10 ICm 955/2010
Jednací číslo: 10 ICm 955/2010-39 Sp. zn. ins. řízení: KSOS 10 INS 4731/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudcem Mgr. Bronislavem Šlahařem ve věci žalobce: Mgr. Bohdana Šocová, se sídlem Palackého 641/11, Olomouc, insolvenční správce dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Havelkova 105/5,Olomouc proti žalovanému: Home Credit a.s., IČ 26978636, Moravské náměstí 249/8, 602 00 Brno, zastoupený JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem Havlíčkova 13, 602 00 Brno, o určení výše popřené vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje s e , že žalovaný nemá za dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. KSOL 10 INS 4731/2010 pohledávku ve výši 7.295,48 Kč.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou došlou soudu dne 13.8.2010 domáhal se žalobce určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Tomášem Neoralem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. KSOL 10 INS 4731/2010 pohledávku ve výši 7.295,48 Kč. Přihlášená částka totiž představuje náklady rozhodčího řízení, přiznané rozhodcem, který však v důsledku neplatné rozhodčí doložky neměl pravomoc spor rozhodovat a tudíž i rozhodčí nález je absolutně neplatný. Rozhodčí doložka je neplatná pro rozpor s ust. § 56 občanského zákoníku (dále jen OZ) a předpisy evropských společenství, neplatná je i pro rozpor s ust. § 39 OZ pro obcházení zákona.

Žalovaný požadoval zamítnutí žaloby s tím, že rozhodčí doložka byla uzavřena platně a pohledávky vyplývající z rozhodčího nálezu byly přihlášeny do insolvenčního řízení po právu jako vykonatelné.

Účastníci souhlasili s rozhodnutím tohoto sporu bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

Spisem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. KSOL 10 INS 4731/2010 bylo prokázáno, že: 1. dne 19.05.2010 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem a insolvenční řízení stále trvá, 2. přihláškou došlou soudu dne 15.06.2010 žalovaný včas přihlásil pohledávky v celkové výši 24.114,27 Kč, z čehož pohledávka 7.295,48 Kč představovala náklady rozhodčího řízení, 3. u přezkumného jednání dne 19.7.2010 žalobce pohledávky popřel s tím, že do seznamu přihlášených pohledávek je zařadil jako pohledávky vykonatelné, 4. dne 13.8.2010 vzal žalobce svůj popěrný úkon v rozsahu 16.819,27 Kč zpět, 5. žaloba bylo podána včas v 30 denní lhůtě od přezkumného jednání stanovené správci v ust. § 199 IZ.

Smlouvou o revolvingovém úvěru z 20.01.2005 bylo prokázáno, že : 1. žalovaný poskytne dlužníkovi úvěr v rozsahu úvěrového rámce 15.000,-Kč, 2. dlužník je povinen splácet úvěr a výše měsíční splátky bude činit 1.400,-Kč, její splatnost bude vždy k 20. dni v měsíci, 3. bylo ujednáno řešení sporů v rozhodčím řízení jediným rozhodcem, určeným JUDr. Radimem Kuchtou ze Seznamu rozhodců, vedeného JUDr. Radimem Kuchtou, který je oprávněn určit rozhodcem sám sebe. Pro rozhodčí řízení budou závazná Rozhodčí pravidla a Poplatková pravidla, platná ke dni zahájení rozhodčího řízení a publikovaná na internetové stránce www.iudicium.cz. Pro případ, že by JUDr. Radim Kuchta nemohl rozhodce určit, určí rozhodce ze Seznamu rozhodců žalobce.

Listinou označenou jako Rozhodčí nález sp.zn. C 10313/2006 ze dne 16.10.2006 bylo prokázáno, že rozhodce JUDr. Radim Kuchta shledal svou pravomoc rozhodce a

OL ICM B

uložil dlužníkovi zaplatit žalovanému mimo jiné náhradu nákladů rozhodčího řízení 13.018,5 Kč.

Soud považuje výše označený rozhodčí nález za nicotný, tedy právně naprosto neúčinný.

Je nepochybné, že předmětná smlouva o úvěru má charakter spotřebitelské smlouvy (vztah poskytovatel úvěru-podnikatel na straně jedné a příjemce úvěru-nepodnikatel na straně druhé) a ve smyslu ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku je zapotřebí posuzovat vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy ustanoveními OZ.

Podle § 56 odst. 1 o.z. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen směrnice) podle čl. 1 písm. q) Přílohy považuje za nepřiměřený požadavek ve spotřebitelských smlouvách zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních přepisů . Směrnice považuje řešení sporů ze spotřebitelských smluv v rozhodčím řízení za ustanovení nepřiměřené; zákaz nepřiměřenosti je zde třeba chápat tak, že podnikatel jako druhá smluvní strana spotřebitelské smlouvy nesmí zneužívat své silnější postavení-dané logicky tím, že spotřebitel není fakticky schopen prosadit jakékoliv změny formulářových smluvních podmínek a že, u úvěrových smluv, spotřebitel jedná pod tlakem finanční tísně-k získání nefair výhody, přičemž soud nepochybuje o tom, že takovouto výhodou je přenesení sporu ze soustavy nezávislých soudů k rozhodci, se kterým podnikatel dlouhodobě spolupracuje, poskytuje mu zdroj příjmu, v řízení není nutno nařizovat jednání, jsou vyloučeny opravné prostředky atd.

Soud proto ust. § 56 odst. 1 OZ vykládá tak, že ve spotřebitelských smlouvách jsou rozhodčí doložky zakázány. Ke stejnému závěru vede i výklad ust. § 55 odst. 1 věta druhá OZ, podle kterého je nepřípustné, aby se spotřebitel vzdával ve spotřebitelské smlouvě svých práv, v tomto případě dokonce ústavního práva na spravedlivý proces před nezávislým soudem.

Podstatné dále je, že v rozhodnutí C-168/05, Mostaza Claro Evropský soudní dvůr vyložil, že rozhodčí nález ve sporu ze spotřebitelské smlouvy není třeba odklidit způsobem předpokládaným národním právem pro odklizení rozhodčích nálezů (tedy v České republice postupem dle § 31 a násl. z.č.216/1994 Sb.), ale že soud má kdykoliv z úřední povinnosti přihlížet k neplatnosti, resp. nicotnosti takovéhoto rozhodčího nálezu.

Neplatnost rozhodčího nálezu je dána rovněž tím, že rozhodčí doložka v úvěrové smlouvě neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, ani konkrétní způsob jeho určení, ale jen odkazuje ohledně výběru rozhodce na JUDr. Radima Kuchtu, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a odkazuje na Rozhodčí pravidla a Poplatková pravidla, vydaná JUDr. Radimem Kuchtou. Rozhodčí doložka navíc umožňuje, aby případně rozhodce

OL ICM B jmenoval přímo žalovaný, tedy jedna strana sporu. Úmysl obcházet zákon ve smyslu § 39 obč. zák. spatřuje soud v obcházení § 13 zákona o rozhodčím řízení, neboť JUDr. Radim Kuchta není stálým rozhodčím soudem, zřízeným na základě zvláštního zákona a nemůže vykonávat takové činnosti, kdy tyto spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů. V podrobnostech soud odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 12Cmo 496/2008-28 ze dne 28.5.2009, který byl zařazen do sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR. Rozhodce tedy nemohl odvozovat svou pravomoc rozhodce od dokumentů vyhotovených touto obchodní společností a neměl žádnou pravomoc působit jako rozhodce. Absence pravomoci přitom vede k nicotnosti.

Je-li rozhodčí nález nicotný, nevyvolává žádné právní účinky a nemůže založit právo žalovaného na náhradu nákladů rozhodčího řízení.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plný úspěch ve věci měl žalobce a měla tedy nárok na účelně vynaložené náklady řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že mu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

V Olomouci dne 14.3.2011

Mgr. Bronislav Šlahař, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudce Alena Hlochová

OL ICM B