10 Zp 2/2009
Datum rozhodnutí: 15.04.2011
Dotčené předpisy: § 36 předpisu č. 166/1993Sb., § 42 odst. 1 písm. b) předpisu č. 166/1993Sb.



10 Zp 2/2009-96

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2011 o odvolání kárně obviněných a) Ing. J. A. , b) Ing. Z. B. , c) Mgr. M. H. , d) JUDr. E. K. , e) Ing. JUDr. J. K. , f) Ing. A. M. , g) Mgr. Z. P. , h) Ing. J. S. , nar. i) Ing. J. V. , j) Ing. L. Z. , všichni zastoupeni Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátovi se sídlem Botičská 4, Praha 2, a k) MVDr. R. N. , zastoupeného JUDr. Václavem Stieberem, advokátem se sídlem Uhelný trh 9, Praha 1, proti rozhodnutí Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 644/09-45/101/09, t a k t o :


Podle § 36 a § 42 odst. 1 písm. b) zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, se kárné řízení ve věci sp. zn. 644/09-45/101/09 vedené proti kárně obviněným Ing. J. A., Ing. Z. B., Mgr. M. H., JUDr. E. K., Ing. JUDr. J. K., Ing. A. M., Mgr. Z. P., Ing. J. S., Ing. J. V., Ing. L. Z., MVDr. R. N., pro skutek spočívající v tom, že každý jednotlivě svým jednáním umožnil(a) přijetí usnesení Kolegia Úřadu č. 6/V/2009, ze dne 11. března 2009, které je v rozporu se zákonem č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů , z a s t a v u j e .
O d ů v o d n ě n í : I.
Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky Ing. František Dohnal jako kárný žalobce podal v souladu s § 39 odst. 1 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o NKÚ ), návrh na zahájení kárného řízení ve věci kárného provinění spáchaného formou zaviněného porušení povinností viceprezidenta či člena Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen NKÚ ) vyplývající ze zákona o NKÚ a formou chování, jímž narušuje důstojnost a ohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost své osoby a NKÚ vůbec. Kárného provinění se měli kárně obvinění dopustit tím, že svým jednáním umožnili přijetí usnesení Kolegia NKÚ č. 6/V/2009 ze dne 11. března 2009, které je v rozporu se zákonem o NKÚ, čímž se dopustili kárného provinění ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 zákona o NKÚ.

Kárná komora Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen Kárná komora NKÚ ) složená z předsedy Ing. Františka Dohnala a JUDr. Karla Hasche a JUDr. Pavla Kučery rozhodla v ústním jednání konaném dne 30. 6. 2009, a to tak, že v souladu s § 16 kárného řádu (kárný řád pro řízení před Kárnou komorou NKÚ, schválený Kolegiem NKÚ dne 21. 9. 1993, ve znění zveřejněným v částce 1 Věstníku NKÚ z roku 1993 dále jen kárný řád ) kárně obviněné osoby zprostila obvinění.
II.
Proti rozhodnutí Kárné komory ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 644/09-45/101/09, podali kárně obvinění v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 zákona o NKÚ, a podle § 18 a 19 kárného řádu NKÚ odvolání k Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ).

V odvolání kárně obvinění Ing. J. A., Ing. Z. B., Mgr. M. H., JUDr. E. K., Ing. JUDr. J. K., Ing. A. M., Mgr. Z. P., Ing. J. S., Ing. J. V. a Ing. L. Z. namítli, že rozhodnutí Kárné komory vykazuje zcela zásadní formální nedostatky, neboť ve výrokové části není popsán skutek, v němž kárný žalobce spatřoval kárné provinění a výroková část neobsahuje ani důvod zproštění kárného obvinění . Ačkoli byl skutkový stav dostatečně objasněn provedenými důkazy, samotné rozhodnutí vychází dle názoru kárně obviněných ze zcela nedostatečně a chybně hodnoceného skutkového stavu, a následně i nesprávně vyvozených právních závěrů. Kárně obvinění namítají, že usnesení Kolegia NKÚ č. 6/V/2009 ze dne 11. 3. 2009 není v rozporu se zákonem o NKÚ (1), nehledě k tomu, že neobsahuje žádné nepravdivé konstatování, nýbrž pouze objektivní skutečnosti vyplývající z materiálů předložených prezidentem Úřadu (2), tudíž hlasování kárně obviněných pro přijetí tohoto usnesení není protiprávním jednáním (3), které nemůže naplňovat znaky skutkové podstaty kárného provinění ve smyslu § 35 zákona o NKÚ, jelikož nebylo prokázáno ani narušení důstojnosti či ohrožení důvěry v nezávislost a nestrannost osob členů NKÚ či NKÚ jako takového, natož příčinná souvislost mezi hlasováním pro přijetí uvedeného usnesení a popsaným následkem (4).

Kárně obviněný MVDr. R. N. ve svém odvolání uplatnil totožné argumenty. Uvedl, že v odůvodnění se objevuje názor, že kárně obvinění jednali mimo rámec zákona, tudíž protiprávně, ale že společenská nebezpečnost nebo škodlivost jednání členů Kolegia NKÚ nedosáhla potřebné úrovně kárného provinění, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí . Ponechala-li Kárná komora tuto latentní informaci o úvahách ovlivňujících rozhodování zařadila až na konec jinak stručného odůvodnění, ponechala na členech Kolegia a tím i odvolateli signum viny. Zákon o NKÚ přijal jako podpůrný pramen práva pro oblast kárného řízení zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), dále jen tr. ř. , a proto měla Kárná komora vzít v úvahu režim § 226 tr. ř., který pro zproštění obžaloby zná pět důvodů, kdy soud obžalovaného zprostí viny, a upřít zřetel i k judikatuře, která výslovně ukládá přesné popsání skutku i důvodu, proč případně došlo ke zproštění obžaloby. Kárně obvinění proto musí trvat na důsledném vyznačení důvodů, které vedly ke zproštění kárného obvinění přímo ve výroku rozhodnutí již z toho důvodu, že tisková zpráva, vydaná prezidiem Nejvyššího kontrolního úřadu bezprostředně po vyhlášení rozhodnutí o výsledku kárného řízení proti členům NKÚ neopomněla uvést, že Kárná komora členy Kolegia kárného obvinění zprostila, ale souběžně uvedla, že jednali protiprávně . Kárně obvinění jsou toho názoru, že takováto zpráva určená pro neinformovanou širokou veřejnost může vyvolat pochybnosti o hodnověrnosti členů NKÚ a snížit důvěryhodnost jejich osob a i Úřadu samotného.

Z výše uvedených důvodů všichni kárně obvinění navrhli, aby bylo odvolací instancí ve věci, tj. zvláštním senátem Nejvyššího soudu, rozhodnuto o tom, že rozhodnutí Kárné komory NKÚ ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 644/19-45/101/09, se ruší, a kárně obvinění se podle § 42 odst. 4 zákona o NKÚ a podle § 16 odst. 1 kárného řádu NKÚ zprošťují kárného obvinění, které mělo spočívat v tom, že svým jednáním umožnili přijetí usnesení Kolegia NKÚ č. 6/V/2009 ze dne 11. 3. 2009, neboť toto jednání není kárným proviněním.
III.
Odvolání všech kárně obviněných bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 2. 10. 2009.

Usnesením ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. Zp 2/2009, Nejvyšší soud rozhodl o přerušení kárného řízení podle § 224 odst. 5 tr. ř. per analogiam a v souladu v ustanovením článku 95 odst. 2 Ústavy České republiky předložil věc Ústavnímu soudu k posouzení, zda není právní úprava kárného řízení prezidenta NKÚ, viceprezidenta NKÚ a členů NKÚ v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, spolu s návrhem, aby v provedeném řízení Ústavní soud rozhodl tak, že ustanovení § 43 odst. 2 zákona o NKÚ, se částečně zrušuje, a to v textu: k Nejvyššímu soudu .

V rámci návrhu Nejvyšší soud navrhl posoudit následující otázky:

1. zda je účastí soudců Nejvyššího soudu v Kárné komoře NKÚ zakotvené v § 38 odst. 2 zákona o NKÚ porušen princip dělby moci zakotvený v článku 1 Ústavy České republiky, neboť princip nezávislosti soudu má nepodmíněnou povahu vylučující možnost ingerence výkonné moci a vice versa;
2. zda je účast soudců Nejvyššího soudu v Kárné komoře NKÚ zakotvená v § 38 odst. 2 zákona o NKÚ v rozporu s článkem 82 odst. 3 Ústavy České republiky, kterýžto konstatuje neslučitelnost funkce soudce s jakoukoli funkcí ve veřejné správě;
3. zda je ustanovením § 43 odst. 2 zákona o NKÚ v části k Nejvyššímu soudu porušeno právo jednotlivce na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť Nejvyšší soud je v rámci kárného řízení NKÚ postaven do role orgánu rozhodujícího v obou stupních kárného řízení NKÚ;
4. zda je porušeno právo jednotlivce na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v případě, že prezident NKÚ je na jedné straně navrhovatelem dle § 39 odst. 1 zákona o NKÚ a na straně druhé členem, resp. předsedou Kárné komory rozhodující o kárném provinění dle § 38 odst. 2 zákona o NKÚ;
5. zda je absence procesního předpisu pro řízení u Nejvyššího soudu coby odvolací instance proti rozhodnutí Kárné komory NKÚ v rozporu s ustanovením článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zakotvující právo jednotlivce na spravedlivý proces, neboť jednotlivec nemá k dispozici procesní právní předpis, podle něhož může postupovat při své obraně.

Ústavní soud rozhodl nálezem dne 25. 1. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 15/10, jímž návrh na zrušení ustanovení § 43 odst. 2 zákona o NKÚ v části k Nejvyššímu soudu zamítl. Současně neshledal nesoulad stávající právní úpravy řízení prezidenta NKÚ, viceprezidenta NKÚ a členů NKÚ v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Ústavní nález byl veřejně vyhlášen dne 8. 2. 2011, téhož dne byl doručen i Nejvyššímu soudu.

Vzhledem k tomuto nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 15/10, pominul faktický důvod přerušení řízení o dovolání kárně obviněných proti rozhodnutí Kárné komory ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 644/09-45/101/09. Nejvyšší soud proto rozhodl v rámci neveřejného zasedání podle § 224 odst. 3 tr. ř. per analogiam o pokračování v tomto řízení.

Podle § 36 zákona o NKÚ odpovědnost prezidenta NKÚ, viceprezidenta NKÚ a člena NKÚ za kárné provinění zaniká, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok .

Podle § 42 odst. 1 písm. b) zákona o NKÚ Kárná komora zastaví kárné řízení, zanikla-li odpovědnost za kárné provinění.

V projednávaném případě se daného skutku měli kárně obvinění dopustit tím, že svým jednáním umožnili přijetí usnesení Kolegia NKÚ č. 6/V/2009 ze dne 11. 3. 2009, kteréžto je dle kárného žalobce v rozporu se zákonem o NKÚ.

V daných souvislostech je třeba mít na zřeteli, že skutek, pro který byl na kárně obviněné podán návrh na zahájení kárného řízení, byl spáchán nejpozději dne 11. 3. 2009, tedy přijetím usnesení Kolegia NKÚ č. 6/V/2009. Z výše uvedeného plyne, že kárná odpovědnost kárně obviněných pro tento skutek již zanikla.
IV.
Z tohoto důvodu Nejvyšší soud podle § 42 odst. 1 písm. b) zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, kárné řízení proti kárně obviněným Ing. J. A., Ing. Z. B., Mgr. M. H., JUDr. E. K., Ing. JUDr. J. K., Ing. A. M., Mgr. Z. P., Ing. J. S., Ing. J. V., Ing. L. Z., MVDr. R. N. pro skutek, jímž měli spáchat kárné provinění podle § 35 odst. 1 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

V Brně dne 27. dubna 2011

Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata