10 ICm 969/2013
Jednací číslo: 10 ICm 969/2013-71 sp. zn. ins. řízení KSOL 10 INS 8260/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

R OZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou ve věci žalobce: Deutsche Leasing ČR, spol. s. r. o., IČ 25723758, se sídlem Plzeňská 3217/16, 150 00, Praha 5, zastoupeného JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem Havlíčkova 13, 602 00, Brno, proti žalovanému: Mgr. Marek Vlk, IČ 69911461, Č. Drahlovského 871/17, 750 02, Přerov, insolvenční správce dlužníka Pavla Zakopala, IČ 60609869, místem podnikání Stará Ves 79, 750 02, Stará Ves, zastoupenému Mgr. Štěpánem Schenkem, advokátem se sídlem Čechova 2, 750 02, Přerov, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Změ na žaloby učiněna žalobce m u jednání dne 15.1.2015 se připouští.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že část pohledávky č. 1 v popřené výši 928.746 Kč se smluvním úrokem z prodlení dle článku 9 odst. 9.2.1 VSP ve výši 0,05 % denně za dobu od 9.10.2010 do 25.8.2011 a z částky 858.746 Kč od 26.8.2011 do 2.4.2012, tak jak byla přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 8260/2012 ve věci úpadce Pavla Zakopala, IČ 60609869 s místem podnikání Stará Ves 79, 750 02 je po právu co do pravosti i výše, se zamítá.

III. Žalobce je povinen žalované mu zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 14.131,50 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozs udku k rukám advokáta.

Odův o d ně ní:

Žalobou ze dne 4.3.2013, došlou procesnímu soudu dne 11.3.2013, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, že pohledávka č. 1 žalobce přihlášená do ins. řízení vedeného u KS Ostrava, pob. Olomouc, pod sp. zn. KSOL 10 INS 826/2012 ve věci úpadce Pavla Zakopala, IČ 60609869 s místem podnikání Stará Ves 79, 750 00 ve výši 1.253.310,62 Kč je pohledávkou po právu, a to co do její pravosti i celé výše. Svou žalobu zdůvodnil tím, že usnesením ze dne 13.11.2012 č. j. KSOL 10 INS 8260/2012-A13 rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci o úpadku dlužníka Pavla Zakopala, IČ 606019869 a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného. Žalobce, jakožto leasingový pronajímatel a úpadce uzavřeli dne 19.3.2009 Smlouvu o leasingu s opcí č. 133840309, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné smluvní podmínky leasingů s opcí společnosti žalobce ze dne 1.11.2008 dále jen VSP . Předmětem této smlouvy byl pronájem strojů, které byly žalobcem pořízeny dle požadavků úpadce, tj. příkopové sekačky s příslušenstvím BOMFORD-BUZZARD 7,25, sněžné radlice a zametacího stroje BEMA. Úpadce se dostal do prodlení se splácením leasingových splátek, čímž došlo podstatným způsobem k porušení smlouvy a žalobce v souladu s ust. článku 12 odst. 12.6.1 VSP k 5.10.2010 smlouvu vypověděl. Současně vyzval úpadce k uhrazení dlužných splátek ve výši 132.680 Kč, smluvního úroku z prodlení dle článku 9 odst. 9.2.1 VSP ve výši 5.058,16 Kč a smluvní pokuty dle článku 12 odst. 12.13 VSP ve výši 928.746 Kč, celkem tedy částky ve výši 1.066.481,90 Kč. Následně předmětnou pohledávku žalobce ponížil o částečnou úhradu ve výši 18.160,65 Kč provedenou úpadcem a o prodejní cenu předmětu leasingu-sněžné radlice ve výši 70.000 Kč, zůstatek pohledávky žalobce za dlužníkem činí částku 978.321,31 Kč (pohledávka č. 1).

Žalobce jakožto věřitel a úpadce uzavřeli dne 7.4.2009 Smlouvu o úvěru č. 134550309, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné smluvní podmínky úvěrových smluv ze dne 1.9.2008 ( dále jen VSPÚ ). Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru za účelem pořízení stroje, tj. vertikálního míchacího vozu MAYER SILOKING DUO. Protože úpadce se dostal do prodlení se splácením úvěrových splátek, čímž smlouvu podstatným způsobem porušil, žalobce v souladu s ust. Článku 6 odst. 6.1 VSPÚ zaslal dne 26.1.2011 úpadci požadavek na splácení úvěru, ve kterém jej vyzval k uhrazení dlužných splátek ve výši 58.791 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 9.112,61 Kč a zbývající část úvěru ve výši 715.615,39 Kč, v celkové sumě 783.519 Kč (pohledávka č. 2).

Přihláškou P1 ze dne 2.4.2012 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení citované pohledávky vůči úpadci.

Pohledávku č. 1 přihlásil žalobce jako pohledávku nezajištěnou, společně z úrokem z prodlení dle článku 9 odst. 9.2.1 VSP ve výši 0,05 % denně z částky 1.043.263,15 Kč, sestávající z dluhu ve splátkách ve výši 132.677,80 Kč, smluvní pokuty ve výši 928.746 Kč

ICM R po odečtení částečných úhrad ve výši 16.135,78 Kč a odečtení částky 70.000 ode dne 28.6.2011 do 2.4.2012, tj. do dne sepsání přihlášky, tedy v celkové výši 1.253.310,62 Kč.

Pohledávku č. 2 přihlásil žalobce jako pohledávku zajištěnou majetkem dlužníka společně s úrokem dle článku 4 odst. 4.5 VSP ve výši 0,05 % denně z částky 774.406,39 Kč sestávající z dluhu ve splátkách ve výši 58.791 Kč a zbývající části úvěru ve výši 715.615,39 Kč, od 23.2.2011 do 2.4.2012, tj. do dne sepsání přihlášky, tedy v celkové výši 940.336,29 Kč.

Přípisem ze dne 4.12.2012 žalovaný vyzval k odstranění vad přihlášky, na který reagoval žalobce podáním ze dne 20.12.2012, kterým přihlášku pohledávek doplnil ve shora uvedeném rozsahu.

Na přezkumné m jednání konané m u soudu dne 13.2.2013 žalovaný pohledávku č. 1 uznal do výše částky 95.332,44 Kč a co do výše částky 1.157.978,18 Kč pohledávku popřel s důvodem, že ujednání o smluvní pokutě obsažené v článku 12 odst. 12.13 VSP je neurčité, v rozporu s dobrými mravy nebo v rozporu s poctivým obchodním stykem a tudíž neplatné. Přípisem ze dne 18.2.2013, který byl žalobci doručen dne 19.2.2013, žalovaný žalobce upozornil na možnost ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání uplatnit svůj popřený nárok žalobou u KS v Ostravě, pob. v Olomouci.

Žalobce má za to, že všechny jeho pohledávky, přihlášené v ins. řízení jsou zcela po právu a popření uvedené pohledávky žalovaným považuje za nesprávné. Dovolává se článku 12 odst. 12.13 VSP, kde se stanoví: při ukončení LS výpovědí, jakož i při automatickém ukončení LS, splněním rozvazovací podmínky dle bodu 12.1.5 VSP je žalobce coby věřitel oprávněn po LN požadovat uhrazení s mluvní pokutu ve výši všech leasingových splátek splatných po dni ukončení smlouvy a kalkulované zůstatkové hodnoty předmětu leasingu. Žalobce je oprávněn tuto smluvní pokutu snížit o případný výnos z předmětu prodeje leasingu . Žalobce má za to, že shora citované ustanovení je zcela jednoznačné, když z něj vyplývá vznik smluvní pokuty ze skutečností, že dojde k výpovědi leasingové smlouvy z důvodu, že dlužník porušuje své povinnosti ze smlouvy vyplývající a v tomto směru se dovolává srovnání s článkem 12 odst. 12.6.1. V daném případě byla smlouva vypovězena kvůli neuhrazení leasingových splátek v dohodnuté výši a v termínech daných splátkovým kalendářem, tedy z důvodu porušení základních povinností dlužníka, jež je stanovena v článku 8 VSP. Žalobce rovněž neshledává rozpor s dobrými mravy, resp. poctivým obchodním stykem, když v tomto směru je nutné přihlédnout k podstatě a smyslu fin. leasingu, který spočívá v závazku leasingového pronajímatele, tj. žalobce, předat leasingovému nájemci, tj. úpadci na určitou dobu do užívání předmět leasingu, který leasingový pronajímatel pořídil do svého vlastnictví na základě poptávky a výběru leasingového nájemce a závazek leasingového nájemce platit na úhradu pořízení předmětu leasingu leasingové splátky, přičemž leasingový nájemce má právo na následnou koupi předmětu leasingu za tzv. zůstatkovou cenu. Finanční leasing má tedy funkci zejména pořizovací, čímž se významně odlišuje do nájmu. Leasingový pronajímatel se omezuje na financování předmětu leasingu, který do svého vlastnictví pořizuje zcela účelově podle potřeb, výběru a určení leasingového nájemce, přičemž nemá zájem na tom, aby mu následně byl předmět leasingu vrácen, ale naopak, aby byl předmět leasingu po zaplacení všech splátek převeden do vlastnictví leasingového nájemce. V případě porušení leasingové smlouvy a vrácení předmětu leasingu pronajímateli, je leasingový pronajímatel postaven před situaci,

ICM R jak s tímto předmětem naložit, když pro jeho podnikání je předmět leasingu prakticky bezcenný.

Pokud se tedy účel leasingového vztahu nenaplnil pouze v důsledků okolností na straně úpadce, resp. v důsledku porušení jeho základních povinností, nelze považovat požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty sestávající se jen ze zůstatku pořizovací ceny a dosud nezaplacených úroků za rozporný s dobrými mravy. Takový požadavek naopak zcela odpovídá běžné praxi vypořádání leasingových smluv. V tomto směru se dovolával rozhodnutí NSČR ze dne 13.1.2010, evidovaného pod sp. zn. 31 Cdo 4356/2008.

Žalovaný navrhl ve svém podání ze dne 10.10.2013 zamítnutí žaloby, když na svém popěrném stanovisku týkající se části přihlášky pohledávky P1, č. 1, trvá. Má za to, že ujednání o smluvní pokutě v článku 12 odst. 12.13 VSP není určitým vymezením porušení právní povinnosti, na které se váže vznik věřitelem požadované smluvní pokuty. Uplatnění ujednání je vázáno na výpověď žalobce nikoliv na porušení smluvní povinnosti dlužníka, který sám nemá možnost jednostranně předčasně ukončit či vypovědět leasingovou s mlouvu bod 12.12. Nelze dovodit, které konkrétní povinnosti ze smluvního vztahu, popř. jejich určitý souhrn by měly být zajištěny smluvní pokutou, což je podmínkou pro to, aby při jejich porušení mohla být uplatněna tato sankce. V tomto směru se dovolával rozhodnutí NS ČR ze dne 29.4.2008 sp. zn. 2 Odon 90/97. Žalovaný má za to, že předmětné ujednání není sjednáno pro porušení právní povinnosti, ale pro případ výpovědi věřitelem, jež je výkonem práva. Takové ujednání však odporuje z tohoto důvodu zákonu, a to konkrétně ust. § 544 odst. 1 občanského zákoníku, které je kogentní povahy a tudíž dle názoru žalovaného je ujednání o smluvní pokutě absolutně neplatné dle § 39 OZ. V tomto směru se dovolává také i rozhodnutí NSČR , zejména sp. zn. 33 Odo 469/2006 ze dne 27.4.2006, sp. zn. 3 Cdon 1398/96 ze dne 31.3.1198. Z právních závěrů obsažených v rozhodnutích NSČR ze dne 31.8.2004 sp. zn. 33 Odo 111/2004 a ze dne 21.10.2004 sp. zn. 33 Odo 813/2002 je nutno dojít ke stejnému právnímu hodnocení i v případech, kdy je následné odstoupení od kupní smlouvy protistranou realizované právě z důvodu prodlení kupujícího . Navíc má žalovaný skutečně za to, že sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká a je tudíž v rozporu jak se zásadami poctivého obchodního styku, tak i s dobrými mravy. Z uvedeného vyplývá, že předmětné ujednání je absolutně neplatné dle § 37 odst. 1 a 39 občanského zákoníku, k čemuž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

U jednání dne 15.1.2015 žalobce změnil svůj žalobní požadavek (uvedl do souladu skutková tvrzení s navrhovaným petitem výroku) s ohledem na skutečnost, že předmětem tohoto řízení je pouze popřená část pohledávky č. 1 týkající se smluvní pokuty ve výši 928.746 Kč se smluvním úrokem z prodlení dle článku 9 odst. 9.2.1 VSP ve výši 0,05 % denně za dobu od 9.10.2010 do 25.8.2011 a z částky 858.746 Kč od 26.8.2011-2.4.2012. Soud pak v souladu s ustanovením § 95 odst. 2 o.s.ř. navrženou změnu připustil, když tento úkon byl učiněn v úvodu jednání. Předmětem řízení tak byl požadavek žalobce, aby bylo určeno, že část pohledávky č. 1 v popřené výši 928.746 Kč se smluvním úrokem z prodlení dle článku 9 odst. 9.2.1 VSP ve výši 0,05 % denně za dobu od 9.10.2010 do 25.8.2011 a z částky 858.746 Kč od 26.8.2011 do 2.4.2012, tak jak byla přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 8260/2012 ve věci úpadce Pavla Zakopala, IČ 60609869 s místem podnikání Stará Ves 79, 750 02 je po právu co do pravosti i výše.

ICM R

Doplnil pak svá tvrzení tak , že na ujednání o smluvní pokutě je nutné pohlížet komplexně. Jelikož výpověď může být dána pouze z důvodu porušení povinnosti leasingového nájemce (jak se tomu stalo v tomto případě) je smluvní pokuta v daném případě de facto vázána, byť zprostředkovaně na porušení povinnosti leasingového nájemce. Žalobce nepožaduje a není oprávněn požadovat budoucí leasingové splátky současně se smluvní pokutou, kterou tyto budoucí leasingové splátky tvoří.

Akcentoval podstatu předmětné smluvní pokuty tak, jak byla vyčíslena, a to ve formě budoucích leasingových splátek, jejichž zaplacení se v jiné části uplatněné pohledávky předmětem insolvenčního řízení nečiní.

Žalovaný s tímto výkladem smluvního ujednání nesouhlasil, neboť v daném případě se jedná o typ adhezní smlouvy, tedy smlouvy, do jejíhož obsahu dlužník nemohl žádným relevantním způsobem, pokud chtěl dosáhnout na daný úvěr, zasáhnout a její obsah změnit. V takovém případě je nutno vykládat smluvní ujednání k tíži strany, která návrh vyhotovila, v daném případě tedy věřitele.

Účastníci pak učinili nesporná tvrzení, že

1) pod sp. zn. KSOL 10 INS 8260/2012 probíhá řízení vůči dlužníkovi Pavlu anonymizovano , anonymizovano , kdy usnesením ze dne 13.11.2012 č.j. KSOL 10 INS 8260/2012-A13 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka Pavla Zakopala, IČ 60609869 s místem podnikání Stará ves 79, 750 02 a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný.

2) žalobce, jakožto věřitel v předmětném řízení přihlásil do tohoto insolvenčního řízení pod č. P1 přihlášku sestávající mimo jiné z pohledávky č. 1 v celkové výši 1.253.310,62 Kč sestávající z jistiny ve výši 973.263,15 Kč ze smlouvy o leasingu s opcí č. 11384309 z 19.3.2009 včetně Všeobecných smluvních podmínek s opcí žalobce ze dne 1.11.2008 spolu s příslušenstvím ve výši 280.047,47 Kč, jakožto úrok z prodlení do data ukončení smlouvy ve výši 5.058,16 Kč a dále dle článku 9.2.1. VSP smluvní úrok ve výši 0,05 % denně z částky 1.043.263,15 Kč sestávající z částky 132.677,80 Kč, smluvní pokuty ve výši 928.746 Kč po odpočtu částečných úhrad 16.135,78 Kč a 2.024,78 Kč, od 9.10.2010 do 25.8.2011 (tj. do dne prodeje předmětu leasingu) a částky 973.263,15 Kč ode dne 26.8.2011-2.4.2012 ( tj. do dne sepsání přihlášky), částka 978.321,31 Kč je splatná dnem 8.10.2010.

3) U přezkumného jednání konaném u KS v Ostravě, pob. Olomouci dne 13.2.2013, byla žalovaným, coby ins. správcem popřena pohledávka č. 1, do pravosti i výše částky 928.746 Kč se smluvním úrokem z prodlení dle článku 9 odst. 9.2.1 VSP ve výši 0,05 % denně za dobu od 9.10.2010 do 25.8.2011 a z částky 858.746 Kč od 26.8.2011 do 2.4.2012, a uznána do výše částky 95.332,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z této částky denně od 9.10.2010 do započtení hodnoty zpeněžení PL ve výši 70.000 Kč a částečných úhrad ve výši 16.135,78 Kč a 2.024,87 Kč. Důvodem popření byla skutečnost, že ujednání o smluvní pokutě v článku 12 odst. 12.13 VSP je neurčité v rozporu s dobrými mravy nebo v rozporu s poctivým obchodním stykem a tudíž neplatné. 4) Dlužník popřel předmětnou pohledávku ve stejném rozsahu ze stejného důvodu.

ICM R

5) Výzvou ze dne 18.2.2013 žalovaný seznámil žalobce s tímto popěrným úkonem a poučil jej v souladu s ust. § 197 odst. 2 a § 198 IZ, aby ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání nejpozději do 15 dnů od doručení tohoto vyrozumění u soudu uplatnil popřený nárok proti ins. správci.

Spor mezi účastníky spočívá v tom, zda smluvní ujednání žalobce a dlužníka obsažené v článku 12 odst. 12.13 VSP ze dne 1.11.2008 (tvořící nedílnou součást smlouvy o leasingu s opcí č. 133840309 ze dne 19.3.2009) týkající se popřené části pohledávky ve výši 928.746 Kč je platné či nikoliv.

V tomto směru soud tedy k důkazu provádí pouze následující zjištění :

Ze Smlouvy o leasingu s opcí č. 133840309 uzavřená žalobcem s dlužníkem dne 19.3.2009 čl. 11,12, že se jedná o běžný typ formulářové smlouvy předem připraveným žalobcem slovy pronajímatele pro nájemce, dlužníka k podpisu. Dlužník i v této hře v této smlouvě specifikovaný identifikačním číslem vos 60609859. Předmět nájmu je vymezen: příkopové sekačky s příslušenstvím BOMFORD-BUZZARD 7,25 v ceně bez DPH 915.200 Kč, sněžné radlice v ceně 174.250 Kč a zametací stroj BEMA v ceně 130.435 Kč. tyto údaje o uvedeném v orámované části ji smluvních ujednání. Pod touto Paramo vnoučat jí se nachází na ujednání, že v ostatním se tato smlouva a právní vztahy z ní vyplývající se řídí ustanoveními Všeobecných smluvních podmínek leasingu z opcí společnosti žalobcem ze dne 1. 1. 2008 či nájem potvrzuje, že Všeobecné smluvní podmínky převzal před podpisem leasingové smlouvy se s nimi seznámil a prohlašuje, že podpisem leasingové smlouvě v plném rozsahu a bez výhrad akceptuje dále se pak deklaruje, že splátkový kalendář se stane součástí této smlouvy okamžikem jeho doručení nájemci. Smlouva je podepsán oběma smluvními stranami a opatřena datem 19. 3. 2009.

Z VSP leasingu s opcí týkající se společnosti žalobce ze dne 1.11.2008, čl. 13-17 bylo zjištěno, že porušení smluvních povinností a jeho následky P jsou upraveny pod bodem 9 s označením porušení smluvních povinností a jeho následky sestávající z bodu 9.1 až 9. 3., přičemž pod body 9.2.3, 9.2.59.2.75.2.8 a 9.2.9 je řada smluvních ujednání, ve kterých je sjednána smluvní pokuta pro porušení konkrétních povinnosti. Následně v čl. 12.13 nacházející se na poslední straně (5. Strana) je smluvní ujednání následujícího znění: Při ukončení leasingové smlouvy výpovědí, jakož i při automatickém ukončení leasingové smlouvy splněním rozvazovací podmínky dle bodu 12.1.5 je žalobce (DLČR) oprávněn po leasingovému nájemci požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši všech leasingových splátek splatných po ukončení leasingové smlouvy a kalkulované zůstatkové hodnoty předmětu leasingu. Žalobce je oprávněn tuto smluvní pokutu snížit o případný výnos z prodeje předmětu leasingu ;

Především nutno poznamenat, že žaloba byla u soudu uplatněna včas, když přezkumné jednání se konalo dne 13.2.2013, dne 19.2.2013 byl žalovaný vyrozuměn o popěrném úkonu žalovaného a dlužníka a vyzván k uplatnění žaloby u soudu s poučením o následcích v souladu s ustanovením § 198 IZ. Žaloba byla u soud podána dne 11.3.2013.

Vyhodnocením provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

ICM R

Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků a jejím smyslem a účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Zároveň má sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši. Sjednání pokuty a její výše jsou zásadně věcí vzájemné dohody stran, což však neznamená, že by v každém jednotlivém případě mohla být sjednána v neomezené (nepřiměřené) výši.

Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 8/97 pod č. 62, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003). Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční), přičemž přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posuzovat s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V daném případě především nutno souhlasit se žalovaným, že smluvní ujednání v čl. 12.13 není smluvní pokutou shora zmiňovanou jakožto zajišťovací institut, když nesankcionuje porušení konkrétní smluvní povinnosti , jak z písemného projevu jednoznačně vyplývá, ale realizovaný výkon práva . Citované písemné ujednání v čl. 12.13 VSP pak soud v souladu s ustanovením § 266 obch. zák. vyložil se závěrem, že z něj jednoznačně vyplývá závěr, že povinnost zaplatit smluvní pokutu dlužníkovi, nájemci vzniká při ukončení LS výpovědí, tedy právním úkonu , který je závislý na úkonu pronajímatele, žalobce. V tomto směru lze souhlasit se žalovaným, že takovéto ujednání je v rozporu s charakterem smluvní pokuty specifikované v ustanovení § 544 obč. zák. v rozhodném znění a potažmo i s platnou judikaturou NS ČR sp. zn.33 Odo 111/2004 a toto ujednání je tak absolutně neplatné dle ustanovení § 39 obč. zák. v rozhodném znění.

Okresní soud nepřiměřenost smluvní pokuty posoudil pouze z její měsíční sazby a tuto konfrontoval s výší hlavního, smluvní pokutou zajišťovaného, závazku (úvěru), přičemž uzavřel, že dosahuje-li smluvní pokuta ročně 57,76 % poskytnuté jistiny (15.000 Kč), je nepřiměřeně vysoká. Nezabýval se přitom okolnostmi, za nichž byla pokuta sjednána, resp. pominul, že žalovaný musel být srozuměn, že jde o střednědobou půjčku, kdy úvěr byl poskytnut na 13 měsíců. Měsíční sazba smluvní pokuty 722 Kč činí po přepočtu 4,81 % z poskytnutého úvěru, tedy 0,158 % denně. Okresní soud se však nezabýval otázkou, zda smluvní pokuta ve výši 0,158 % denně je přiměřená zajišťované povinnosti žalovaného.

Řídě se uvedenou úvahou, rozhodl tak, jak ve výroku v odst. II. uvedeno, aniž by se pak již z hlediska hospodárnosti zabýval výší této smluvní pokuty a charakteru smlouvy.

Nákladový výrok vychází z ustanovení § 7 IZ a § 142 odst. 1 o.s.ř. kdy soud uložil žalobci povinnost plně úspěšnému žalovanému zaplatit náklady řízení, které mu vznikly na

ICM R nákladech advokátního zastoupení dle § 7, § 9 odst., 4 písm. c) z pct. 50.000 Kč a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 3.100 Kč, 3 x 30O Kč rež paušál dle ustanovení § 13 vše dle vyhl č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobce, účast u jednání dne 15.1.2015), ztráta času za 2 půlhodiny dle § 14 vyhl. č. 177/96 Sb. po 100 Kč, náhrada cestovného osobním automobilem tov. značky Ford Focus, prům. spotřeba 5,2 l/100km, pohonné hmoty NM dle vyhlášky č. 328/2014 Sb. ve výši 36,10 Kč, cesta z Přerova do Olomouce a zpět, celkem ujeto 50 km, při vyhl. ceně amortizace 3,7 Kč / km v ceně 278,86 Kč, a náhrady 21% DPH z přiznané odměny a náhrad ve výši 2452,60 Kč dle ust. § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., v celkové výši 14.131,50 Kč, kterou uložil žalovanému žalobci zaplatit k rukám advokáta dle ustanovení § 149 odst. 1 ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Po uče ní : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, písemně ve dvojím (2) vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce dle § 37 odst. zák. č. 120/2001 Sb. v platném znění.

Olomouc 23.01.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v. r. Kateřina Rezková samosoudkyně

ICM R