10 ICm 956/2010
Jednací číslo: 10 ICm 956/2010-25 Sp. zn. ins. řízení: KSOL 10 INS 4731/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Bronislavem Šlahařem ve věci žalobce: Mgr. Bohdana Šocová, se sídlem Palackého 641/11, 779 00 Olomouc, insolvenční správce dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Havelkova 105/5, 772 00 Olomouc, proti žalovanému: NAPEX Limited, reg.č. 5929841, se sídlem Argyll Street, Palladium 1-4, GE-London, United Kingdom, zastoupené Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem se sídlem Sokolská 536/22, 779 00 Olomouc, o určení výše popřené vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem Tomášem Neoralem, anonymizovano , v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. KSOL 10 INS 4731/2010 pohledávku ve výši 14.660,-Kč.

II. Žaloba o určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Tomášem Neoralem, anonymizovano , v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. KSOL 10 INS 4731/2010 pohledávku ve výši 6.070,-Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou došlou soudu dne 16.8.2010 se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení dlužníka pohledávku ve výši 20.730,-Kč, kdy žalobce jako insolvenční správce v insolvenčním řízení dlužníka tuto jeho vykonatelnou pohledávku popřel. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku dle rozhodčího nálezu, který je absolutně neplatný z důvodu neplatně sjednané rozhodčí doložky (rozhodčí doložka odkazuje ohledně výběru rozhodce a stanovení pravidel pouze na Společnost rozhodců s.r.o., která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona a odkazuje na Jednací řád vydaný stejnou společností). Popřená částka představuje náklady právního zastoupení v rozhodčím řízení (10.280,-Kč), náklady rozhodčího řízení (2.380,-Kč), náklady exekučního řízení (6.070,-Kč), které nelze přiznat, neboť vznikly na základě absolutně neplatného rozhodčího nálezu a paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním dlužné částky (2.000,-Kč), kterou nelze přiznat, neboť její ujednání odporuje ust. § 545 odst. 2 OZ.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že nepovažuje rozhodčí nález za neplatný a nevykonatelný, rozhodčí doložka ve spotřebitelských smlouvách není vyloučena, rozhodčí řízení bylo vedeno v souladu se zákonem o rozhodčím řízení, rozhodce rozhodoval ve sporu plně v souladu s českým právním řádem. Ohledně paušální náhrady nákladů spojených s vymáháním dlužné částky odkázal žalovaný na čl. 4 obchodních podmínek, kde se strany výslovně dohodly na tom, že zaplacením smluvní pokuty nezaniká právo věřitele požadovat náhradu škody. Ta byla sjednána účastníky paušálně. Není náhradou skutečné škody, jak ji definuje OZ a kryje náklady věřitele způsobené nikoli prodlením samotným (jako smluvní pokuta), ale nutností plnění z prodlení po dlužníkovi vymáhat.

Spisem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. KSOL 10 INS 4731/2010 bylo prokázáno, že: -dne 19.5.2010 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem a insolvenční řízení stále trvá, -přihláškou došlou soudu dne 21.5.2010 žalovaná včas přihlásila pohledávku v celkové výši 58.501,54 Kč, z čehož pohledávka 8.984,-Kč představovala nezaplacenou část jistiny ze smlouvy o úvěru, pohledávka ve výši 3.712,54

OL ICM B

Kč úrok z prodlení ke dni 20.5.2010, pohledávka ve výši 25.075,-Kč smluvní pokutu za dobu od července 2005 do května 2010, částka 10.280,- Kč náklady právního zastoupení v rozhodčím řízení, částka 2.380,-Kč náklady rozhodčího řízení, částka 6.070,-Kč náklady exekučního řízení a částka 2.000,-Kč paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním dlužné částky, přičemž pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná dle rozhodčího nálezu JUDr. Tomáše Vymazala ze dne 6.3.2006, spis. Zn. 2350/2005, -dne 6.3.2006 vydal JUDr. Tomáš Vymazal rozhodčí nález, kterým dlužníku uložil do 3 dnů od právní moci nálezu zaplatit SMART Financial s.r.o. 9.984,-Kč s úroky z prodlení ve výroku konkretizovanými, smluvní pokutu 425 Kč za každý započatý měsíc prodlení počínaje červencem 2005 až do úplného zaplacení jistiny 9.984,-Kč, částku 2.000,-Kč, náhradu nákladů rozhodčího řízení 2.380,-Kč a částku 10.280,-Kč k rukám právního zástupce SMART Financial, s.r.o., -usnesením Okresního soudu v Olomouci č.j. 51 Nc 5929/2006-6 z 29.8.2006 byla k vymožení této pohledávky včetně nákladů exekuce nařízena exekuce, provedením byl pověřen exekutor Mgr. MUDr. Radim Kuča, -usnesením z 22.1.2008, čj.j 045 EX 491/06-22 exekutor Mgr. MUDr. Radim Kuča vyhověl návrhu na vstup žalobce do exekučního řízení namísto SMART Financial, s.r.o. vedeného mj. i pro vymožení nákladů právního zastoupení v exekučním řízení ve výši 6.070,-Kč, -žalobce nabyl pohledávku za dlužníkem od SMART Financial s.r.o. dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.4.2007, -ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi SMART Financial s.r.o. jako věřitelem a Tomášem Neoralem jako dlužníkem, dne 13.1.2005 bylo sjednáno v čl. 15 obchodních podmínek, že veškeré majetkové spory budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů a spor bude rozhodovat rozhodce jmenovaný Společností rozhodců, s.r.o., vybraný ze seznamu rozhodců vedeném Společností rozhodců, s.r.o, podle pravidel upravených v Jednacím řádu, vydaným Společností rozhodců, s.r.o; v čl. 4 byla ujednána pro případ prodlení povinnost dlužníka hradit smluvní pokutu a současně paušální náhradu nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20% z poskytnutého úvěru, nejméně 2.000,-Kč, -u přezkumného jednání dne 19.7.2010 žalobce tuto pohledávku popřel co do výše 20.730,-Kč ze shodných důvodů, kterými odůvodňuje tuto žalobu a pohledávka byla do seznamu přihlášených pohledávek zařazena jako vykonatelná, -žaloba bylo podána včas v 30-ti denní lhůtě od přezkumného jednání stanovené správci v ust. § 199 IZ.

Vycházeje ze shora zjištěných skutečností posoudil soud věc po právní stránce následovně:

OL ICM B

Je nepochybné, že předmětná smlouva o úvěru má charakter spotřebitelské smlouvy (vztah poskytovatel úvěru-podnikatel na straně jedné a příjemce úvěru-nepodnikatel na straně druhé) a ve smyslu ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku je zapotřebí posuzovat vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy ustanoveními OZ.

Podle § 56 odst. 1 o.z. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen směrnice) podle čl. 1 písm. q) Přílohy považuje za nepřiměřený požadavek ve spotřebitelských smlouvách zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních přepisů . Směrnice považuje řešení sporů ze spotřebitelských smluv v rozhodčím řízení za ustanovení nepřiměřené; zákaz nepřiměřenosti je zde třeba chápat tak, že podnikatel jako druhá smluvní strana spotřebitelské smlouvy nesmí zneužívat své silnější postavení-dané logicky tím, že spotřebitel není fakticky schopen prosadit jakékoliv změny formulářových smluvních podmínek a že, u úvěrových smluv, spotřebitel jedná pod tlakem finanční tísně-k získání nefair výhody, přičemž soud nepochybuje o tom, že takovouto výhodou je přenesení sporu ze soustavy nezávislých soudů k rozhodci, se kterým podnikatel dlouhodobě spolupracuje, poskytuje mu zdroj příjmu, v řízení není nutno nařizovat jednání, jsou vyloučeny opravné prostředky atd.

Soud proto ust. § 56 odst. 1 OZ vykládá tak, že ve spotřebitelských smlouvách jsou rozhodčí doložky zakázány. Ke stejnému závěru vede i výklad ust. § 55 odst. 1 věta druhá OZ, podle kterého je nepřípustné, aby se spotřebitel vzdával ve spotřebitelské smlouvě svých práv, v tomto případě dokonce ústavního práva na spravedlivý proces před nezávislým soudem.

Podstatné dále je, že v rozhodnutí C-168/05, Mostaza Claro Evropský soudní dvůr vyložil, že rozhodčí nález ve sporu ze spotřebitelské smlouvy není třeba odklidit způsobem předpokládaným národním právem pro odklizení rozhodčích nálezů (tedy v České republice postupem dle § 31 a násl. z.č.216/1994 Sb.), ale že soud má kdykoliv z úřední povinnosti přihlížet k neplatnosti, resp. nicotnosti takovéhoto rozhodčího nálezu.

Neplatnost rozhodčího nálezu je dána rovněž tím, že rozhodčí doložka v úvěrové smlouvě neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, ani konkrétní způsob jeho určení, ale jen odkazuje ohledně výběru rozhodce a stanovení pravidel rozhodčího řízení na právnickou osobu, Společnost rozhodců, s.r.o., a odkazuje na její jednací řád. Úmysl obcházet zákon ve smyslu § 39 OZ spatřuje soud v obcházení § 13 zákona o rozhodčím řízení. Uvedená obchodní společnost není stálým rozhodčím soudem, zřízeným na základě zvláštního zákona a nemůže vykonávat takové činnosti, neboť tyto spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů. V podrobnostech soud odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 12Cmo 496/2008-28 ze dne 28.5.2009, který byl zařazen do

OL ICM B sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 31 Cdo 1945/2010.

Rozhodce tedy nemohl odvozovat svou pravomoc od dokumentů vyhotovených touto obchodní společností a neměl žádnou pravomoc působit jako rozhodce. Absence pravomoci přitom vede k nicotnosti. Je-li rozhodčí nález nicotný, nevyvolává žádné právní účinky a nemůže založit právo žalovaného na náhradu nákladů rozhodčího řízení a nákladů právního zastoupení v rozhodčím řízení.

Nicotnost rozhodčího nálezu umožňuje právně odlišně posoudit žalovanou přihlášené další nároky:

Paušální náhrada nákladů spojená s vymáháním dlužné částky ve výši 2.000,-Kč je v rozporu se zákonem. Podle článku 4. obchodních podmínek je totiž dohodnuta smluvní pokuta ve výši měsíčního poplatku za správu úvěru za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, tj. ve výši 425,-Kč. Vedle toho však je dohodnuta paušální náhrada nákladů vynaložených věřitelem v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 20 % z poskytnutého úvěru, nejméně však 2.000,-Kč. Účelem smluvní pokuty je přitom zajistit věřiteli paušalizovanou náhradu škody. Další nárok věřitele spočívající v paušalizované náhradě na vymáhání pohledávky soud považuje za rozporný s ustanovením § 545 odst. 2 občanského zákoníku a je tedy dána neplatnost tohoto ujednání podle § 39 občanského zákoníku. Věřitel se dle smlouvy i podle uvedeného zákonného ustanovení může domáhat náhrady škody nad smluvní pokutu. Pro přiznání nákladů spojených z vymáháním škody by však bylo zapotřebí tuto škodu přesně vyčíslit a tato škoda by musela být vyšší, než kolik pokryje smluvní pokuta. Přiznat ji jako paušál nelze, neboť paušálem je zde již smluvní pokuta. Za situace, kdy tato škoda zde není přesně vyčíslena, je nárok uplatňován v rozporu se zákonem a nelze jej přiznat.

Jinak je tomu ovšem v případě nároku na zaplacení nákladů exekučního řízení. Nařídil-li soud exekuci, tímto rozhodnutím vznikla co do základu pohledávka žalované na náhradu nákladů exekuce. Exekuční soud rozhodoval v rámci své pravomoci a pohledávka žalované bude existovat, ledaže by bylo usnesení o nařízení exekuce odklizeno vydáním rozhodnutí o zastavení exekuce. Na nákladech exekuce bylo příkazem k jejich úhradě stanoveno dlužníku zaplatit 6.070,-Kč.

Soud proto žalobě co do určení neexistence pohledávek v insolvenčním řízení v celkové výši 14.660,-vyhověl a co do pohledávky 6.070,-Kč naopak žalobu zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn skutečností, že oba účastníci se jejich náhrady výslovně vzdali.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů od doručení tohoto

OL ICM B

rozsudku k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci.

V Olomouci dne 18.5.2011

Mgr. Bronislav Šlahař, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudce Šárka Švubová

OL ICM B