10 ICm 959/2010
Jednací číslo: 10 ICm 959/2010-23 Sp. zn. ins. řízení: KSOL 10 INS 4731/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Bronislavem Šlahařem ve věci žalobce: Mgr. Bohdana Šocová, se sídlem Palackého 641/11, 779 00 Olomouc, insolvenční správce dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Havelkova 105/5, 772 00 Olomouc, proti žalované: Komerční banka, a.s., IČ 45317054, se sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem E. Peškové 15, 151 31 Praha 5 o určení výše popřené vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba o určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Tomášem Neoralem, anonymizovano , v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. KSOL 10 INS 4731/2010 pohledávku ve výši 60.535,88 Kč, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou došlou soudu dne 16.8.2010 se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení dlužníka pohledávku ve výši 60.535,88 Kč, kdy žalobce jako insolvenční správce v insolvenčním řízení dlužníka tuto jeho vykonatelnou pohledávku popřel. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 355.977,70 Kč dle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Olomouci. Z této celkové částky popřel insolvenční správce nárok na smluvní úrok z prodlení v rozsahu, v němž smluvní úrok převyšuje úrok zákonný, tj. 37.402,56 Kč s odkazem na rozsudek NS ČR sp.zn. 33 Odo 1117/2003. Dále popřel správce přihlášenou pohledávku v té části , v níž žalovaná požaduje úrok z prodlení ze smluvních úroků z prodlení, tj. 23.133,32 Kč s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp.zn. 35 Odo 101/2002.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že důvodem popření vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu nemůže být jiné právní posouzení věci, přičemž popíraná pohledávka byla žalovanému přiznána pravomocným platebním rozkazem, vydaným soudem. Ten vyhověl žalobě žalobce a shledal, že nárok žalovaného vůči dlužníku vyplývá ze smlouvy o úvěru a jde o absolutní obchod. Vztahy účastníků takového obchodu se řídí obchodním zákoníkem a umožňují si sjednat výši úroků z prodlení odlišně od zákonné míry. To dovodil i okresní soud, který vydal platební rozkaz. Stanovisko žalobce, z něhož vychází popření pohledávky plyne z jiného právního názoru.

Žalobce namítl, že vykonatelnost pohledávky byla dána platebním rozkazem, který postrádá odůvodnění. Platební rozkaz má ten účinek, že pokud nepodá žalovaný ve lhůtě odpor, považují se skutková tvrzení žalobce za nesporná a soud nehodnotí věc po právní stránce. Námitka žalovaného, že správce věc po právní stránce posoudil jinak, tak nemůže být účinná. Dlužník v nalézacím řízení neuvedl žádné námitky, které by byl soud nucen právně hodnotit, námitky tak zůstaly zachovány správci v souladu s ust. § 199 odst. 2 IZ.

Účastníci souhlasili s rozhodnutím tohoto sporu bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

Spisem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. KSOL 10 INS 4731/2010 bylo prokázáno, že: -dne 19.5.2010 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem a insolvenční řízení stále trvá, -přihláškou došlou soudu dne 7.6.2010 žalovaná včas přihlásila pohledávku v celkové výši 355.977,70 Kč, z čehož pohledávka 197.534,45 Kč představovala jistinu ze smlouvy o úvěru a pohledávka ve výši 158.443,25 Kč náklady řízení, úroky a úroky z prodlení, přičemž pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná dle platebního rozkazu Okresního soudu

OL ICM B

v Olomouci, č.j. 60 Ro 2190/2008-55, který nabyl právní moci dne 24.9.2008, -dne 11.8.2008 vydal Okresní soud v Olomouci platební rozkaz, kterým dlužníku uložil do 15 dnů od doručení platebního rozkazu zaplatit žalovanému pohledávku ve výši 81.159,26 Kč s úrokem ve výši 14,90% p.a. z částky 50.000,-Kč od 27.5.2008 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 25% p.a. z částky 50.000,-Kč od 27.5.2008 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 25% p.a. z částky 18.769,86 Kč od 27.5.2008 do zaplacení, pohledávku ve výši 97.150,59 Kč s úrokem ve výši 14,90% p.a. z částky 60.000,-Kč od 27.5.2008 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 25% p.a. z částky 60.000,-Kč od 27.5.2008 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 25% p.a. z částky 22.523,84 Kč od 27.5.2008 do zaplacení, pohledávku ve výši 19.224,60 Kč se smluvním úrokem ve výši 21,90% p.a. z částky 9.919,47 Kč od 27.5.2008 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 25% p.a. z částky 9.919,47 Kč od 27.5.2008 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 25% p.a. z částky 5.550,47 Kč od 27.5.2008 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 39.422,40 Kč nebo aby podal proti platebnímu rozkazu do 15 dnů podal odpor, -u přezkumného jednání dne 19.7.2010 žalobce tuto pohledávku popřel co do pravosti a výše 60.535,88 Kč ze shodných důvodů, kterými odůvodňuje tuto žalobu a pohledávka byla do seznamu přihlášených pohledávek zařazena jako vykonatelná, -žaloba bylo podána včas v 30 denní lhůtě od přezkumného jednání stanovené správci v ust. § 199 IZ.

Ustanovení § 172 o.s.ř. umožňuje soudu i bez výslovné žádosti žalobce vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. Závěr, že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem, předpokládá takové vylíčení rozhodujících skutečností, které soudu umožní žalobcem tvrzený skutkový základ podrobit právnímu posouzení. Skutkové okolnosti musí být vylíčeny tak úplně, aby bylo možno posoudit, jaký právní nárok je uplatňován (jaký právní předpis má být pro vymezení práv a povinností účastníků použit). Byť se platební rozkaz neodůvodňuje, neznamená to, že soud, který platební rozkaz vydává, nárok žalobou uplatněný nepodřazuje právní úvaze, právně jej nehodnotí a vychází z pouhého tvrzení žalobce o tom, že mu nárok přísluší. Platební rozkaz lze tedy vydat jen tehdy, dospěje-li soud k závěru, že nárok, tak jak je skutkově vymezen, je po právu. Pokud by soud při právní úvaze o uplatněném nároku dospěl k závěru, že žalobě nelze zcela či zčásti vyhovět (že nárok tak jak je uplatněn není po právu), nemohl by vydat platební rozkaz. Přestože tedy právní hodnocení přiznaného nároku není výslovně vyjádřeno v platebním rozkaze, lze právní názor soudu dovodit právě z té skutečnosti, že soud žalobě formou platebního rozkazu vyhověl a že tedy dospěl k závěru, že nárok na zaplacení peněžité částky je po právu dán.

Veden těmito úvahami dospěl soud k závěru, že v daném případě nelze žalobě vyhovět, neboť žalobce, insolvenční správce popřel vykonatelnou pohledávku žalované na základě jiného právního názoru, než jaký měl soud při vydání platebního rozkazu a tedy popření je v rozporu s ust. § 199 odst. 2 IZ. Soud proto žalobu zamítl.

OL ICM B

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 202 odst. 1 IZ, podle něhož nemá žádný z účastníků ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci.

V Olomouci dne 18.4.2011

Mgr. Bronislav Šlahař, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudce Alena Hlochová

OL ICM B