10 ICm 4880/2015
Jednací číslo: 10 ICm 4880/2015-31 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 10 INS 10168/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou ve věci žalobce: Door Financial, a. s., IČO 29016126, Vyskočilova 1481/4, 140 00 Praha 4, proti žalovanému: Ing. Mgr. Eva Hepperová, Rybářská 1665/2, 746 01 Opava, insolvenční správkyně dlužníka Jakuba anonymizovano , anonymizovano , Smetanova 243, 751 01 Tovačov, zastoupenému Mgr. Veronikou Soukupovou , advokátkou se sídlem Lomnice u Rýmařova , Tylov 147, o určení existence nevykonatelné pohledávky, takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Jakubem Brachtlem přihlášenou v insolvenčním řízení sp. zn. 10 INS 10168/2015 pohledávku -č. P6-4 ve výši 937,84 Kč -č. P6-8 ve výši 1.261,63 Kč

II. Zamítá se žaloba, aby bylo určeno, že žalobce má za dlužníkem Jakubem Brachtlem přihlášenou v insolvenčním řízení sp. zn. 10 INS 10168/2015 pohledávku -č. P6-2 ve výši 4.530 Kč -č. P6-3 ve výši 1.000,21 Kč -č. P6-6 ve výši 8.520 Kč -č. P6-7 ve výši 2.549,14 Kč. isir.justi ce.cz

III. Žalobce je povinen žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 5.184,30 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.

Odůvodnění:

Žalobou došlou soudu dne 2.10.2015 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobce má za dlužníkem Jakubem Brachtlem přihlášenou v insolvenčním řízení sp. zn. 10 INS 10168/2015 pohledávku: č. P6-2 ve výši 4.530 Kč; č. P6-3 ve výši 1.000,21 Kč; č. P6-4 ve výši 937,84 Kč ; č. P6-8 ve výši 1.261,63 Kč; č. P6-6 ve výši 8.520 Kč; č. P6-7 ve výši 2.549,14 Kč.

Žalobu odůvodnil tvrzením, že: -Přihláškou č. 6 uplatnil žalobce dne 11.09.2015 v insolvenčním řízení pohledávky za dlužníkem v celkové výši 42.450,43 Kč, které žalobci vznikly z titulu smlouvy o zápůjčce 1) č. DFH 099220 ze dne 30.4.2014 (dále také Smlouva č. 1 ) a 2) č. DFH 130317 ze dne 5.9.2014 (dále také Smlouva č. 2 ). -Žalobci bylo dne 1.12.2015 doručeno oznámení žalované o tom, že na přezkumném jednání, které se konalo u soudu dne 30.11..2015, byla přihlášená pohledávka popřena žalovaným v rozsahu dílčích pohledávek P6-2, P6-3, P6-4, P6-6, P6-7, P6-8. -Žalobce podal v zákonem stanovené lhůtě do 30 dnů od přezkumného jednání žalobu na určení pohledávky dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona. -Přihláška podaná žalobcem pod č. 6 ( P 6) byla žalovanou popřena u dílčí pohledávky č. 2 ve výši 4.530Kč, č. 3 ve výši 1.000,21 Kč; č. 4 ve výši 937,84 Kč č. 6 ve výši 8.520 Kč, č. 7 ve výši 2.549,14Kč, č. 8 ve výši 1.241,63 Kč neboť má za to, že žalobce coby věřitel neposkytl dlužníkovi v listinné podobě s předstihem všechny informace potřebné k uzavření úvěru, zejména, že může zvolit bezhotovostní formou zápůjčky. Zároveň dle jeho sdělení žalobce neposkytl dlužníkovi způsob výpočtu RPSN a neoznačil všechny druhy smluvních pokut. Z toho důvodu považuje žalovaný ujednání o platbách za neplatná. -Žalobce s popřením pohledávek nesouhlasil, a to z důvodu, že: Dlužník uzavřel se žalobcem 1) dne 30.4.2014 smlouvu o zápůjčce č. DFH 099220, na základě které mu žalobce poskytl zápůjčku ve výši 15.000,-Kč. Dlužník se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s úrokem ve výši 2.640,-Kč ve formě pravidelných týdenních splátek. 2) dne 5.9.2014 smlouvu o zápůjčce č. DFH 130317, na základě které mu žalobce poskytl zápůjčku ve výši 15.000,-Kč a dlužník se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s úrokem ve výši 3.000,-Kč. Rovněž ve formě pravidelných týdenních splátek. Vedle toho si dlužník v čl. C obou těchto smluv zvolil způsob splácení zápůjčky a jejího příslušenství formou hotovostního inkasa a uzavřel tak se žalobcem dohodu o hotovostním inkasu dle čl. K této smlouvy. Současně vzal na vědomí, že je oprávněn tuto dohodu bez udání důvodu vypovědět.

Dle čl. N obou smluv se dlužník zavázal pro případ prodlení se zaplacením více než dvou týdenních splátek či jedné splátky po dobu delší než tři měsíce a/nebo pro případ zahájení insolvenčního řízení zaplatit žalobci okamžitě neuhrazenou část jistiny zápůjčky s tím, že okamžité zesplatnění nastává dnem následujícím po dni, ve kterém se zákazník ocitne v prodlení, resp. dnem zahájení insolvenčního řízení. V takové případě se jak jistina zápůjčky, tak i smluvní pokuty stávají okamžitě splatnými. V případě okamžitého zesplatnění v důsledku prodlení a/nebo zahájení insolvenčního řízení se dlužník zavázal k povinnosti zaplatit žalobci smluvní pokutu v částce rovnající se neuhrazené odměně za inkaso a neuhrazené části úroku, které by byl povinen žalobci zaplatit v případě, kdy by k okamžitému zesplatnění nedošlo. Nesouhlasil s tvrzením žalované , že porušil svoji informační povinnost stanovenou zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném snění, když údajně s předstihem neposkytl in dlužníkovi informace o možnosti bezhotovostních splátek zápůjčky, výši RPSN a smluvních pokutách, když dne 29. 4. 2014 v případě smlouvy číslo 11 a dne 4. 9. 2014 v případě smlouvy číslo 2 sepsal obchodní zástupce s dlužníkem v jeho domácnosti žádost o zápůjčku, při jejím při vyplňování s dlužníkem probírál výši jeho aktuálních příjmů a výdajů a možnost splácení zápůjčky. Současně dlužníku předal Standardní informace o spotřebitelském úvěru, které obsahují veškeré informace, které jsou předepsány zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména pak informace o věřiteli, o vlastnostech spotřebitelského úvěru a zejména o jeho nákladech a o smluvních pokutách smlouvou sjednaných. V této souvislosti byl dlužník se před uzavřením smlouvy o zápůjčce podrobně informována o výši zápůjčky, úroků a možnost splácení-bezhotovostní a hotovostní variantě a jejích nákladech a o výši smluvních pokut, které jí jako zákazníkovi hrozí. Na závěr těchto standardních informací dlužník svým podpisem stvrdil, že mu byly vysvětleny rozdíly mezi hotovostní a bezhotovostní variantou splácení, a to včetně rozdílu v podobě povinnosti dlužníka uhradit žalobci odměnu za inkaso v případě hotovostní varianty. Teprve poté bylo vždy následující den přistoupeno k podpisu smlouvy o zápůjčce.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, žalobou uplatněný nárok neuznala a setrvala na svém popěrném úkonu tak, jak byl uveden a zveřejněn na příslušném přezkumném listu k přihlášce č.6 z důvodů, že: -Žalobkyně-obchodní společnost Door Financial, a. s. přihlásila do insolvenčního řízení své pohledávky za dlužníkem v celkové výši 42.450,43 Kč. -Na přezkumném jednání konaném dne 25.11.2015 u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, žalovaná popřela dílčí části přihlášené pohledávky žalobkyně. -Důvod pro popření žalovaná spatřovala a stále spatřuje v rozporu smluvních ujednání s dobrými mravy a dále s nedodržením podmínek při sjednávání smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná má za to, že je zde rozpor s dobrými mravy, když plnění poskytnuté dlužníkovi žalobkyní bylo v hrubém nepoměru k protiplnění, k němuž se dlužník zavázal jako spotřebitel, a proto, že považuje předloženou smlouvu o zápůjčce za lichevní. -Z listiny označené jako domácí půjčka-smlouva o zápůjčce č. 099220 zjistila, že dne 30.4.2014 uzavřel žalobce s insolvenčním dlužníkem smlouvu, na základě které mu poskytl peněžitou půjčku ve výši 15.000,--Kč v hotovostní variantě, kterou se insolvenční dlužník zavázal splácet po dobu 56 týdnů po 450,--Kč týdně, tedy v celkové výši 17.640,--Kč (tj. 15.000,--Kč jistina + 2.640,--Kč úrok a pro případ tzv. hotovostní varianty se zavázal zaplatit věřiteli i částku 7.560,--Kč jako odměnu za inkaso, která není zahrnuta do tzv. celkových nákladů úvěru ve smyslu Zákona o spotřebitelském úvěru, neboť se jedná nepovinné ve smlouvě samostatně uvedené náklady). Současně se insolvenční dlužník zavázal zaplatit i smluvní pokutu, výpůjční úrokovou sazbu ve výši 30,56% a roční procentní sazbu nákladů ve výši 35,52%. -Z listiny označené jako domácí půjčka-smlouva o zápůjčce č. 130317 zjistila, že dne 5.9.2014 uzavřel žalobce s insolvenčním dlužníkem smlouvu, na základě které mu poskytl peněžitou půjčku ve výši 15.000,--Kč v hotovostní variantě, kterou se insolvenční dlužník zavázal splácet po dobu 60 týdnů po 450,--Kč týdně, tedy v celkové výši 18.000,--Kč (tj. 15.000,--Kč jistina + 3.000,--Kč úrok a pro případ tzv. hotovostní varianty se zavázal zaplatit věřiteli i částku 9.000,--Kč jako odměnu za inkaso, která není zahrnuta do tzv. celkových nákladů úvěru ve smyslu Zákona o spotřebitelském úvěru, neboť se jedná nepovinné ve smlouvě samostatně uvedené náklady). Současně se insolvenční dlužník zavázal zaplatit i smluvní pokutu, výpůjční úrokovou sazbu ve výši 32,242% a roční procentní sazbu nákladů ve výši 37,79%. -Ve věci jde o spotřebitelské smlouvy, které se řídí zásadami dle § 1798 a násl. občanského zákoníku, resp. § 2193 a násl. Jestliže jsou ve smlouvě sjednány sankce, postihující pouze jednu ze smluvních stran, a tyto sankce jsou předem dány (předepsány) silnější stranou sporu, aniž byly individuálně projednány, jedná se o znevýhodňující ustanovení smlouvy s následky ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS (nezávaznost pro spotřebitele). -Žalovaná popírá nárok žalobkyně na úroky, které byly ve splátkách rozepsány na jednotlivá měsíční plnění, a to z důvodu, že po zesplatnění dluhu, resp. po rozhodnutí o úpadku, žádné náklady žalobci nevznikly a dluh se dále z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení neúročí dle § 170 písm. b) InsZ. -Žalovaná má zato, že ujednání účastníků ve smlouvě o tzv. hotovostní variantě je ujednání v rozporu s dobrými mravy, a to pro rozpor s požadavkem přiměřenosti a rovnováhy práv a povinností stran, a to v neprospěch insolvenčního dlužníka jako spotřebitele. Pouze v tzv. hotovostní variantě může spotřebitel obdržet zápůjčku v hotovosti přímo při podpisu smlouvy, což je zásadní pro jeho rozhodování o zvolení si varianty poskytnutí zápůjčky. Na to navazující ujednání o tzv. odměně za inkaso pak dle názoru žalované znamená pouze snahu žalobce jako věřitele získat od dlužníka ještě další finanční prostředky spočívající v části dosahující i výše než o poloviny z poskytnutých finančních prostředků. Takové ujednání pak nemůže podle názoru žalované soud hodnotit jinak, než jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy. -K dílčí pohledávce č.2 a č.6 nad rámec popěrného úkonu žalovaná doplňuje, že smluvní pokuta představující paušalizovanou náhradu škody za ušlý zisk z odměny na inkasu je neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

K obraně žalované se pak žalobce vyjádřil tvrzením, že: Nesouhlasí s tvrzením žalované, že plnění poskytnuté dlužníku žalobcem bylo v hrubém nepoměru k protiplnění, k němuž se dlužník zavázal jako spotřebitel, a proto považuje smlouvu o zápůjčce za lichevní. Proti tomuto tvrzení žalované se žalobce ohrazuje, neboť žalobce při uzavírání nezneužil žádné dlužníkovy tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení či lehkomyslnosti. Postup uzavření obou z kontraktů byl následující: Dlužník Jakub Brachtl požádal žalobce dne 29.04.2014 (smlouva č. 1) a dne 04.09.2014 (smlouva č. 2) o poskytnutí zápůjček ve výši 15.000,-Kč. V této souvislosti, jak plyne z předložených žádostí o zápůjčky, byl zástupcem žalobce informován o podmínkách spotřebitelského úvěru a při poskytnutí informací s ním byl vyplněn formulář nadepsaný jako

Standardní informace o spotřebitelském úvěru . Ve formulářích sepisovaných pro každou zápůjčku zvlášť jsou vyplněny základní vlastnosti spotřebitelského úvěru, tedy že je žádána zápůjčka ve výši 15.000,-Kč, a že je volena hotovostní varianta-výplata při podpisu smlouvy. Je uvedena celková částka, kterou je třeba podle smlouvy o zápůjčce zaplatit: 15.000,-Kč z titulu jistiny, 2.640,-Kč, resp. 3.000,-Kč z titulu úroků, a vzhledem k tomu, že dlužník zvolil hotovostní variantu splácení dluhu, potom rovněž 7.560,-Kč v případě smlouvy č. 1 a 9.000,-Kč v případě smlouvy č. 2 jako odměnu za inkaso. Celkovou částku sestávající se z výše uvedených položek se dlužník zavázal uhradit v 56, resp. 60 týdenních splátkách splatných u něj v domácnosti. Rovněž byl dlužníku v sekci požadované zajištění poskytnuta informace o smluvních pokutách. Informován byl mimo jiné rovněž o nákladech spotřebitelského úvěru, o možnostech odstoupení od smlouvy či o možnosti předčasného splacení. Ze smluv o zápůjčce uzavřených vždy následujícího dne, tedy dne 30.04.2014 (smlouva č. 1) a 05.09.2014 (smlouva č. 2), je zřejmé, že žalobce poskytl dlužníku v hotovosti dvě zápůjčky ve výši 15.000,-Kč, a to za úrok v celkové smluvené výši 2.640,-Kč (smlouva č. 1) a 3.000 Kč (smlouva č. 2). Dlužník se zavázal splatit své závazky v 56, resp. 60 rovnoměrných týdenních splátkách. Pro způsob placení však nezvolil bezplatnou bezhotovostní variantu, nýbrž hotovostní variantu, ze které vyplývá jednak hotovostní převzetí poskytnutých prostředků, jednak splácení v hotovosti v jeho domácnosti do rukou osoby určené věřitelem. Za tuto zvolenou službou se dlužník zavázal zaplatit věřiteli odměnu za inkaso v celkové výši 7.560,-Kč na smlouvu č. 1 a 9.000,-Kč na smlouvu č. 2. Celková částka, tedy jistina, úroky, odměna za inkaso byla tak rozložena do týdenních hotovostních splátek po 450,-Kč. Podle článku K smlouvy byl dlužník oprávněn dohodu o hotovostním inkasu s okamžitou účinností písemně vypovědět a v takovém případě by byl povinen hradit věřiteli pouze alikvótní část odměny za inkaso, a to za dobu trvání dohody o hotovostním inkasu. To však dlužník neučinil. Odměna za hotovostní inkaso splátek v sobě zahrnuje náklady žalobce s touto dlužníkem coby zákazníkem dobrovolně zvolenou doplňkovou službou spojené, a to zejména náklady na zajištění více než 56, resp. 60 návštěv v případě každé ze smluv, a to v domácnosti dlužníka v jím požadovaném termínu. Dlužník zvolil hotovostní formou zápůjčky, tedy jak hotovostní převzetí peněz, tak hotovostní splácení, přestože byla nejprve v předsmluvní informaci a následně v samotném návrhu smlouvy o zápůjčce jasným způsobem seznámen s tím, že za službu hotovostního splácení zaplatí mimo sjednaných úroků ještě částku 7.560,-Kč, resp. 9.000,-Kč, tedy částku převyšující polovinu zapůjčené částky. Odměnu za tuto službu pokládá žalobce za přiměřenou s přihlédnutím k tomu, že služba měla spočívat v 56, resp. 60 po týdnu se opakujících návštěvách osoby pověřené věřitelem u dlužníka v jeho domácnosti za účelem převzetí týdenní splátky. Jinou věcí je, že si dlužník (který s ohledem na následný úpadek neměl peněz nazbyt) volbou této formy splácení počínal nehospodárně. Žalobce na závěr shrnuje, že má za to, že mezi ním coby zapůjčitelem a dlužníkem jako vydlužitelem byly uzavřeny platné smlouvy o zápůjčce podléhající režimu ust. § 2390 a následující zákona č. 82/2012 Sb. Pokud jde o smluvní náležitosti, má rovněž za to, že vyhovují rovněž příslušným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění, když zapůjčitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce splnil řádně svoji informační povinnost dle tohoto zákona. Žalobce splnil svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce a dlužnici poskytl hotovostní zápůjčky po 15.000,-Kč. Naopak dlužník porušil svojí smluvní povinnost hradit sjednané týdenní splátky a v důsledku toho byly zápůjčky zesplatněny.

S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že vyjádření žalované, v němž označila smlouvy o zápůjčce za lichevní, je vyjádřením poškozujícím společnost žalobkyně. To vše je umocněno tím, že obsah všech podání je zveřejněn v insolvenčním rejstříku.

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., když účastníci řízení s tímto postupem souhlasili.

Soud především ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. KSOL 10 INS 10168/2015 zjistil , že

-Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. KSOL 10 INS 10168/2015-A10 ze dne 10.09.2015 byl zjištěn úpadek dlužníka ( výrol I.) , na jeho majetek byl prohlášen konkurs ( výrok II) a insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná( výrok III.) . -Z Přihlášky č. P6, že si žalobce jako věřitel č. 6 do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil pohledávku v celkové výši 42.450,43 Kč. Tato pohledávka se sestávala z osmi dílčích pohledávek, a to z pohledávky: č. 1 ve výši 9.569,79Kč z titulu neuhrazené části jistiny a jejího příslušenství dle Smlouvy o zápůjčce č. DFH 099220 uzavřené dne 30.4.2014, č. 2 ve výši 4.530 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části odměny za inkaso, č. 3 ve výši 1.000,21 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části úroku, č. 4 ve výši 937,84 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny půjčky denně, č. 5 ve výši 13.950,86 Kč z titulu neuhrazené části jistiny a jejího příslušenství dle Smlouvy o zápůjčce č. DFH 130317 uzavřené dne 05.09.2014, č. 6 ve výši 8.250,-Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části odměny za inkaso, č. 7 ve výši 2.549,14 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce ve výši neuhrazené části úroku, č. 8 ve výši 1.241 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. N smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z neuhrazené jistiny půjčky denně. -Ze Seznamu přihlášených pohledávek žalobce jako věřitele č. 6 , že žalovaná u přezkumného jednání konaného dne 25.11.2015 jako insolvenční správkyně popřela pohledávku přihlášenou v celkové výši 42.450,43 Kč ve výši 18.508,82 Kč, a to pohledávku č. 2 co do pravosti v plné výši, tj. 4.530 Kč, pohledávku č. 3 co do pravosti v plné výši, tj. 1.000,21Kč, pohledávku č. 4 co do pravosti v plné výši, tj. 937,84 Kč, pohledávku č. 6 co do pravosti v plné výši, tj. 8.250,-Kč, pohledávku č. 7 co do pravosti v plné výši, tj. 2.549,14 Kč a pohledávku č. 8 co do pravosti v plné výši, tj. 1.241,63 Kč. Důvodem popření pohledávky č. 2 je skutečnost, že věřitel před podpisem smluv nesplnil svou informační povinnost stanovenou mu zákonem č.145 /2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když v listinné podobě a dostatečným předstihem neposkytl dlužníkovi všechny informace k uzavření úvěru, zejména ho neupozornil na skutečnost, že si může zvolit bezhotovostní splátky půjčky. Zároveň ve smlouvách ani v jejich podmínkách neuvedl pro uzavřeny typ smlouvy výpočet RPSN, který je dle zákona povinným údajem a má obsahovat i veškeré poplatky a náklady související s doplňkovými službami (kterou je i hotovostní inkaso). Důsledkem porušení informační povinností věřitele dle ust. § 8 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že veškerá ujednání o jiných platbách na úvěr jsou neplatná. Insolvenční správce proto vznesla proti věřiteli námitku nedodržení informační povinnosti a popírá, co do pravosti a výše pohledávku ve výši 4.530,-Kč, což je částka představující poplatek za hotovostní inkaso, přičemž věřitel už ponížil celkovou částku 7.560,-Kč o částku 3.030 Kč, dlužníkem uhrazenou. Důvodem popření pohledávky č. 3 je skutečnost, že věřitel do jistiny přihlásil i příslušenství v celkové výši 1.000, 21 Kč a které vydává za jistinu. Přitom v této částce jsou úroky, které měly přirůst k jistině až po úpadku, které se podle § 170 IZ v ins. řízení neuspokojují. Věřitel však tvrdí, že na základě smlouvy se tyto úroky staly zesplatněním součástí jistiny. Když takové ujednání ve smlouvě ale správkyni považuje za ujednání, je zakázáno dle ust. § 1813 a které je v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku v platném znění. Příslušenství vydané za jistinu pohledávky proto insolvenční správce popřela, co do pravosti a výše jistiny. Důvodem popření pohledávky č. 4 je skutečnost, že věřitel před podpisem smluv nesplnil povinnosti stanovené mu zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když listinné podobě a dostatečným předstihem neposkytl dlužníkovi všechny informace potřebné k uzavření úvěru, zejména na všechny druhy smluvních pokut. Důsledkem porušení informační povinnosti věřitele je dle ust. § 8 zákona o spotřebitelském úvěru i to, že veškerá ujednání o jiných platbách na úvěrech jsou neplatná. Insolvenční správkyně proto namítá proti věřiteli nedodržení informační povinnosti. , popírá, co do pravosti a výše pohledávku ve výši 937,84 Kč, což je částka představující smluvní pokutu 0,1 % p.d. z neuhrazené jistiny sjednané pro případ prodlení. Důvodem popření pohledávky č. 6 je skutečnost, že věřitel před podpisem smluv nesplnil povinnosti stanovené mu zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když v listinné podobě a dostatečným předstihem neposkytl dlužníkovi všechny informace potřebné k uzavření úvěru, zejména ho neupozornil na skutečnost, že si může zvolit bezhotovostní splátky půjčky. Zároveň ve smlouvách ani v jejich podmínkách neuvedl pro uzavřeny smlouvy a výpočet RPSN, což je dle zákona povinným údajem a má obsahovat i veškeré poplatky a náklady související s doplňkovými službami (kterou je i hotovostní inkaso). Důsledkem porušení informační povinnosti věřitele je dle ust. § 8 zákona o spotřebitelském úvěru i to, že veškerá ujednání o jiných platbách na úvěr jsou neplatná. I v daném případě z tohoto důvodu insolvenční správkyně vznesla proti věřiteli námitku nedodržení informační povinnosti a popírá, co do pravosti a výše pohledávku ve výši 8.250,-Kč, což je částka představující poplatek za hotovostní inkaso, přičemž věřitel už ponížil celkovou částku 9.000,-Kč o 750 Kč dlužníkem uhrazenou. Důvodem popření pohledávky č.7 je skutečnost, že věřitel do jistiny přihlásil i příslušenství v celkové výši 2.549,14 Kč, které vydával za jistinu. Tato částka však představuje úroky, které měly přirůst k jistině až po úpadku, které se podle § 170 IZ insolvenční řízení neuspokojují. Věřitel tvrdí, že na základě smlouvy se tyto úroky staly zesplatněním součástí jistiny. Takové ujednání ve smlouvě ale správkyně považuje za ujednání, které je zakázáno dle ust. § 1813 a které je v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku v platném znění. Příslušenstvím vydané za jistinu pohledávky proto insolvenční správkyně popřela, co do pravosti a výše. Důvodem popření pohledávky č.8 je skutečnost, že věřitel před podpisem smluv nesplnil povinnosti stanovené mu zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když listinné podobě a dostatečným předstihem neposkytl dlužníkovi všechny informace potřebné k uzavření úvěru, zejména na všechny druhy smluvních pokut. Důsledkem porušení informační povinnosti věřitele je dle ust. § 8 zákona o spotřebitelském úvěru je i to, že veškerá ujednání o jiných platbách na úvěr jsou neplatná. Proto vznesla insolvenční správkyně proti věřiteli v daném případě námitku nedodržení informační povinnosti a popírá, co do pravosti a výše pohledávku ve výši 1.241,63 Kč, tj. částka představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d. z neuhrazené jistiny sjednané pro případ prodlení. -Dlužník pohledávku nepopřel. -Z vyrozumění o popření pohledávky ze dne 30.11.2015, že žalovaná jako insolvenční správkyně vyrozuměla žalobce jako věřitele č. 6, že na přezkumném jednání konaném dne 25.11.2015 popřela pohledávku přihlášenou do řízení jako přihlášku č. P6 v rozsahu shora uvedeném a z důvodů obsažených v Seznamu přihlášených pohledávek . Žalobce byl poučen, aby uplatnil u soudu právo na určení své pohledávky. Tato listina byla žalobci doručena dne 1.12.2015.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Žalobci bylo 1. 12. 2015 doručeno oznámení žalovaného o tom, že na přezkumném jednání byla popřena citované pohledávky. Žalobce podal žalobu u příslušného soudu 23.12. 2015, tedy včas dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, a to proti insolvenčnímu správci.

Po posouzení argumentace žalobce a popěrného úkonu a argumentů žalovaného dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

Ke sporným skutečnostem soud učinil dále zjištění:

Ze smlouvy o zápůjčce č. DHF 099220, že dne 30.4.2014 ( smlouva č. 1 ) se dlužník jako vydlužitel a žalobce jako zapůjčitel odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. a dle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dohodli na sjednání smlouvy o zápůjčce ve výši 15.000 Kč a dlužník se zavázal zaplatit žalobci v souvislosti s touto zápůjčkou úrok ve výši 2.640 Kč. Celkem se dlužník zavázal zaplatit žalobci částku 17.640 Kč v 56 rovnoměrných týdenních splátkách ( bod A + B smlouvy ). Dlužník si zvolil poskytnutí jistiny zápůjčky a úhradu týdenních splátek celkové částky v hotovostní variantě, přičemž odměna za inkaso činila částku 7.560 Kč ( bod C) . Dlužník se tak zavázal zaplatit žalobci celkem částku 25.200,-Kč formou rovnoměrných týdenních plateb ve výši 450,-Kč (bod D) . Pod bodem E je prohlášení zákazníka, kde zákazník bez výhrad potvrzuje, že mu a) společnost s dostatečným předstihem před podpisem této smlouvy poskytla a standardní informace o zápůjčce dle této smlouvy; b) náležité vysvětlení a k posouzení, zda toto smlouvy odpovídá finanční situaci zákazníka, zejména vysvětelní standardních informací, a to včetně důsledků prodlení zákazníka s úhradou splátek a ostatní plateb dle této smlouvy, a dále c) návrh této smlouvy. Zákazník podpisem této smlouvy dále bez výhrad potvrzuje, že mu byly poskytnuty informace o Společností nabízených produktech a její dopady na zákazníka s tím, že byl výslovně upozorněn na rozdíly mezi hotovostní a bezhotovnostní variantou, spočívající zejména v povinnosti zákazníka uhradit společnosti v případě hotovostní varianty odměnu za inkaso. Zákazník vzal na vědomí a souhlasil s tím, že Odměna za inkaso není zahrnuta ani do tzv. celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ani RPSN, neboť se jedná o samostatné v této smlouvy uvedené, nepovinné náklady, spojené se zákazníkem dobrovolně zvolenou doplňkovou službou hotovostního inkasa, jejíž sjednání není podmínkou poskytnutí zápůjčky dle této smlouvy.

Pod bodem G je stanovená výpůjční úroková ve výši a) 45,212 % v případě délky splácením zápůjčky 30 týdnu, b) 38,827 % v případě délky splácení zápůjčky 40 týdnů a c) ve výši 30,565 % v případě délky splácení zápůjčky 56 týdnů. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání této smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba , není vázána na žádný řádný index ani referenční úrokovou sazbu a je počítána z jistiny půjčky ode dne poskytnutí zápůjčky do dne jejího vrácení na bázi skutečných počtů dní/rok po 365 dnech. V případě prodloužení doby trvání smlouvy dluhu v důsledku prodlení zákazníka s úhradou splátek, tak jako v případě okamžitého zesplatnění zápůjčky se jistina i nadále úročí výpůjční úrokovou sazbou. Bod H RPSN Obsahuje prohlášení zákazníka, že byl společnosti seznámen s výší roční procentní sazby nákladů ( dále jen RPSN ) zápůjčky poskytnuté dle této smlouvy, která činí a) 56,67 % v případě délky splácení zápůjčky 30 týdnu, b) 47,08 % v případě délky splácení zápůjčky 40 týdnu a c) 35,52 % v případě délky splácení zápůjčky 56 týdnů; délka splácení zápůjčky dle této smlouvy je uvedena shora pod písmenem B této smlouvy. Výpočet RPSN je založen na předpokladu, že smlouva bude trvat po dohodnutou dobu a že zákazník zaplatí jednotlivé splátky vyšší vždy ten jejich platnosti. RPSN nebude společnosti v průběhu účinnosti této smlouvy upravována. Pod bodem L Úhrada splátek je ujednání, že týdení splátky a ostatní platby, které je zákazník spolu s týdenní splátkou celkové částky povinen podle této smlouvy společnosti platit ( dále jen splátky ) , se zákazník zavazuje společnosti platit řádně a včas. Pokud zákazník poruší svou povinnost hradit splátky řádně a včas, je povinen zaplatit společnosti a) úrok z prodlení v zákonné výši, b) smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou a c) náklady s vymáháním dlužné částky spojené, včetně nákladů externích inkasních agentur a nákladů na služby právního zastoupení; pokud byla uzavřena dohoda o hotovostním inkasu , není zákazník v případě porušení jeho povinnosti hradit splátky řádně a včas oprávněn Dohodu o hotovostním inkasu vypovědět. V případě hotovostní varianty se a) splátka považuje za uhrazenou okamžikem jejího předání k rukám osoby uvedené pod písmenem P této smlouvy, pokud není sjednáno jinak; b) o hotovostní platbě zákazníka bude společností proveden záznam v kartě splátek , popřípadě bude společností vystaveno zákazníkovi písemné potvrzení; c) zákazník se zavazuje uchovat kartu splátek bezpečným způsobem a zavazuje se, že nebude do karty splátek nic vpisovat, nebude jí měnit, poškozovat, škrtat nebo činit nečitelnou; d) společnost je oprávněna kartu splátek kontrolovat a zatím účelem je zákazník povinen dát společnosti kartu splátek k dispozici; e) zákazník je povinen poskytnout společnosti veškerou součinnost nezbytnou k provádění hotovostních plateb, například dodržovat termíny dohodnutých setkání za účelem provádění těchto plateb; pro případ porušení této povinnosti je zákazník povinen zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 500,-Kč za každé jednotlivé porušení jeho povinnosti poskytnout nezbytnou součinnost. V případě bezhotovostní varianty se splátka považuje za uhrazenou okamžikem jejího připsání na účet společnosti. V bodu N smlouvy bylo ujednáno okamžité zesplatnění, a to v případě, že se dlužník ocitne v prodlení se zaplacením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší tří měsíců. V případě okamžitého zesplatnění je dlužník povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu v částce rovnající se neuhrazené části odměny za inkaso, kterou by byl dlužník povinen zaplatit žalobci v případě, kdyby k okamžitému zesplatnění nedošlo. V případě okamžitého zesplatnění v důsledku zahájení insolvenčního řízení je dlužník povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu v částce rovnající se součtu neuhrazené části úroku a neuhrazené částky odměny za inkaso, které by byl dlužník povinen žalobci zaplatit v případě, kdyby k okamžitému zesplatnění nedošlo. V případě, že dlužník poruší svou povinnost, zaplatit neuhrazenou část jistiny zápůjčky dle tohoto odstavce, je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou a náklady s vymáháním dlužné částky spojené, včetně nákladů externích inkasních agentur a nákladů na služby právního zastoupení. Bod O Obsahuje ujednání, že zákazník podpisem této smlouvy prohlašuje, že a) jeho osobě nehrozí úpadek, že b) není v úpadku, že c) nemá v úmyslu po dobu trvání této smlouvy podat na svoji osobu návrh na zahájení insolvenčního řízení (včetně oddlužení), d) že ve vztahu k jeho majetku nebylo zahájeno insolvenční řízení ani nebylo rozhodnuto o jeho oddlužení a dále e) že není omezen v nakládání se svým majetkem (například exekucí). Zákazník bere na vědomí, že zahájení insolvenčního řízení (včetně oddlužení) ve vztahu k majetku zákazníka má za následek okamžité zesplatnění dle písm. N této smlouvy. -Z listin Standardní informace o spotřebitelském úvěru spolu a Žádost o zápůjčku ze dne 29.4. 2014, že dlužník dne 29. 4. 2014 požádal společnost žalobce o poskytnutí zápůjčky ve výši 15.000,-Kč, a dle jeho majetkových poměrů byl vykalkulován jeho použitelný přijem částkou 3.700 Kč i na základě informace, že má 3 exekuce ( vymáhaná výše neuvedená). Standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou opatřeny datem 29. 4. 2014 a listina obsahuje údaje o věřiteli-zprostředkovateli spotřebitelského úvěru (bod 1), základní popis a základní vlastnosti spotřebitelského úvěru a požadovaná zajištění formou smluvní pokuty ve výši 0,1 % dlužné částky za každý započatý den prodlení (bod 2). Náklady spotřebitelského úvěru jsou pak specifikovány pod bodem 3 včetně vyměření RPSN na příkladu výpočtu roční procentní sazby nákladů, včetně nákladů v případě opožděných plateb. Pod bodem 4 Důležité právní aspekty pak pod písm. d) je potvrzení o vysvětlení rozdílů mezi hotovostní variantou a bezhotovostní variantou úhrady v podobě povinnosti zákazníka uhradit společnosti odměnu v případě hotovostní varianty. Informace v posledně citované listině jsou shodné ve své podstatě s obsahem smlouvy o zápůjčce. -Ze smlouvy o zápůjčce č. DFH 130317 ze dne 05.09.2014 ( smlouva č. 2) bylo zjištěno, že se dlužník jako vydlužitel a žalobce jako zapůjčitel dohodli na sjednání smlouvy o zápůjčce ve výši 15.000,-Kč a dlužník se zavázal zaplatit žalobci v souvislosti s touto zápůjčkou úrok ve výši 3.000,-Kč. Celkem se dlužník zavázal zaplatit žalobci částku 18.000 Kč v 60 rovnoměrných týdenních splátkách ( bod A + B smlouvy ). Dlužník si zvolil poskytnutí jistiny zápůjčky a úhradu týdenních splátek celkové částky v hotovostní variantě, přičemž odměna za inkaso činila částku 9.000 Kč ( bod C) . Dlužník se tak zavázal zaplatit žalobci celkem částku 27.000,-Kč formou rovnoměrných týdenních plateb ve výši 450,-Kč (bod D) a to za stejných smluvních podmínek jako u smlouvy č. DHF 099220, že dne 30.4.2014, když obě smlouvy jsou vyhotovené na shodném formuláři. I této smlouvě předchází listiny Standardní informace o spotřebitelském úvěru spolu (podepsané dlužníkem dne 4.9.2014) a Žádost o zápůjčku ze dne 4. 9. 2014 , jejímž obsahem je žádost dlužníka o poskytnutí zápůjčky ve výši 15.000,-Kč, a dle jeho majetkových poměrů byl vykalkulován jeho použitelný přijem částkou 3.800 Kč i na základě informace, že má 5 exekucí ( vymáhaná výše neuvedená). I tyto listiny co do předtištěného textu jsou obsahově shodné s listinami shora citovanými.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník (dále jen o. z. ), tj. zákon č. 89/2012 Sb., který zrušil zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ( obč. zák. ). Vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci jde o právní poměry vzniklé po 01.01.2014, bude použit o. z.

Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

Dle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Dle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

Smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobcem jako zapůjčitelem a dlužníkem byla právně kvalifikována jako zápůjčka dle ust. § 2390 o. z.

Tyto smlouvy vzhledem k postavení dlužníka jako nepodnikající fyzické osoby dle ust. § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na výše uvedené smlouvy se tak vztahují nejen ustanovení o. z., týkající se spotřebitelských smluv, ale také rovněž zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.

Soud v této souvislosti považuje za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu (nález ze dne 15. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 342/09, uveřejněný na www.nalus.usoud.cz),, kde se uvádí : Východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Společným znakem této nové kogentní právní úpravy je tedy snaha cestou práva vyrovnat tuto faktickou nerovnost, a to formou omezení autonomie vůle. Základním ustanovením majícím za úkol chránit spotřebitele v případě smluv o spotřebitelském úvěru jsou jednak ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. a dále ustanovení §§1810-1819 o.z. , dříve § 55 a § 56 obč. zák. o zneužívajících klauzulích, přičemž platí, že požadavek, aby soud, který zjistí, že smluvní klauzule ve spotřebitelské smlouvě má zneužívající charakter, o tom informoval (z úřední povinnosti) účastníky řízení a umožnil jim, aby se k tomu vyjádřili způsobem, který stanoví vnitrostátní procesní pravidla, se zásadně uplatní pro všechny typy možných zneužívajících klauzulí, přičemž soud není při přezkumu zakázaných klauzulí odkázán na námitky spotřebitele (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 29Cdo 530/2012, uveřejněný na www.nsoud.cz nebo rozsudek Soudního dvora ze dne 21. února 2013, Banif Plus Bank Zrt., C-472/11). Z uvedeného tak vyplývá, že soud přezkoumává sám, zdali klauzule obsažené ve spotřebitelské smlouvě neznamenají v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran či zda se neodchylují od zákona v neprospěch spotřebitele a není v této otázce vázán žádnými námitkami účastníků (např. rozsudek Soudního dvora ze dne 14. 6. 2012, Banco Espanol de Crédito SA, C-618/10 či rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 6. 2000, Océano Grupo Editorial SA, spojené věci C-240/98 a C-244/98). Rovněž však platí, že přezkumu z pohledu zneužívajících klauzulí nepodléhají klauzule individuálně sjednané (kterými je třeba rozumět takové klauzule, které jsou výsledkem jednání mezi účastníky a které může spotřebitel reálně ovlivnit, tedy takové, které nebyly sepsány předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou) a dále smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

Soud tedy z hlediska ustanovení o spotřebitelských smlouvách a výše uvedených ustanovení o. z. posuzoval platnost ujednání smluvních pokut ve smlouvách o zápůjčce, a to konkrétně platnost článku N.

Především z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce coby zapůjčitel neporušil žalovanou vytýkanou informační povinnost, vymezenou v ustanovení § 8 zák. o spotřebitelském zákonu ( zák. č. 145/2010 Sb. v platném znění), když dlužníka formou Stantdardních informací s podmínkami předmětného úvěru-zápůjčky seznámil, respektive předložením listiny před vlastním uzavřením smlouvy mu seznámeni umožnil.

Následně soud posuzoval platnost ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z neuhrazených částí zápůjček.

Otázka přiměřenosti platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy, byla již mnohokrát předmětem rozhodování dovolacího soudu a v této souvislosti soud námatkové poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 438/2005 ze dne 30.05.2007, ve kterém byla posuzována přiměřenost výše smluvní pokuty. Zatímco smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy, ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je považováno za neplatný právní úkon (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.06.2006, sp. zn. 33 Odo 447/2005, ze dne 27.07.2006, sp. zn. 33 Odo 810/2006, a ze dne 10.04.2001, sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, uveřejněné v časopise Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 4 pod č. C 403). Dále v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.06.2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003 bylo dále dovozeno, že smluvní pokutu lze platně sjednat i tak, že její výše se bude odvíjet též od doby, po kterou bude trvat porušení smluvní povinnosti a že na nepřiměřenost smluvní pokuty tak nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení, a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Soud při posuzování přiměřenosti výše smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky s ohledem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu neměl důvod odchýlit se od ustálené judikatury Nejvyššího soudu a ujednání o smluvní pokutě vyhodnotil jako platné ujednání ve smyslu ust. § 2048 o. z.. Proto soud shledal popěrný úkon žalované nedůvodným ve vztahu k pohledávce č. 4 a pohledávce č. 8.

Ujednání o smluvní pokutě představující paušalizovanou náhradu škody za ušlý zisk za odměnu na inkasu soud posoudil jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 o. z., neboť již samotné ujednání odměny za inkaso bylo posouzeno jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Ujednání o tzv. hotovostní variantě smlouvy o zápůjčce znamená významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele, které je dle ust. § 1813 o. z. zakázáno. Odměna za inkaso činí celkově částku 7.560 Kč a 9.000,-Kč, což je částka, která převyšuje polovinu reálně poskytnutého úvěru. Navíc je dlužník povinen platit tyto částky i v případě, kdy nedochází k reálnému inkasování prostřednictvím fyzických osob, přičemž součástí ujednání je sjednaný zákaz výpovědi této dohody v případě prodlení dlužníka dle bodu L. Při hodnocení těchto ujednání nelze odhlédnou od skutečnosti, že již v době uzavírání v pořadí druhé smlouvy, jak vyplývá z předloženého výpisu žalobce (tvořící přílohu k přihlášce pohledávky) byl již dlužník v prodlení se včasným splácením (neplatil týdně, jak se zavázal, ale v rozmezí 4-5ti týdnů ).

Soud při citované závěru vycházel z koncepce ujednání o Hotovostní variantě v bodu C část I. citovaných smluv ( tak, jak ji nakonec popisuje žalovaná ve svém popěrném úkonu a taky i ve stávající obraně), ze které vyplývá, že dlužník, pokud nechtěl z nějakého důvodu, aby mu poskytnutá zápůjčka byla zaslána na účet tj. poskytnuta bezhotovostně a byla vyplacena hotově při uzavření smlouvy musel si vybrat hotovostní variantu i se závazkem zaplatit, žalobcem coby zapůjčitelem, stanovenou odměnu za inkaso, přičemž z žádných dalších skutečností nelze zjistit, jakým způsobem byla předmětná odměna kalkulována. Vzhledem k tomu, že žalobcem tvrzené samostatné a dobrovolné ujednání dlužníka bylo včleněné do již připravené smlouvy a dlužnice neměla možnost jakýmkoliv způsobem předmětné ujednání modifikovat, nelze takové ujednání považovat za mravné. Jinými slovy chtěla-li dlužnice dostat peněžní částku ihned na ruku musela se zavázat zaplatit za to odměnu a to ve výši v obou případech přesahující 50% skutečně poskytnuté peněžní zápůjčky. Tato forma smluvního ujednání skutečně nemůže najít opodstatnění v zákoně a v daném případě neobstojí argumentace žalobce, že smlouvy jsou zavazující, když toto smluvní ujednání zcela zjevně je jednak v rozporu s dobrými mravy (§ 580 o.z.) a jednak nastoluje, jak již výše uvedeno jednoznačně nerovnováhu v právech a povinnostech mezi smluvními stranami k tíži dlužnice coby spotřebitele a proto je takové ujednání zakázáno (§ 1813 o.z.).

Při hodnocení těchto ujednání nelze odhlédnou ani od skutečnosti, že již v době uzavírání v pořadí druhé smlouvy, jak vyplývá z předloženého historického výpisu žalobce (tvořící přílohu k přihlášce pohledávky) byl již dlužník v prodlení se včasným splácením (platil nepravidelné částky).

Soud tak uzavírá, že v daném případě byl popěrný úkon žalované, důvodným a požadavek na určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávku z titulu této smluvní pokuty, je proto nedůvodný (pohledávka č. 2 a 6).

Rovněž ujednání o smluvní pokutě rovnající se neuhrazené části úroku, které by byl dlužník povinen zaplatit v případě, kdyby k okamžitému zesplatnění nedošlo, soud posoudil jako neplatné ujednání pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 o. z. , když má za to, že toto ujednání vyžaduje orientaci v dalších souvisejících ujednáních obsažených v úvěrových podmínkách, když výše úroku byla zahrnuta ve splátce ve výši 450,-Kč, která se sestávala z jistiny, odměny za inkaso a částky odpovídající úroku. Zjištění smluvní pokuty tak vyžaduje složitý matematický výpočet a průměrný spotřebitel nemohl v každém okamžiku vědět, kolik činí přesná výše smluvní pokuty (když absentuje splátkový kalendář s přesným rozpisem způsobu úhrady dluhu jednotlivými splátkami). Lze tedy uzavřít, že ujednání o smluvní pokutě je nepřípustným ujednáním ve smyslu výše uvedených ustanovení a je absolutně neplatné.

Požadavek na určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávku z titulu této smluvní pokuty, je proto nedůvodný (pohledávka č. 3 a 7).

Řídě se uvedenou úvahou rozhodl soud tak, jak ve výroku v odst. I. a II. uvedeno.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.2 o. s. ř. , když žalobce byl v rozsahu 11,88 % , žalovaný v rozsahu 88,12%, takže žalované přísluší náhrada v rozsahu 76,24%, tedy částka 5.184,30 Kč z celkových nákladů ve výši 6.800 Kč za 2 úkony právní služby, tj. za přípravu a převzetí právního zastoupení a za vyjádření k žalobě po 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/96 Sb., .tj. 6.200 Kč a 2x 300 Kč RP dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, tj. částka 600 Kč. Tuto povinnost pak soud uložil žalobci splnit ve lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 20.9.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně