku též jako jednatelka společnosti SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o. a že jednatelem této společnosti byl v období od 17.2.2009 do 14.5.2009 zapsán Michal anonymizovano , anonymizovano ;

Podle ustanovení § 217 IZ soupis majetkové podstaty (dále jen soupis ) je listinou, do níž se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k zápisu do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanoveným tímto zákonem; učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními. Soupis provádí a soustavně doplňuje insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení, a to podle pokynů insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Tato jeho povinnost nezaniká uplynutím doby.

Podle ustanovení § 229 IZ zákon stanoví v závislosti na průběhu řízení, způsobech řešení úpadku a vlastnictví majetku náležejícího do majetkové podstaty, kdo je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními, případně komu přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně části těchto oprávnění nebo pouze ohledně některých z nich (odstavec 1). Je-li majetek náležející do majetkové podstaty ve vlastnictví jiné osoby než dlužníka, lze právo této osoby s takovým majetkem nakládat omezit jen zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu (odstavec 2). Nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními a) dlužník v době do rozhodnutí o úpadku, b) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu, c) dlužník v době od povolení reorganizace a d) dlužník v době od povolení oddlužení (odstavec 3). Má-li dispoziční oprávnění jiná osoba než dlužník, nejsou tím dotčeny povinnosti uložené dlužníku tímto zákonem (odstavec 4).

Ze shora citovaného ustanovení § 217 IZ vyplývá, že poté, co dojde k sepsání majetku do soupisu majetkové podstaty, se insolvenční správce, stává v konkursním řízení, jako osoba s dispozičním oprávněním, jediným, kdo je oprávněn s majetkem disponovat. Případné úkony s majetkem, prováděné třetí osobou, jsou ve svém důsledku neplatné, není-li dána výjimka dle ustanovení § 229 odst. 2 IZ. Ustanovení § 229 odst. 2 IZ je nutno chápat v širším slova smyslu. Pokud insolvenční zákon hovoří o majetku náležejícím do majetkové podstaty, je možno to chápat jako majetek nikoliv do majetkové podstaty zapsaný, ale i ten, který do ní zapsaný být může, tedy majetek do majetkové podstaty náležející, ale dosud nezapsaný.

K majetku již sepsanému je možno odkázat na komentář vztahujícího se k ustanovení § 229 ve vztahu k ustanovení § 217 IZ. Z ustanovení § 229 odst. 2 IZ plyne, že jakmile dojde k zápisu majetku do soupisu majetkové podstaty, může s majetkovými hodnotami nakládat jen osoba s dispozičním oprávněním. Rozsah omezení vlastnictví jiné osoby než dlužníka závisí na zvoleném způsobu řešení úpadku dlužníka, na což navazuje ustanovení § 229 odst. 3, které určuje, kdo je osobou s dispozičním oprávněním v probíhajícím insolvenčním řízení.

Podle § 225 odst. 1 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Odvolací soud pro stručnost odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.7.2004 sp. zn. 29 Odo 394/2002 uveřejněného pod č. 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že podstatou vylučovací žaloby je závazným způsobem vyřešit otázku, zda majetek sepsaný do konkursní podstaty byl do soupisu pojat oprávněně a zda zde není silnější právo jiné osoby než úpadce, které soupis tohoto majetku a jeho následné zpeněžení v konkursu vylučuje.

Podstata vylučovací žaloby nedoznala změn ani v nyní platné úpravě insolvenčního práva. Prostřednictvím vylučovací žaloby podané podle ustanovení § 225 IZ se pro poměry insolvenčního řízení s definitivní platností řeší příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2012 sp. zn. 29 Cdo 4034/2011, které je přístupné na webových stránkách www.nsoud.cz).

K předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka patří, že: 1) věc byla insolventním správcem příslušného dlužníka pojata do soupisu majetkové podstaty; 2) vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě ve vyrozumění o soupisu majetku; 3) žalovaným je insolvenční správce; 4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci, trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsána v majetkové podstatě dlužníka; 5) osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokázala nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetkové podstaty, svědčí jí.

Pro výsledek tohoto odvolacího řízení je určující, zda je dán poslední z vypočtených předpokladů, tj. zda žalobci, který se domáhá vyloučení věcí ze soupisu, svědčí právo, které vylučuje zařazení těchto věcí do soupisu majetkové podstaty dlužníka, tedy zda na základě kupní smlouvy uzavřené mezi původním žalobcem (společností SPORTHOUSE CZ, spol. s.r.o.) jako prodávajícím a současným žalobcem (společností SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o.) jako kupujícím , jejímž předmětem měly být věci specifikované v předávacích protokolech ze dne 30.9.2009, došlo k platnému převodu vlastnictví k předmětným věcem na současného žalobce SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o.

Odvolací soud na základě zjištění učiněných soudem prvního stupně, a po doplnění dokazování v odvolacím řízení, konstatuje, že současnému žalobci nesvědčí právo, které vylučuje zařazení předmětných věcí do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Vlastnické právo, kterého se dovolává na základě kupní smlouvy uzavřené mezi původním žalobcem jako prodávajícím a současným žalobcem jako kupujícím , jejímž předmětem měly být věci specifikované v předávacích protokolech ze dne 30.9.2009, na něho platně nepřešlo, neboť ke dni převodu byly věci zapsány v soupisu majetkové podstaty dlužníka a jediným, kdo byl oprávněn s majetkem disponovat byl insolvenční správce dlužníka. Úkony se sepsaným majetkem, prováděné prodávajícím SPORTHOUSE CZ s.r.o. jsou ve svém důsledku neplatné, neboť není dána výjimka dle ustanovení § 229 odst. 2 IZ. Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že i nakládání s majetkem, který je ve vlastnictví jiné osoby než dlužníka může být omezeno zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu. V posuzované věci byla dispozice s tímto majetkem omezena soupisem dle ustanovení § 217 IZ, a tudíž jediným oprávněným disponentem tímto majetkem byl insolventní správce dlužníka. Za této situace je již nadbytečné zabývat se otázkou, zda došlo k platnému převodu předmětných věcí z dlužníka jako prodávajícího na společnost ECOLEDER CZ, s.r.o. jako kupujícího, jakož i existencí vlastnického práva společnosti SPORTHOUSE CZ s.r.o., který předmětné věci prodával současnému žalobci, neboť i kdyby mu vlastnické právo svědčilo, bylo v souladu se zákonem omezeno provedením soupisu dle ustanovení § 217 IZ. K nabytí věcí od nevlastníka je nezbytné, aby nabyvatel jednal v dobré víře, že prodávající je oprávněn s věcmi za účelem jejich prodeje nakládat, což v posuzované věci schází, neboť společnost SPORTHOUSE CZ s.r.o. jako prodávající byla se společnost SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o. jako kupujícím personálně propojena, přičemž ředitel společnosti SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o., který byl v tomto řízení slyšen jako svědek potvrdil, že o zahrnutí předmětných věcí do soupisu majetkové podstaty dlužníka a o probíhající vylučovací žalobě v době koupě předmětných věcí žalobce věděl. Z uvedeného je zřejmé, že odvolatel vytýkané procesní pochybení nemohlo mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci a vzhledem k tomu, že vylučovací žalobě, jakož ani případné částečně změněné žalobě na vydání výtěžku zpeněžení nelze vyhovět, nezabýval se odvolací soud ani otázkou, které věci byly v mezidobí již zpeněženy (o čemž informoval žalovaný při jednání před odvolacím soudem).

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 jako věcně správné potvrdil.

Žalovanému, který byl v odvolacím řízení úspěšný bylo podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12.364,80 Kč, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v řízením v jednom stupni ve výši 9.000 Kč, paušální náhrady výdajů za dva úkony právní služby a 300 Kč ve výši 600 Kč, cestovních výdajů za cestu, kterou vykonal advokát žalovaného k jednání odvolacího soudu dne 22.11.2012 z Brna do

Olomouce a zpět, celkem ujeto 160 km, osobním autem tovární značky Škoda Octavia reg. zn. 6B49327 při průměrné spotřebě 7,4 litru benzinu Natural 95 za cenu 34,90 Kč za jeden litr a sazby základní náhrady 3,70 Kč za jeden kilometr jízdy a náhrady za ztrátu času v souvislosti s touto cestou s tím, že v tomto řízení byla advokátovi žalovaného přiznána jedna polovina těchto nákladů, tj. cestovné 504 Kč a náhrada za ztrátu času 200 Kč a druhá polovina mu byla přiznána v odvolacím řízení, které v tentýž den proběhlo ve věci 11 VSOL 15/2012) a náhrady za 20 % DPH ve výši 2.060,80 Kč. Výše nákladů byla určena podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb., v platném znění, § 13 odst. 3, 4, § 14 odst. 1, písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, vyhl. č. 429/2011 Sb., a § 137 o.s.ř.

Poučení: Proti výroku I., n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce ve věci samé zásadní význam.

Proti výroku II., n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 22.listopadu 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu