10 ICm 4595/2015
Číslo jednací: 10 ICm 4595/2015-20 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 10 INS 280/20014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou ve věci žalobce: Mgr. Zuzana Hrudová, IČO 02409593, Masarykovo náměstí 38, 733 01 Karviná, insolvenční správkyně dlužníka FEMAX- ENGINEERING, s. r. o., IČO 25835319, tř. 1. máje 328, 753 01 Hranice, zastoupena Mgr. Žanetou Burkotovou, advokátkou, Masarykovo nám. 38/21, 733 01 Karviná, proti žalovanému: INSTA CZ, s. r. o., IČO 25374311, Jeremenkova 1142/42, 772 00 Olomouc- Hodolany, o neúčinnost právních úkonů,

takto:

I. Určuje se, že dohoda o započtení ze dne 12.03.2014 uzavřená mezi dlužníkem a žalovanou je vůči věřitelům neúčinná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 110.556,82 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaná je dále povinna žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 14.861 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta. isir.justi ce.cz

IV. Žalovaná je povinna zaplatit ČR na účet Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. účtu 3703-4123761/0710, VS 1042459515, částku 2.000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobou došlou procesnímu soudu dne 05.12.2015 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že Dohoda o započtení ze dne 12.03.2014, uzavřená mezi dlužníkem a žalovanou je vůči věřitelům neúčinná a že je povinna žalovaná žalobkyni zaplatit částku 110.556,82 Kč.

Svou žalobu zdůvodnila tím, že: -insolvenčním návrhem věřitele GRUNDFOS, s. r. o., IČO 61975265, doručeným Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci dne 07.01.2014, bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka FEMAX-ENGINEERING, s. r. o., IČO 25835319, Hranice-Hranice I-Město, Třída 1. máje 328, PSČ 753 01. Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 07.01.2014 v 11:12 hodin. -Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 08.12.2014, č. j. KSOL 10 INS 280/2014-A31 byl následně zjištěn úpadek dlužníka a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně. -Žalobkyně zjistila z účetnictví dlužníka, insolvenčního návrhu a z přihlášek věřitelů, že dlužník byl v úpadku nejméně od roku 2013, jelikož již v této době měl více věřitelů, kterým neplnil splatné peněžité závazky. A v této době byl dlužník v prodlení s plněním více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. -Žalobkyně zjistila, že dlužník dlužil např.: věřitelům: a) GRUNDFOS, s. r. o., IČO 61975265, se sídlem Čajkovského 21/1209, 779 00 Olomouc; b) AVK VOD-KA, a. s., IČO 27343367, se sídlem Labská 233/11, 412 02 Litoměřice- Předměstí; c) HUBER CS, spol. s r. o., IČO 15547591, se sídlem Cihlářská 19, 602 00 Brno; d) GDF, spol. s r. o., IČO 47151901, se sídlem Mostkov 28, 788 00 Oskava; e) KUBÍČEK VHS, s. r. o., IČO 26808919, se sídlem Maršíkovská 615, 788 15 Velké Losiny; f) VHS Bohemia, a. s., IČO 47910375, se sídlem Haškova 153/17, Lesná, 638 00 Brno.

-věřitel GRUNDFOS, s. r. o., v insolvenčním návrhu uvedl, že má vůči dlužníkovi splatnou nevykonatelnou pohledávku ve výši 443.473,86 Kč, kterou následně uplatnil přihláškou jako pohledávku P1. Právní důvod pohledávky věřitele spočívá v neuhrazených fakturách za dodané zboží, přičemž splatnost pohledávky nastala již v roce 2013, když faktury k dodacímu listu č. 9553057268 ze dne 23.11.2012 vyplývá, že byla stanovena na 60 dnů, tedy k 21.01.2013. Z dalších dvou faktur věřitele vyplývá, že povinnost uhradit dodané zboží byla stanovena k 10.03.2013 a 22.04.2013. Dlužník neuhradil ničeho, kromě částky 162.451 Kč. Z tohoto návrhu

dále vyplývá, že dlužník byl v prodlení s plněním závazků v roce 2013 i v případě společnosti AVK VOD-KA, a. s., IČO 27343367, kdy u této byla stanovena splatnost pohledávky na 12.08.2013 v celkové výši 230.905 Kč. -Z přihlášky věřitele HUBER CS, spol. s r. o., lze zjistit, že přihlášené pohledávky ve výši 699.087,15 Kč vznikly a staly se splatnými nejpozději v roce 2013, jelikož tento věřitel opírá svůj nárok o vykonatelné rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.09.2013, č. j. 19 ECm 40/2013-28. -Věřitel GDF, s. r. o., uplatnil v insolvenčním řízení pohledávku ve výši 455.405,85 Kč se splatností 28.03.2013 a vdaném případě je nesporné, že jde o prodlení s jejich plněním po dobu delší než 3 měsíce ode dne splatnosti. -Z přihlášky věřitele KUBÍČEK VHS, vyplývá, že pohledávka vznikla již dne 29.03.2012, je tedy zjevné, že vzhledem k datu vzniku byla v roce 2013 již pohledávka splatná více než 3 měsíce. -Pohledávka VHS BOHEMIA, a. s., vznikla v roce 2012, splatnost nastala 27.11.2012 a do insolvenčního řízení byla přihlášena ve výši 1.140.858 Kč. -Tyto pohledávky existují i ke dni podání žaloby, neboť k jejich splnění dlužníkem nedošlo. Tímto dochází k naplnění právní domněnky úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 2 IZ, přičemž výčet uvedených pohledávek, které jsou po splatnosti déle než 3 měsíce, je pouze demonstrativní.

Žalobkyně při výkonu své činnosti insolvenční správkyně zjistila, že dlužník uzavřel s žalovanou dne 12.03.2014 Dohodu o vzájemném započtení pohledávek. Obsahem této smlouvy bylo vzájemné započtení částky 110.556,82 Kč. Pohledávky dlužníka jsou vyúčtované fakturami: 1) Fakturou č. 200310032 ze dne 21.10.2013, v yyúčtovávající částku 8.172 Kč, splatnou dne 24.01.2014; 2) Fakturou č. 200310030 ze dne 27.09.2013, vyúčtovávající částku 210.264 Kč, splatnou dne 29.12.2013. Jak bylo výše uvedeno a prokázáno citovanou listinou Dohoda o započtení byla uzavřena dne 12.03.2014. Vzhledem k tomu, že vyhláška Krajského soudu o zahájení insolvenčního řízení byla vydána dne 07.01.2014, je žalobkyně přesvědčena, že dlužník postupoval v rozporu § 111 insolvenčního zákona, dle něhož vyplývá dlužníkovi povinnost zdržet se nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem. Pohledávka žalované neměla charakter pohledávky za majetkovou podstatu dle § 168 insolvenčního zákona, ani pohledávky jim postavených na roveň dle § 169 insolvenčního zákona. Z komentovaného znění insolvenčního zákona k tomuto ustanovení vyplývá, že o podstatnou změnu se jedná v případě, že by tato změna vedla ke ztížení realizace majetkové podstaty nebo k reálnému snížení její hodnoty anebo přímo ke skutečnému zmenšení tohoto majetku. Tento předpoklad je naplněn, jelikož účinkem dohody o započtení bylo skutečně zmenšení majetku dlužníka o 110.556,82 Kč, a tak tato částka nemohla být využita pro účely konkurzního řízení. Správkyně považuje uzavření dohody o započtení za neúčinný právní úkon, jelikož bylo učiněno poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a došlo tak ke zkrácení ostatních věřitelů. Smlouva o započtení by tedy měla být považována za neúčinný právní úkon dle § 235 odst. 2 insolvenčního zákona.

Žalovaný ve svém vyjádření potvrdil tvrzení žalobkyně , že mezi žalovanou a dlužníkem byla uzavřena dne 12.03.2014 Dohoda o započtení, jejímž obsahem bylo vzájemné započtení částky 110.556,82 Kč a to poté, kdy na dlužníka byl podán insolvenční návrh věřitelem GRUNDFOS, s. r. o., na jehož základě bylo dne 07.01.2014 zahájeno insolvenční řízení. Jak vyplývá z data uzavření dohody o započtení pohledávek, byla tato dohoda uzavřena po zahájení insolvenčního řízení, kdy dispozice dlužníka s jeho majetkem již byla výrazně omezena. Skutečností je, že žalovaná o zahájení insolvenčního řízení nebyla ze strany dlužníka informována a Dohodu o započtení uzavřela s dlužníkem bez toho, že by si byla vědoma této překážky. Důsledkem takového jednání ze strany dlužníka je fakt, že žalovaná ani neuplatnila svoji pohledávku do insolvenčního řízení, neboť jednak nevěděla o jeho zahájení a jednak měla za to, že dohoda o započtení pohledávek je sjednána platně a účinně. Žalovaná je si vědoma skutečnosti, že insolvenční rejstřík je veřejně přístupný a tedy k dispozici pro kontrolu oprávněnosti smluvního partnera disponovat s jeho majetkem. V reálné praxi však, při množství obchodních případů, které žalovaná řeší, je taková kontrola více méně nahodilá, respektive se provádí tam, kde jsou signály o tom, že by hrozil úpadek obchodního partnera. V daném případě k prověření údajů z insolvenčního rejstříku nedošlo. Je zřejmé, že žalovaná byla uvedena do omylu ze strany dlužníka, na druhé straně je třeba konstatovat, že žalobkyně žalovanou před podáním žalobního návrhu nekontaktovala, nevyzvala ji k součinnosti tak, aby věc mohla být vyřešena mimosoudní cestou, bez nutnosti zahájit toto řízení. Žalovaná tedy uznává nárok žalobkyně na vydání částky 110.556,82 Kč do majetkové podstaty dlužníka, je připravena tuto částku žalobkyni vyplatit dle pokynů žalobkyně ohledně bankovního spojení. Žalovaná však zásadně nesouhlasí s tím, aby žalobkyni byly přiznány náklady tohoto řízení, když žalobkyně se nepokusila věc vyřešit před zahájením řízení a přistoupila rovnou k podání žalobního návrhu.

Dle § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Dle odst. 2 téhož zákonného ust. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Dle odst. 3 téhož zákonného ust. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se zato, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uzná (§ 114b odst. 5). Dle odst. 4 téhož zákonného ust. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

V daném případě je předmětem řízení peněžité plnění (§ 237 IZ ), jedná se o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír ve smyslu ust. § 7 IZ a § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř. a žalovaná pohledávku žalobkyně uznala.

Za této situace nebránilo tedy procesnímu soudu nic v tom, aby vydal v souladu s cit. ust. § 153a o.s.ř. rozsudek pro uznání a rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, kdy žalobě v celém rozsahu vyhověl.

Nákladový výrok vychází z ust. § 7 a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud uložil žalované povinnost zaplatit úspěšné žalobci náklady řízení ve výši 14.861 Kč, které představují náklady právního zastoupení ve výši 12.400 Kč dle ust. § 9 odst. 4, písm.c) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí, sepis žaloby a účast u jednání dne 13.9.2016), 3 x 300 Kč režijní paušál dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovné osobním automobilem tov. zn. Volkswagen, průměrná spotřeba 5,9 litrů/100 km, použité pohonné hmoty-benzín Natural v ceně dle vyhl č. 385/2015 Sb. ve výši 29.7Kč/l , vyhl. cena amortizace 3,8Kč/km, z Karviné do Olomouce a zpět, celkem ujeto 250 km (2x 125km) celkem ve výši 1.418 Kč, ztrátu času 6 x půl hodiny po 100 Kč a 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2580 Kč, když advokát žalobce je jejím plátcem, vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě nelze totiž souhlasit s poukazem žalované na skutečnost, že žalobkyně se měla pokusit věc řešit mimosoudně, protože soud má za to, že nelze za dané situace použít aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. případně ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř., zvláště, když v daném případě se jedná o spory, které mají základ v majetkové podstatě dlužníka a insolvenční správce má pouze 1roční lhůtu na to, aby se po ustanovení do funkce seznámil s účetnictvím dlužníka a odporovatelné úkony včas u soudu uplatnil. Navíc žaloba byla v dané věci podána dne 5.12.2015 a zejména dne 9.3.2016 byla žalované tato žaloba doručena k vyjádření ve lhůtě 20ti dnů. Žalovaná však zůstala zcela pasivní i poté, kdy dne 17.8.2016 jí bylo doručené předvolání k jednání na den 13.9.2016. Teprve bezprostředně před jednáním dne 12.9.2016 soudu doručila své shora citované vyjádření k žalobě spolu s omluvou z neúčasti u jednání. Za této situace to byla žalovaná, která svou pasivitou ke vzniku předmětných nákladů přispěla, neboť je soudu známo z úřední činnosti, že pokud žalovaný projeví včas zájem o smírné, či mimosoudní řešení věci, insolvenční správce u těchto typů sporů zásadně náklady řízení neúčtuje.

Dle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění uložil soud žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek z žaloby, jehož výše představuje částku Kč 2.000 a byla vypočtena dle pol. č. 13 bod 1. písm. d) Sazebníku poplatků, tvořící přílohu k citovanému zákonu, když žalobce byl ze zákona od placení soudního poplatku osvobozen, žalovaný proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení nemá a není od poplatku osvobozen. Tuto povinnost mu uložil splnit ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí na účet Krajského soudu v Ostravě.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Odvolacím důvodem mohou být jen vady uvedené v ust. § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (§ 153a o.s.ř.). Proti

výroku o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti je možno podat odvolání bez tohoto omezení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Olomouci dne 13.9.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně