10 ICm 4823/2015
Číslo jednací: 10 ICm 4823/2015-22 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 10 INS 17735/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEMREPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou ve věci žalobce: Insolvenční kancelář Vlk, v. o. s., IČO 02413639, Č. Drahlovského 871/17, 750 02 Přerov, insolvenční správce dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , Milenov 120, 753 61 Milenov, zastoupeného Mgr. Vlastimilem Němcem, advokátem, Wilsonova 217/7, 750 02 Přerov, proti žalovanému: CACTON LIMITED, Jermyn Street 86, SW1Y6AW Londýn, zastoupenému Mgr. Hanou Hřebenářovou, advokátkou, Jaselská 197/14, 602 00 Brno, o určení pravosti popřené pohledávky,

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení, že pohledávka žalovaného jako věřitele číslo 14, přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn.: KSOL 10 INS 17735/2015 přihláškou pohledávky P19, není po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění: Žalobou došlou soudu dne 21.12.2015 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že pohledávka žalovaného jako věřitele číslo 14, přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn.: KSOL 10 INS 17735/2015 přihláškou pohledávky P19, není po právu.

Svou žalobu zdůvodnil tvrzením, že: -Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 22.09.2015, č. j. KSOL 10 INS 17735/2015-A7 byl zjištěn úpadek dlužníka Martina anonymizovano , r. anonymizovano , bytem Milenov 120, 753 61 Milenov a byl ustanoven insolvenční správce. -Do tohoto řízení přihlásil přihláškou pohledávky P19 věřitel č. 14-společnost: CACTON LIMITED, reg. č. 6654819 se sídlem Jermyn Street 86, SW1Y6AW, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

Vykonatelnou nezajištěnou pohledávku v celkové výši 75.769,79 Kč, která představuje neuhrazený směnečný peníz ze směnky vlastní vystavené dne 04.04.2007 v Praze, směnečnou odměnu, náklady nalézacího řízení a náklady oprávněného v exekučním řízení. Vykonatelnost pohledávky byla doložena Směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. 6 Cm 488/2012-4, ze dne 25.04.2012 (dále v textu i SPR ) a Příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. 137 Ex 13774/12-48, ze dne 24.07.2015. -Na přezkumném jednání dne 11.12.2015 byla ze strany insolvenčního správce pohledávka věřitele č. 14 popřena co do pravosti. Jako důvod popření insolvenční správce uvedl, že věřitel neprokázal nárok na plnění ze směnky vlastní vystavené dne 04.04.2007 v Praze; k přihlášce pohledávky nebyla doložena směnka v originále jako cenný papír.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a bránil se tvrzením, že: -Na základě rubopisu směnky vlastní vystavené dne 04.04.2007 na řad společnosti FINPOMOC.CZ, s. r. o., kterou se insolvenční dlužník, pan Martin Hanes, zavázal zaplatit směnečnou sumu 40.469 Kč, se stal vlastníkem této směnky. -Na základě předmětné směnky se domohl vydání směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 25.04.2012, č. j. 6 Cm 488/2012-4, v jehož rámci byla mimo jiné posouzena i pravost směnky a její podstatné náležitosti. Dlužník ze směnky se proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu nikterak nebránil. Směnečný platební rozkaz takto nabyl dne 25.05.2012 právní moci a vykonatelnosti. -Vzhledem k zahájení insolvenčního řízení dlužníka Martina anonymizovano přihlásil žalovaný svoji pohledávku dle vykonatelného směnečného platebního rozkazu do uvedeného insolvenčního řízení. Jeho přihláška je vedena pod číslem 19, přičemž žalovanému jako věřiteli náleží pořadí 14. -Uvedená pohledávka byla žalobcem popřena z důvodu toho, že žalovaný dle jeho posouzení neprokázal nárok na plnění ze směnky vlastní vzhledem k tomu, že k přihlášce pohledávky nebyl doložen originál směnky vlastní. -S popěrným úkonem žalobce nesouhlasí, když má za to, že existenci pohledávky za dlužníkem prokázal dostatečně, když v rámci insolvenčního řízení předložit originál

ICM R směnečného platebního rozkazu, kterým byla pohledávka pravomocně přiznána a dále doložit kopii předmětné směnky. -Žalovaný originálem této směnky již nedisponuje a má za to, že směnka sama o sobě již není významnou pro existenci pohledávky za dlužníkem. Nevykonatelná směnečná pohledávka byla vtělena do pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí, tedy do směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. 6 Cm 488/2012-4, který byl soudu v rámci insolvenčního řízení předložen a který je taktéž součástí spisu vedeném taktéž Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn.: 6 Cm 488/2012.

K obraně žalovaného žalobce akcentoval, že: -přihláškou pod číslem P19 žalovaný přihlásil do předmětného ins. řízení pohledávku za dlužníkem Martinem anonymizovano v částce 40.469 Kč s tím, že tato byla přiznána směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě pobočka Olomouc, kdy kromě jistiny bylo přihlášené příslušenství, tj. směnečný úrok, směnečná odměna a náklady soudního exekučního řízení v celkové výši 35.300,79 Kč. Celkově tak přihlásil pohledávku ve výši 75.769,79 Kč s tím, že pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná. -Na přezkumném jednání dne 11.12.2015 byla pohledávka insolvenčním správcem popřena, co do pravosti, a to z toho důvodu, že žalovaný nepředložil k přihlášce pohledávky za účelem přezkoumání pohledávek originál směnky. -V této souvislosti žalobce uvádí, že stejně jako u běžné žaloby, tak ani u přihlášky pohledávky obecně není nutno předkládat listinné důkazní prostředky v originále, nicméně v některých případech platí opak a to bez ohledu na to, že zákon o tomto výslovně nehovoří. Jedná se právě o prokázání směnečných nároků, kdy je,dle názoru žalobce, zapotřebí předložit originál směnky, a dále se jedná o prokázání vykonatelnosti pohledávky, kdy je zapotřebí předložit originál exekučního titulu. U směnečných nároků vyplývá tato skutečnost ze subsidiárně aplikovatelných ustanovení o.s.ř. ohledně směnečného platebního rozkazu, kdy předpokladem jeho vydání předložení směnky v prvopisu. Nutnost aplikace tohoto právního předpisu plyne z ust. § 109 a § 173 IZ, které stanoví, že podání přihlášky má stejné účinky jako podání žaloby. Navzdory skutečnosti, i úprava ust. § 175 o.s.ř. též vztahuje k problematice zkráceného řízení směnečného, je zcela nepochybné, že povinnost předložit směnku v prvopise existuje i v situacích, kdy vydání směnečného platebního rozkazu navrhováno není. Důvodem existence této úpravy je právě specifická povaha směnečných závazků, které jsou natolik snadno převoditelné, že prakticky jedinou efektivní obranou proti jejich převedení je faktické vynětí směnečné listiny z oběhu. -Na podporu své argumentace poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2010, sp.zn. 29 Cdo 252/2009, jež ve svém odůvodnění vysloveně uvádí: Ani směnečný platební rozkaz, který nabyl právní moci a je vykonatelný, nemění za skutečnosti, že se jedná o soudní rozhodnutí deklaratorní povahy, nikoliv povahy konstitutivní a oprávněný je povinen i v exekuci prokázat k eventuální obraně povinného po nařízení exekuce, že je nadále majitelem směnky (i v exekučním řízení platí všechna ustanovení směnečného zákona, například článek I § 39 odst. 1). Pokud směnku její majitel zničil, jeho směnečný nárok zcela zanikl, a to i tehdy, byl-li jemu pravomocně přiznán soudem. -Žalovaný přihlásil svou pohledávku jako směnečnou pohledávku a jako důvod vzniku uvedl směnku. Směnka je důvodem přihlašované pohledávky sama o sobě, neboť se jedná o abstraktní cenný papír a přihlašuje-li věřitel směnečnou pohledávku, pak již nemusí dokládat žádné další listiny. K prokázání směnečné pohledávky je však nutno doložit originál směnky (prvopis), stejně jako je tomu v případě návrhu na vydání směnečného

ICM R

platebního rozkazu (srovnej § 175 o.s.ř.). Podle názoru žalobce je tak k prokázání směnečné pohledávky vždy nutno předložit originál směnky, a pokud žalobce popřel pohledávku právě proto, že originál nebyl předložen, jednal zcela v souladu s IZ. Dle názoru žalobce směnečná pohledávka nebyla prokázána žádným způsobem, to je předložením originálu směnky. Žalobce je přesvědčen, že v případě, kdy se nárok opírá o směnku, je nutné předložit spolu s přihláškou i tuto směnku, a to v originále, zejména z toho důvodu, že na plnění má výlučně nárok držitel směnky, nikoliv další osoba. Jedině tím totiž věřitel prokáže, že je držitelem směnky, který prokáže nárok na plnění ze směnky. Pokud žalovaný (věřitel ze směnky) ve svém vyjádření ze dne 29. 3. 2016 výslovně uvádí, že originálem směnky již nedisponuje a tudíž není schopen jí předložit, je žalobce přesvědčen, že se nemůže s úspěchem domáhat uplatnění směnečného nároku v insolvenčním řízení, a tudíž, že jeho přihlášená pohledávka byla insolvenčním správcem popřena zcela po právu.

Soud rozhodl o věci dle § 115a o.s.ř. ve spojením s ustavením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 161 odst. 1 věta poslední insolvenčního zákona, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili oba podáním ze dne 1.8.2016 .

Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 10 INS 17735/2015 soud zjistil: -Z přihláškového spisu oddíl P, č. přihlášky P 19, č. věřitele 14, vedeného u KS v Ostravě, pobočka v Olomouci:

Z přihlášky pohledávky, že tato byla doručena soudu 15.10.2015, kterou žalovaný jako věřitel přihlásil pohledávku č. 1 v celkové výši 75.769,79 Kč sestávající a) z jistiny ve výši 40.469 Kč s důvodem vzniku pohledávky: vystavení směnky vlastní dne 4.4.2007, splatná dne 30.4.2009, vystavená na směnečnou sumu 40.469 Kč. Z Dalších okolností se podává: Věřitel nabyl práva ze směnky na základě rubopisu. Ve věci byl vydán Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci dne 25.4.2012 směnečný platební rozkaz č.j. 6 Cm 488/2012-4, který nabyl právní moci dne 25.5.2012; b) z příslušenství (směnečný úrok, směnečná odměna, náklady řízení jak soudního, tak i exekučního ve výši 35.300,79 Kč. Způsob výpočtu pak specifikuje předmětnou pohledávku: na směnečný úrok částku 15.526,79 Kč za období od 1.5.2009 do 21.9.2015, směnečnou odměnu ve výši 134 Kč a náklady řízení dle SPR KS v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 6 Cm 488/2012-4 ve výši 15.340 Kč a náklady exekučního řízení sp. tn. 137 EX 13774/12-48, vydaného soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov ve výši 4.300Kč.

Vlastnosti pohledávky (řádek 10 formuláře přihlášky) pak tuto definují jako nepodřízenou, peněžitou, nepodmíněnou a splatnou ode dne 1.5.2009 v částce 40.469 Kč . Další okolnosti (řádek 11 formuláře přihlášky) pak doplňují, že pohledávka je vykonatelná dle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, č.j. 6 CN 488/2012-4. pro pohledávku je vedeno exekuční řízení soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, exekutorský úřad Brno venkov, sp. zn. 137 EX 13774/12. Ze Seznamu příloh (řádek 52 formuláře přihlášky) + připojených listin vyplývá, že přihlášku pohledávky provázejí listiny : kopie směnky, SPR Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 25.4.2012, č.j. 6 Cm 488/2012-4 s doložkou právní moci a vykonatelnosti

ICM R a Platební příkaz k úhradě nákladů exekuce rozhodnutí Exekutorského úřadu Brno-venkov, exekutora JUDr. Petra Kociána, č.j. 137 Ex 13774/12-48 ze dne 24.7.2015.

Ze Seznamu přihlášených pohledávek a Protokolu o přezkumném jednání konaném dne 11.12.2015, že žalobce přezkoumal předmětnou pohledávku žalovaného jako vykonatelnou a co do jistiny jako dílčí pohledávku 1. ve výši 40.469 Kč a co do příslušenství shora specifikovaného jako dílčí pohledávku 1.1. ve výši 35.300,79 Kč sestávající ze směnečné odměny ve výši 134 Kč, směnečného úroku ve výši 15.526,79 Kč, nákladů nalézacího řízení ve výší 15.340,-Kč, náklady oprávněného v exekučním řízení ve výši 4.300,-Kč, a popřel obě za stejných důvodů následně specifikovaných: pohledávka číslo 1 věřitel nabyl práva ze směnky na základě rubopisu. Důvod popření pohledávky číslo 1 insolvenční správce popírá, co do pravosti i výše, neboť věřitel neprokázal nárok na plnění ze směnky vlastní vystavené dne 4. 4. 2007 v Praze; k přihlášce pohledávky nebyla doložena směnka v originále jako cenný papír. Důvod popření pohledávky číslo 1.1 insolvenční správce popírá pohledávku co do pravosti, neboť věřitel neprokázal nárok na plnění ze směnky vlastní vystavené dne 4. 4. 2007 v Praze; k přihlášce pohledávky nebyla doložena směnka v originále jako cenný papír. Dlužník pohledávku nepopřel.

Ze spisu Krajského soud v Ostravě, pobočka v Olomouci spisové značky 6 Cm 488/2012, že k návrhu žalobce (věřitele a v daném řízení žalovaného) na vydání směnečného platebního rozkazu vůči dlužníkovi Martinu Hanesovi, který došel soudu dne 10. 4. 2012, a který provázel originál směnky, byl vydán směnečný platební rozkaz dne 25. 4. 2012, č. j. 6 Cm 488/2012-4, kterým byla žalovanému Martinu Hanesovi, rodné č anonymizovano (dlužníkovi) uložena povinnost, aby do tří dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu zaplatil žalobci a) částku 40.469,-Kč; b) 6 % úrok ročně z částky 40.469,-Kč od 1. 5. 2009 do zaplacení; c) směnečnou odměnu ve výši 134,-Kč; d) náhradu nákladů řízení ve výši 15.340,-Kč k rukám advokátky, nebo proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu do tří dnů ode dne jeho doručení u podepsaného soudu podat námitky s tím, že tyto námitky musí být odůvodněny a žalovaný v nich musí uvést, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá s tím, že k později uplatněným skutečnostem nelze přihlížet. Směnečný platební rozkaz byl doručen, jak žalovanému tak i dlužníkovi a nabyl právní moc dle doložky ve věci samé dne 25. 5. 2012, ve výroku týkající se nákladů řízení dne 6. 6. 2012 a stal se vykonatelným na dne 25. 5. 2012. Originál směnky, žalobcem v tomto řízení předložený a soudem přezkoumaný, byl k jeho žádosti ze dne 16.10.2012 žalobci vrácen soudem dne 23.10.2012 a věřiteli doručen dne 24.10.2012, jak vyplývá z doručenky ve spisu založené na čl. 12 versa.

Z Platebního příkazu k úhradě nákladů exekuce rozhodnutí Exekutorského úřadu Brno-venkov, exekutora JUDr. Petra Kociána, č.j. 137 Ex 13774/12-48 ze dne 24.7.2015, že tímto rozhodnutím byly povinnému Martinu Hanesovi (dlužníkovi) specifikovány náklady exekučního řízení celkovou částku 12.165,-Kč sestávající z : I nákladů exekuce, které činí na odměně soudního exekutora 3.000,-Kč; náhrada hotových výdajů soudního exekutora 3.500,-Kč; náhrada za ztrátu času soudního exekutora 0,-Kč; náhrada za doručení písemností soudním exekutorem 0,-Kč; DPH ve výši 1.365,-Kč celkem tedy 7.865,-Kč a II. nákladů oprávněného tj. v daném případě žalovaného činí náklady právní pomoci poskytnuté oprávněnému 3.700,-Kč; 2× advokátní paušál celkem 600,-Kč, celkem tedy náklady oprávněného ve výši 4.300,-Kč.

ICM R

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u KS v Ostravě ze dne pod sp. zn. KSOL 10 INS 17735/2015 probíhá insolvenční řízení dlužníka a že žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Přezkumné jednání, na kterém žalobce jako ins. správce popřel pohledávky věřitele č. 19 přihlášené do ins. řízení se konalo 11.12.2015 . Insolvenční správce podal předmětnou žalobu o popření pohledávky u příslušného soudu dne 21.12.2015, tedy včas (§ 199 odst. 1 IZ).

Podle ustanovení § 174 IZ, přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (odstavec 2). Jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést i skutečnosti, o které vykonatelnost opírá (odstavec 4).

Podle ustanovení § 177 IZ, k přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.

Podle ustanovení § 199 IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odstavec 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odstavec 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odstavec 3).

Podle ustanovení § 22 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení, a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, přílohami přihlášky pohledávky jsou a) listiny dokládající existenci věřitele-právnické osoby, například výpis z obchodního rejstříku nebo obdobného registru, b) kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce pohledávky, c) plná moc udělená věřitelem zmocněnci, pokud je věřitel zastoupen na základě plné moci.

Zjištěný skutkový stav a tvrzení účastníků soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a má za to, že žaloba není důvodná.

Lze souhlasit se žalobcem pouze potud, že směnka je dokonalým cenným papírem, do něhož je právo vtěleno a s osudem listiny tak neoddělitelně spjato, přičemž již pouhá existence formálně bezvadné listiny zakládá samostatný, nesporný a abstraktní směnečný závazek. Soud je však na rozdíl od žalobce přesvědčen, že originál směnečné listiny je třeba přiložit pouze tam, kde to zákon vysloveně předpokládá, tj. v řízení dle § 175 o.s.ř., kde se domáhá vydání směnečného platebního rozkazu, který prvopis směnky považuje za základní podmínku pro vydání směnečného platebního rozkazu (dále v textu i SPR ) . Za situace, kdy je oprávněnému nárok ze směnky již přiznán vykonatelným směnečným platebním rozkazem, byť v přihlášce pohledávky jako důvod vzniku pohledávky je uvedena směnka, není třeba vedle vykonatelného směnečného platebního rozkazu přikládat k přihlášce pohledávky též

ICM R originál směnky. Takový závěr podle přesvědčení soudu nevyplývá ani z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2010, sp.zn. 29 Cdo 252/2009 jehož se žalobce dovolává, když v tomto rozhodnutí byla řešena otázka nevyhovění návrhu žalobkyně na vstup jiné osoby na její místo do řízení podle ustanovení § 107a o.s.ř., neboť žalobkyně nepředložila originál směnky, na němž by byl vyznačen rubopis. Nejvyšší soud v důvodech svého rozhodnutí citoval závěry odvolacího soudu, který uzavřel, že ani směnečný platební rozkaz, který nabyl právní moci a je vykonatelný, nemění nic na skutečnosti, že se jedná o soudní rozhodnutí deklaratorní povahy, nikoliv povahy konstitutivní a oprávněný je povinen i v exekuci prokázat k eventuální obraně povinného po nařízení exekuce, že je i nadále majitelem směnky, s tím, že i v exekučním řízení platí všechna ustanovení směnečného zákona, například článek I., § 39 odst. 1. Pokud směnku její majitel zničil, jeho směnečný nárok zcela zanikl, a to i tehdy, byl-li mu pravomocně přiznán soudem . V předmětné věci žalovaný v přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka uvedl jako důvod vzniku přihlášené pohledávky směnku vlastní vystavenou dlužníkem, uvedl výši pohledávek a také uvedl, že se jedná o pohledávku vykonatelnou, když nárok ze směnky mu byl přiznán vykonatelným směnečným platebním rozkazem, který v přihlášce pohledávky řádně označil a doložil. Z hlediska shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona žalovaný coby věřitel uvedl v přihlášce pohledávky skutečnosti, o které opírá vykonatelnost své pohledávky a vykonatelnost pohledávky také prokázal, neboť přiložil k přihlášce veřejnou listinu-pravomocný a vykonatelný směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Ostravě-pobočka v Olomouci, což žalobce ani nezpochybňuje. Žalobce pohledávky žalovaného na přezkumném jednání přezkoumal jako pohledávku vykonatelnou.

V projednávané věci žalovaný jednak netvrdil, že by směnky zničil; směnečné listiny na výzvu insolvenčního správce nepředložil proto, neboť zastává názor, že směnky vedle směnečných platebních rozkazů nebylo již třeba předkládat. Nelze přitom odhlédnout od názoru Nejvyššího soudu ČR, který ve svém rozhodnutí ze dne 31.5.2005, sp.zn. 20 Cdo 2399/2004, které bylo publikováno v časopise Soudní judikatura č. 10/2005 pod poř. č. 168/2005, podle kterého je-li vykonávaným rozhodnutím směnečný platební rozkaz, není oprávněný povinen připojit k návrhu na nařízení exekuce originál směnky, na základě které byl směnečný platební rozkaz vydán . (srovnej rozhodnutí VS v Olomouci ze dne 15.9.2015, č.j. 13 VSOL 67/2015-103, kterým změnil rozhodnutí KS v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 5.11.2014, č.j. 37 ICm 2360/2013-39, jehož názoru se žalobce taktéž dovolává) .

Současně soud považuje s ohledem na důvod popření celé přihlášené pohledávky žalovaného za potřebné taktéž zmínit názor prezentovaný NS ČR v rozhodnutí sp. zn. 29 ICdo 31/2013 ze dne 29. srpna 2013 (ve věci sp. zn. KSHK 42 INS 15779/2011, 42 ICm 3285/2011), kde se uvádí : Výklad ustanovení § 199 insolvenčního zákona (o mezích popření vykonatelné pohledávky přiznané věřiteli pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu) podal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013 a k tam obsaženým závěrům se přihlásil (a dále je rozvedl) i v rozsudku ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011. V rozsudku sen. zn. 29 ICdo 7/2013, na který v podrobnostech odkazuje, Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že: 1/ Smysl úpravy obsažené v § 199 odst. 2 insolvenčního zákona je spolehlivě rozpoznatelný již ze zvláštní části důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona, který projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 4. volebním období 2002-2006 jako tisk č. 1120. Pravidlo obsažené v § 199 odst. 2 insolvenčního zákona (v rozhodném znění) bylo obsaženo v § 199 odst. 3 osnovy, přičemž podle zvláštní části

ICM R důvodové zprávy (k § 198 a § 199 osnovy), v § 199 osnova výrazně omezuje právo správce nebo věřitelů popírat vykonatelné pohledávky. Vykonatelná pohledávka může vzniknout (i účelově být vyrobena ), aniž by proběhlo jakékoli (soudní či jiné) řízení (např. prostřednictvím notářského nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti), jež by ústilo v rozhodnutí o této pohledávce; vykonatelné rozhodnutí též může být přijato, aniž by mu předcházelo jakékoli důkazní řízení opodstatňující závěr o existenci a správnosti výše této pohledávky (může jít např. o platební rozkaz, o rozsudek pro zmeškání nebo o rozsudek pro uznání). To je důvod pro zachování práva popřít i takovou pohledávku. ( ) Nejde-li o případ podle tohoto ustanovení (rozuměj podle ustanovení § 199 odst. 2 osnovy, jež se nakonec do insolvenčního zákona nedostalo), lze jako důvod popření vykonatelné pohledávky založené rozhodnutím uplatnit (podle § 199 odst. 3) jen skutečnosti, které v řízení, jež předcházelo vykonatelnému rozhodnutí, neuplatnil dlužník; současně se zapovídá popření takové pohledávky jen pro jiné právní posouzení věci popírajícím (potud osnova vychází z toho, že chyb v právním posouzení věci se nelze nikdy beze zbytku vyvarovat) . 2/ Obecně tedy platí, že (ve shodě s dikcí § 199 odst. 2 insolvenčního zákona) u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (příslušným orgánem tu může být nejen soud, ale např. též orgán veřejné správy nebo rozhodce anebo rozhodčí soud) lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz) nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). Pro úspěch takového popření bude naopak určující, zda skutečnosti, které dříve neuplatnil dlužník, jsou způsobilé změnit výsledek sporu o pohledávku (právě ony jsou důvodem ve výsledku jiného právního posouzení věci); tedy, že v porovnání se skutečnostmi, které dlužník dříve uplatnil, jsou skutečnosti, které dříve uplatněny nebyly, rozhodující příčinou pro určení, že přihlášený věřitel nemá vůči dlužníku označenou vykonatelnou pohledávku (spor o pravost) nebo pro určení, že přihlášený věřitel má vůči dlužníku označenou vykonatelnou pohledávku v určité (výrokem rozhodnutí určené) výši (nižší, než je výše přihlášené vykonatelné pohledávky) [spor o výši]. 3/ Pravidlo, podle kterého u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu nemůže být důvodem popření její pravosti nebo výše jiné právní posouzení věci (§ 199 odst. 2 část věty za středníkem insolvenčního zákona), typově dopadá na situace, kdy při nezpochybněném skutkovém základu věci (tedy, nejsou-li důvodem popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, nebo takové skutečnosti sice byly uplatněny, ale v porovnání s dřívějším rozhodnutím nevedly ke změně skutkových závěrů) měl zjištěný skutkový stav vést k jinému právnímu posouzení věci, než které o něm v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, učinil příslušný orgán. Může jít např. o situaci, kdy příslušný orgán přiznal věřiteli pohledávku vůči dlužníku jako plnění ze smlouvy, ač plnění mělo být přiznáno jako náhrada škody nebo jako bezdůvodné obohacení nebo o situaci, kdy příslušný orgán sice správně určil (pojmenoval) právní normu, podle které měl být posouzen zjištěný skutkový stav věci, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval ( ). Přitom je zjevné, že chybné právní posouzení věci příslušným orgánem mohlo vést k přiznání pohledávky věřiteli vůči dlužníku tam, kde by jiné (správné) právní posouzení věci vedlo k závěru, že pohledávka není po právu, nebo že nemá být přiznána v celé požadované výši.

ICM R

4/ Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. 5/ Také v případě, kdy soud rozhoduje o tom, zda vydá rozsudek pro uznání, tedy jestliže žalovaný nárok nebo základ nároku proti němu žalobou uplatněný uznal (§ 153a odst. 1 o. s. ř.), nebo nastala-li fikce uznání nároku žalovaným (§ 153a odst. 3, § 114b odst. 5 o. s. ř. o. s. ř.), provádí právní posouzení věci. ( ) Jakkoli ustanovení § 157 odst. 3 o. s. ř. omezuje odůvodnění rozsudku pro uznání pouze na vymezení předmětu řízení (se zjevným záměrem odlišit takto rozsouzenou věc od jiných věcí týchž účastníků) a na stručné vyložení důvodů, pro které soud rozhodl rozsudkem pro uznání, i při takto strukturovaném odůvodnění je závěr o splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání (ať již v textu takového odůvodnění formulovaný výslovně nebo prostřednictvím poukazu na příslušná ustanovení občanského soudního řádu dovolující soudu rozhodnout podle uznání) současně závěrem, jímž soud navenek dává najevo, že nenalezl překážky, jež mu brání rozhodnout o věci podle uznání. Vedle prakticky totožné úpravy pro rozsudek pro zmeškání (srov. § 153b odst. 3 o. s. ř. a § 157 odst. 3 o. s. ř.) lze ve stejném duchu poukázat též na platební rozkaz (§ 172 o. s. ř.), včetně elektronického platebního rozkazu (§ 174a o. s. ř.) a na směnečný (šekový) platební rozkaz (§ 175 o. s. ř.). Tato rozhodnutí mají poté, co nabudou právní moci, účinky pravomocného rozsudku (§ 174 odst. 1, § 175 odst. 3 věta první o. s. ř.) a neodůvodňují se vůbec. Přitom ovšem skutečnost, že byla vydána, osvědčuje, že soud zkoumal (s pozitivním výsledkem) předpoklady, za nichž vydána být mohla, tedy především, že (u platebního rozkazu a elektronického platebního rozkazu) uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem (§ 172 odst. 1 věta první o. s. ř.), nebo že (u směnečného /šekového/ platebního rozkazu) žalobce předložil v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva (§ 175 odst. 1 věta první o. s. ř.) .

Pro danou věc na základě těchto judikatorních závěrů lze uzavřít, že 1) věřitel není povinen vedle pravomocného vykonatelného směnečného platebního rozkazu k přihlášce přikládat originál směnky, by´t důvod pohledávky má základ ve směnce; 2) popěrný úkon žalobce tak, jak byl při přezkumném jednání specifikován a vyjádřen v Seznamu přihlášených pohledávek (a pouze ze stejných důvodů je může žalobce v tomto řízení uplatnit dle ustanovení § 199 odst. 3 IZ) je popřením správnosti právního posouzení soudu při vydání dotčeného SPR, které citované ustanovení § 199odst. 2 IZ žalobci zapovídá. Tento závěr se kromě slovního vyjádření důvodů v popěrném úkonu IS soudu nabízí také proto, že žalobce popřel celou pohledávku žalobce, aniž by reflektoval skutečnost, že pravomocným a vykonatelným rozhodnutím byly žalovanému coby věřiteli přiznané náklady řízení.

Lze totiž připustit, že by teoreticky směnečná pohledávka mohla z relevantních důvodů po vydání pravomocného rozhodnutí soudu (v daném případě SPR) zaniknout, což však žalobce v daném popěrném úkonu netvrdil (a dlužník pohledávku nepopřel), ale náklady řízení, které s jejím uplatněním věřiteli vznikly byly konstituovány právě dotčeným pravomocným rozhodnutím soudu, žalovaným předloženým SPR (srovnej např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 ICdo 62/2014 ze dne 31. března 2015), které žalobce popřel ze stejných důvodů jako jistinu, tj. směnečnou pohledávku.

Pro úplnost soud považuje za potřebné zmínit rozhodnutí NS ČR 29 ICdo 4/2012 ze dne 26.2.2014, kde je konkrétně uvedeno z jakých důvodů se dlužník (a potažmo tedy i IS)

ICM R může ubránit povinnosti uhradit směnečnou pohledávku (tuto zpochybnit) jednak námitkami, které mají základ ve výhradách proti uplatněné směnce (např. námitkou neplatnosti směnky, promlčení směnečné pohledávky) a dále (za splnění určitých podmínek) mohou mít námitky původ také v mimosměnečných vztazích účastníků. V daném případě však žalobce žádnou takovou námitku nevznesl a s ohledem na skutečnost, že dlužník pohledávku nepopřel má soud za to, že žádná takováto námitka by neměla relevantní základ.

Řídě se shora prezentovanou úvahou shledal soud žalobu nedůvodnou a proto rozhodl tak, jak ve výroku v odst. I. uvedeno.

Nákladový výrok má základ v ustanovení § 202 odst. 1 IZ, dle kterého ve sporu o pravost, pořadí a výši přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení vůči insolvenčnímu správci, když pro aplikaci ustanovení § 202 odst. 2 IZ důvody neshledal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 25.08.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v. r. Veronika Paličková samosoudkyně

ICM R