10 ICm 4173/2015
Číslo jednací: 10 ICm 4173/2015-31 Sp.zn. ins. řízení: KSOL 10 INS 17484/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou ve věci žalobce: CP Inkaso, s. r. o., IČO 29027241, Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, zastoupeného Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem, Antonína Slavíka 1313/7, 602 00 Brno, proti žalovanému: Insolvenční kancelář Vlk v.o.s., IČO 02413639, Č. Drahlovského 871/17, 750 02 Přerov, insolvenční správce dlužnice Ireny anonymizovano , anonymizovano , Čsl. Armády 445/22, 787 01 Šumperk, o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Zamítá se žaloba, aby bylo určeno, že žalobce má za dlužnicí Irenou anonymizovano , n anonymizovano , pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného u KS v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 17484/2015 jako pohledávku č. 4 přihlášenou pod pořadovým: -číslem 2 ve výši 11.374 Kč vzniklou z titulu náhrady nákladů oprávněného v exekučním řízení pod sp. zn. 120 Ex 56674/12 -číslem 3 ve výši 5.638,60 Kč vzniklou z titulu náhrady nákladů oprávněného v exekučním řízení pod sp. zn. 120 Ex 60008/12; isir.justi ce.cz

-číslem 4 ve výši 5.469,20 Kč vzniklou z titulu náhrady nákladů oprávněného v exekučním řízení pod sp. zn. 120 Ex 56620/12 a jako pohledávku č. 3 přihlášenou pod pořadovým -číslem 5 ve výši 1.936 Kč vzniklou z titulu náhrady nákladů oprávněného v exekučním řízení pod sp. zn. 120 Ex 17172/13.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou došlou soudu dne 5.11.2015 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobce má za dlužnicí Irenou anonymizovano , n anonymizovano , pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného u KS v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 17484/2015 jako pohledávku č. 4 přihlášenou pod pořadovým číslem 2 ve výši 11. 374 Kč vzniklou z titulu náhrady nákladů oprávněného v exekučním řízení pod sp. zn. 120 EX 56674/12; číslem 3 ve výši 5.638,60 Kč vzniklou z titulu náhrady nákladů oprávněného v exekučním řízení pod sp. zn. 120 EX 60008/12; číslem 4 ve výši 5.469,20 Kč vzniklou z titulu náhrady nákladů oprávněného v exekučním řízení pod sp. zn. 120 EX 56620/12 a jako pohledávku č. 3 přihlášenou po pořadovým číslem 5 ve výši 1.936 Kč vzniklou z titulu náhrady nákladů oprávněného v exekučním řízení pod sp. zn. 120 EX 17172/13, kterou odůvodnil tvrzením, že :

-Žalobci byla doručena výzva žalovaného k podání žaloby na určení pravosti pohledávky k podání žaloby na určení pravosti pohledávky, jelikož žalovaný co do pravosti popřel výše uvedené pohledávky přihlášené žalovaným do shora uvedeného insolvenčního řízení ze dne 7.10.2015. -Všechny popřené pohledávky byly přihlášeny jako nezajištěné a nevykonatelné pohledávky vzniklé žalobci z titulu náhrady nákladů exekučního řízení (120 EX 56674/12, 120 EX 60008/12, 120 EX 56620/12, 120 EX 17172/13) na základě usnesení Okresního soudu v Šumperku, č. j. 22 EXE 4524/2012-11, 22 EXE 65/2013-11, 22 EXE 4491/2012-11 a 22 EXE 1521/2013-41, resp. vyrozumění o zahájení exekuce JUDr. Dalimila Miky, LL.M., č. j. 120 EX 17172/13-33, ve výši dle příkazů k náhradě nákladů exekuce, č. j. 120 EX 56674/12-25, 120 EX 60008/12-34, 120 EX 56620/12-32 a 120 EX 17172/13-42. -Žalovaný popřel co do pravosti u přezkumného jednání dne 07.10.2015 výše uvedené pohledávky žalobce a své popření pravosti předmětných pohledávek odůvodnil právním názorem, dle kterého pohledávky na náhradu nákladů exekučního řízení jako procesní nároky oprávněného vznikají až právní mocí příkazů k úhradě nákladů. Uplatnitelné náklady exekuce nemohly v předmětné věci řádně vzniknout vzhledem k tomu, že příkazy k náhradě nákladů exekuce byly vydány až po rozhodnutí o úpadku ze dne 04.08.2015 (žalovaný každopádně nepopíral, že žalobce jako oprávněný v předmětných exekučních řízeních skutečně vynaložil účelné náklady). -Žalobce nesouhlasí s důvody, pro které byly jím přihlášené předmětné pohledávky popřeny, a to z těchto důvodů:

-Je přesvědčen, že jeho pohledávky z titulu náhrady nákladů exekučního řízení mu vznikly již podáním návrhu na nařízení exekuce (návrhu na vydání usnesení o nařízení exekuce), resp. jeho procesním úspěchem v exekučním řízení, který se projevil vydáním usnesení o zahájení exekuce, resp. jejím zahájením a pověřením soudního exekutora na jeho návrh (jenž mu bylo oznámeno prostřednictvím vyrozumění soudního exekutora o zahájení exekuce), následkem čehož oprávněnému vzniká rovněž nárok na náhradu jim účelně vynaložených nákladů exekučního řízení (na základě subsidiárního použití ustanovení občanského soudního řádu). -nesouhlasí s žalovaným pro spor v podstatné právní kvalifikaci okamžiku vzniku popřených pohledávek, když na rozdíl od něho má za to, že příkaz k úhradě nákladů exekuce je ve vztahu k nároku oprávněného na náhradu nákladů exekučního řízení relevantní pouze jako specifikace již existujícího nároku oprávněného co do výše, resp. tvoří exekuční titul ve vztahu k tomuto nároku. -Žalobce rovněž neshledává žádnou zákonnou překážku k vydání příkazu k náhradě nákladů exekuce soudním exekutorem v průběhu insolvenčního řízení (po jeho zahájení, resp.: po rozhodnutí o úpadku), a to ani v rámci limitů stanovených ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) (srov. Rozsudek KS v Plzni ze dne 22.07.2013, sp. zn.: 129 ICm 1423/2013) či § 140e odst. 1 insolvenčního zákona, když samotný vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce (bez následného exekučního vymáhání) nemožno kvalifikovat jako provádění exekuce, resp. její nařízení či zahájení ve smyslu § 35 odst. 1 a 2 exekučního řádu, resp. § 47 odst. 2 exekučního řádu. Vydání příkazu k náhradě nákladů exekuce dle § 88 exekučního řádu, jehož účelem je zejména specifikace povinnosti povinného k úhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněného v exekučním řízení co do výše, a tedy na rozdíl od exekučního příkazu per se nesměřuje k postižení majetku povinného, je tedy dle názoru žalobce plně v souladu s právním řádem, konkrétně v souladu s ustanoveními insolvenčního zákona. -Avšak i v případě, neztotožnil-li by se soud s názorem uvedeným v předchozím odstavci, žalobce opět poukazuje na fakt, že popřené pohledávky mu každopádně vznikly již nařízením předmětných exekucí, tedy již v roce 2012, resp. 2013, tj. před zahájením výše uvedeného insolvenčního řízení, a to ve výši dle subsidiárně použitelného § 137 a násl. občanského soudního řádu, tedy v rozsahu náhrady nákladů za právní zastoupení v exekučním řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy v konečném důsledku ve výši, kterou specifikoval a určil soudní exekutor v příkazech k úhradě nákladů exekuce, č. j. 120 EX 56674/12-25, 120 EX 60008/12-34, 120 EX 56620/12-32 a 120 EX 17172/13-42, a kterou žalobce uplatnil přihláškou jako pohledávku č. 4 přihlášky č. 2, pohledávku č. 4 přihlášky č. 3, pohledávku č. 4 přihlášky č. 4 a pohledávku č. 3 přihlášky č. 5. Popření těchto pohledávek co do pravosti žalovaným je tedy nedůvodné (žalovaný ani dlužník nepopřeli žádnou z pohledávek žalovaného co do pořadí a insolvenční správce nezpochybnil skutečnost vykonatelnosti popřených pohledávek). -Žalobce na podporu své argumentace se dovolal platné právní úpravy a ustálené judikatury soudů v obdobných věcech a akcentoval , že Nejvyšší soud ČR ve svém stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. Cpjn 200/2005 judikoval, že nařízení exekuce se vztahuje též na povinnost k úhradě nákladů oprávněného, a to bez toho, že by byly specifikovány, přičemž tento názor byl následně reflektován rovněž v rozhodovací praxi insolvenčních soudů v rámci incidenčních sporů a jejich odvolacích soudů, když byl s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu opakovaně judikován vznik pohledávek na náhradu nákladů oprávněného v exekučním řízení v souvislosti s nařízením exekuce a připuštěna možnost soudního exekutora vydat v rámci insolvenčního řízení příkaz k úhradě nákladů exekuce (viz zejména rozsudek VS v Praze ze dne 16.03.2011, č. j. 103 VSPH 11/2011-47 a rozsudek VS v Praze ze dne 22.08.2013, sp. zn. 103 VSPH 368/2012).

Má za to, že právní názor žalobce je opakovaně a stabilně potvrzován rozhodnutími insolvenčních soudů v rámci incidenčních sporů, a to např. rozsudkem KS v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 14.09.2012, č. j. 59 ICm 372/2012-40: ,,Soud po posouzení stanovisek účastníků dospěl k závěru, že v dané věci je třeba důsledně rozlišovat mezi náklady oprávněného v exekučním řízení a náklady soudního exekutora v tomto řízení. Podle textu přihlášky žalobce i z jeho vyjádření v incidenčním sporu se v daném případě jednalo o náklady oprávněného v exekučním řízení, spočívající v nákladech na právní zastoupení advokátem. Výše těchto nákladů byla stanovena v příkazu exekutora č. j. 137 EX 17619/10 ze dne 15.10.2011. Ve shodě s právním názorem Vrchního soudu v Praze uvedeným v rozsudku ze dne 16.03.2011 sp. zn. 103 VSPH 11/2011, soud pak uzavřel, že jde o nárok, který z uspokojení v insolvenčním řízení vyloučit nelze. Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dlužníka nebrání tomu, aby takový nárok byl při (KSPA 59 INS 18227/2011-C1-11) nařízení exekuce oprávněnému přiznán. Brání však tomu, aby tato pohledávka mohla být vymožena v exekuci proti dlužníku. Může být uspokojena jen v insolvenčním řízení v závislosti na způsobu řešení dlužníkova úpadku. V podrobnostech je odkazováno na citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze . Obdobně viz rozsudek KS v Ústí nad Labem ze dne 20.05.2011, č. j. 70 ICm 2029/2010-17, rozsudek KS v Ústí nad Labem ze dne 11.03.2014, sp. zn. 76 ICm 2808/2013 nebo z novějších rozsudek KS v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 25.09.2014, sp. zn. 44 ICm 643/2014: ,, Předně soud dospěl k závěru, že žalovanému vznikl nárok na náhradu nákladů exekučního řízení bez ohledu na to, že příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán po zahájení insolvenčního řízení. Ostatně i žalobkyně tento nárok, i když v omezeném rozsahu, žalovanému přiznala, když vzala žalobu do části zpět. Příkaz k úhradě nákladů exekuce byl sice vydán po zahájení insolvenčního řízení, ale soud přihlédl i k postupně se tvořící jednotné judikatuře o tom, že nárok z úhrady nákladů exekuce vzniklých v exekučních řízeních, ve kterých se kvůli zahájení insolvenčního řízení nepokračuje, je procesním nárokem, který exekutorovi náleží i tehdy, když exekutor v řízení nic nevymohl (č. j. 102 VSPH 15/2011-49, č. j. 101 VSPH 267/2013-70, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011, sp. zn. 101 VSPH 209/2011). Pokud judikatura dospívá k závěru, že exekutorovi nárok náleží, pak analogicky náleží nárok i oprávněnému, v projednávané věci žalovanému, který v exekučním řízení úkony učinil . -Žalobce vzhledem ke skutečnosti, že právní otázka, která je předmětem incidenčního sporu, je již dlouhodobě a ustáleně řešena judikaturou obecných soudů, se kterou by měl být žalovaný pro účely výkonu své funkce nepochybně již seznámen vzhledem k četnosti, ustálenosti a dlouhodobosti tohoto právního názoru, navrhuje, aby soud v souladu s § 202 odst. 2 insolvenčního zákona přiznal žalobci vůči žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých mu v souvislosti s tímto incidenčním sporem, a to v rozsahu náhrady nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v aktuálním znění. -Žalobce je přesvědčen, že žalovaný popřel pohledávky žalobce zcela bezdůvodně, a tedy náklady jeho řízení zavinil, a to minimálně svou nedbalostí (byť možná nevědomou).

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a bránil se tvrzením, že :

-Žalobce nepostupoval v souladu se zaslanými výzvami ze dne 07.10.2015 a podal žalobu nikoli proti insolvenčnímu správci, kterým je právnická osoba Insolvenční kancelář Vlk, v. o. s., ale proti fyzické osobě Mgr. Marku Vlkovi, IČO 69911461. Z toho vyplývá, že žalovaný Mgr. Marek Vlk nemá hmotně právní vztah k projednávané věci, tudíž není v tomto řízení pasivně legitimovaný. Žalobce měl podat žalobu proti insolvenčnímu správci dlužnice, kterým je Insolvenční kancelář Vlk, v. o. s., IČO 02413639. Přidělené IČO neboli identifikační číslo osoby představuje unikátní identifikační číslo, o jehož jedinečnosti svědčí i skutečnost, že nesmí být přiděleno žádnému dalšímu subjektu, a to ani v případě, že původní nositel již zanikl. Pro určení osoby, v daném případě osoby žalovaného, má tedy IČO prioritní rozlišovací schopnost. Tento nedostatek pasivní legitimace na straně žalovaného by měl vést k zamítnutí žaloby. Pokud se jedná o podstatu sporu, tak tvrdil , že: -dne 07.10.2015 se konalo u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci přezkumné jednání a schůze věřitelů. U přezkumného jednání insolvenční správce částečně popřel co do pravosti následující pohledávky žalobce: -U pohledávky P2 dílčí pohledávku č. 4 ve výši 11.374 Kč; -U pohledávky P3 dílčí pohledávku č. 4 ve výši 5.638,60 Kč; -U pohledávky P4 dílčí pohledávku č. 4 ve výši 5.469,20 Kč; -U pohledávky P5 dílčí pohledávku č. 3 ve výši 1.936 Kč Tyto popřené pohledávky žalobce přihlásil z titulu náhrady nákladů exekučního řízení. Důvodem popření u P2 a P4 byla skutečnost, že pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení vzniká až právní mocí příslušného rozhodnutí. U P3 a P5 bylo důvodem popření, že pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení vzniká až právní mocí příslušného rozhodnutí. Předmětný příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán dne 24.08.2015, přičemž úpadek dlužnice byl prohlášen ze dne 04.08.2015. -Má za to, že povinnost k náhradě nákladů nalézacího řízení vzniká až právní mocí příslušného rozhodnutí, ve kterém je tato povinnost založena. Rozhodnutí, kterým se určuje povinnost k náhradě nákladů a její rozsah, má konstitutivní povahu. Obdobný postup se uplatní i pro určení povinnosti k náhradě nákladů ve vykonávacím, a tedy i v exekučním řízení. V opačném případě by ztrácelo smysl oprávnění účastníků exekučního řízení bránit se proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podáním námitek. Ohledně popěrného úkonu učiněného u pohledávek P3 a P5 je třeba také odkázat na ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ. S ohledem na toto ustanovení nelze při určení nákladů exekuce vycházet z příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného exekutorem až po zahájení insolvenčního řízení, neboť jde o provádění exekuce. Na podporu své argumentace se dovolal rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25.04.2014, č. j. 102 VSPH 134/2014-64, kde se uvádí, že: ,,S ohledem na ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ-z něhož plyne že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést-nelze při určení nákladů exekuce vycházet z příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného exekutorem až po zahájení insolvenčního řízení, neboť jde o provádění exekuce. Jinými slovy vyjádřeno, pokud exekutor po zahájení insolvenčního řízení vydá rozhodnutí o nákladech exekuce (příkaz k úhradě nákladů exekuce), jedná se o nepřípustné provádění exekuce (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 4802/2008 ze dne 30.11.2010 uveřejněný pod č. 69/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), k němuž nelze v insolvenčním řízení přihlédnout. Soud prvního stupně v této souvislosti správně poukazoval na ust. § 109 odst. 6 IZ ve zněním účinném od 01.01.2014, podle něhož se k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením zakotveným v ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ příkazu k úhradě nákladů exekuce nevyjímaje nepřihlíží . Dále zmínil rozsudek Krajského soudu v Ústní nad Labem ze dne 27.03.2014, č. j. 74 ICm 3045/2013-16, který byť pojednává o vzniku nákladů soudního exekutora v exekučním řízení, tak závěry tohoto rozhodnutí lze aplikovat i na tento případ: ,,Jsou-li tedy náklady exekutora pohledávkou z titulu práva na náhradu nákladů řízení, jsou v dané věci aplikovatelné i závěry právní teorie (např.: Drápal, L., Bureš J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář I. Vydání Praha: C.H.Beck, 2009, str. 1009) a judikatury (např.: Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 238/2007 ze dne 27.09.2007), podle nichž nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká na základě pravomocného rozhodnutí, které má v tomto směru konstitutivní povahu. V případě exekučního řízení se jedná o pravomocné soudní rozhodnutí, jímž je exekutorovi vůči některému z účastníků exekučního řízení přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce, nebo-a opakovaně to budiž zdůrazněno-o exekutorem vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce. V posuzované věci tedy bylo o nákladech exekučního řízení pravomocně rozhodnuto příkazem k úhradě nákladů exekuce. Neobstojí tedy argument žalobkyně, že pohledávka žalovaného nevznikla . Také se ohledem na poslední dvě věty citovaného rozhodnutí je nutné za použití argumentu a contrario dospět k závěru, že pohledávka představující náklady exekučního řízení vzniká, jakmile příkaz k úhradě nákladů exekuce nabude právní moci.

V podání ze dne ze dne 2.8.2016 pak žalobce provedl správné označení subjektu žalovaného správným označením Insolvenční kancelář Vlk v.o.s., IČ 02413639 a dovolávaje se rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1958/2006 ze dne 30.11.2006 má za to, že tímto odstranil vadu v označení subjektu žalovaného , kterého v žalobě ze dne 5.11.2015 označil nesprávně Mgr. Marek Vlk, IČ 69911461 nicméně uvedl, že se jedná o insolvenčního správce dlužnice Ireny anonymizovano , anonymizovano , Čsl. Armády 445/22, 787 01 Šumperk, v řízení vedeném u KSOL 10 INS 17484/2015, takže se jedná o odstranitelnou vadu žaloby, kterou tímto odstranil. Setrval na svém tvrzení, že nárok na náhradu nákladů exekučního řízení vzniká žalobci (oprávněnému) již okamžikem nařízení exekuce, která představuje de facto plný úspěch ve věci, když, dle jeho názoru , tyto závěry jsou v souladu s judikaturou Ústavního soudu ČR, který ve svém usnesení ze dne 14. 4. 2006, sp.zn. III ÚS 282/06 a ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006, sp.zn. PL. ÚS-st. 23/06 uvedl, že ust. § 87 až 89 exekučního řádu nelze interpretovat bez ukotvení v obecné úpravě nákladů řízení o výkon rozhodnutí (tj. v ust. § 270 a § 270o.s.ř.), neboť vystihují očividně jen zvláštnosti exekučního řízení s tím, že jinak se uplatní důsledky obecné subsidiarity o.s.ř. (§ 52 odst. 1 o.s.ř.). Tam i zde vychází z toho, že oprávněný je procesní stranou, jíž svědčí plný úspěch ve věci (srovnej § 142 odst. 1 o.s.ř.), jelikož nařízením exekuce bylo jeho návrhu vyhověno. Úprava povinnosti k náhradě nákladů exekuce se k tomu v exekučním řízení přihlašuje výslovně (srovnej § 87 odst. 3 exekučního řádu) a také v exekučním řízení platí, že nařízení exekuce se vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů exekuce (§ 44 odst. 6 písm. d), § 87 odst. 1, 3) a nákladů oprávněného (§ 87 odst. 2), bez toho, že by již zde byly specifikovány. Tyto závěry se však váží právě k těm (byť, jinak typickým) situacím, kdy povinnost k náhradě nákladů řízení o výkon (a exekuce) stíhá povinného. V exekučním řízení vedeném vůči dlužnici byla stanovena povinnost dlužnice (povinné) o úhradě nákladů exekučního řízení a že proto je žalobce přesvědčen o oprávněnosti svého nároku právě ve světle výše uvedeného rozhodnutí a stanoviska Ústavního soudu. Uvádí-li žalovaný rozhodnutí vyšších soudů (Vrchní soud v Praze, Krajský soud Ústí nad Labem) má žalobce za to, že závěry Ústavního soudu, případně Nejvyšího soudu (stanovisko Cpjn 200/2005) mají v této otázce větší relevanci. Má za to, že tvrzení žalovaného, že nárok na náhradu nákladů řízení vzniká až pravomocným příkazem k úhradě nákladů exekuce, pak je tento názor v přímém rozporu s výše prezentovanými postoji Ústavního soudu, které nebyly do dnešního dne jiným rozhodnutím, či stanoviskem překonány. V této souvislosti upozorňuje, že Vrchní soud v Praze v rozhodnutí ze dne 25. 4. 2014, č.j. 102 VSPH 134/2014-64, na které žalovaný odkazuje, uvedl, že exekutor si tedy po zahájení insolvenčního řízení nemůže vyrábět exekuční titul, aby zajistil vykonatelnost pohledávky z titulu nákladů exekuce, což však neznamená, že by nemohl (nemíní a nemusel) takovou pohledávku přihlásit (uplatnit) v insolvenčním řízení jako pohledávku nevykonatelnou . Uvedené lze dle názoru žalobce analogicky vztáhnout také na náhradu nákladů oprávněného v exekučním řízení, tedy oprávněný si může vždy bez ohledu na to, zda byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce, či ne, přihlásit svoji pohledávku na nákladech exekuce do insolvenčního řízení jako nevykonatelnou, jelikož nárok na jejich náhradu vzniká již samotným nařízením exekuce, což také žalobce učinil. Nutno dodat v uvedeném rozhodnutí soud vycházel z rozhodnutí Nejvyšího soudu sp.zn. 25 Cdo 4802/2008, v němž se Nejvyšší soud zabýval naprosto odlišnou skutkovou situací a otázkou a jeho závěry nejsou v této věci relevantní. Žalobce se domnívá, že na otázku náhrady nákladů exekuce nelze aplikovat ani závěry Nejvyššího soudu, podle nějž nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu , když náklady exekuce a nárok oprávněného na jejich náhradu má původ již při samotném zahájení exekuce (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2006, sp.zn. III ÚS 282/06). Příkazem k úhradě nákladů exekuce se pouze určuje její konkrétní výše. Dle názoru žalobce vydání Příkazu k úhradě nákladů exekuce nemůže být její provádění, když na jeho základě nedochází k jejich exekučnímu vymáhání, pouze ke stanovení jejich konečné výše.

Soud rozhodl o věci dle § 115a o.s.ř. ve spojením s ustavením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 161 odst. 1 věta poslední insolvenčního zákona, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili, žalobce podáním ze dne 2.8.2016 a žalovaný dne 26.7.2016.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení její včasnosti a dále okruhu účastníků.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že u Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouci pod sp.zn. KSOL 10 INS 17484/2015 je vedeno insolvenční řízení ohledně majetku dlužnice a že usnesením KS v Ostravě , pobočky v Olomouci č.j. KSOL 10 INS

17484/2015-A5, ze dne 4.8.2015 byl zjištěn úpadek dlužnice Ireny anonymizovano , anonymizovano , Čsl. Armády 445/22, 787 01 Šumperk, a tímtéž usnesením byl žalovaný ustanoven insolvenčním správcem jakožto subjekt Insolvenční kancelář Vlk v.o.s. , IČ 02413639, sídlem Č. Drahlovského 871/17, 750 02 Přerov ; že na přezkumném jednání konaném dne 7.10.2015 žalovaný popřel předmětné pohledávky v celém rozsahu, co do pravosti s odůvodněním, že pohledávky č. 4 z přihlášky 2, ve výši 11.374 Kč , z přihlášky 3 ve výši 5.638,60Kč, z přihlášky pohledávky 4 ve výši 5.469,20 Kč a pohledávka č. 3 z přihlášky 5 ve výši 1.936 Kč , které byly všechny uplatněné z titulu náhrady nákladů exekučního řízení a tento nárok vzniká až právní mocí příslušného rozhodnutí .

Pro posouzení věci v daném případě je rozhodující, zda popření pravosti předmětné pohledávky žalovaného insolvenčním správcem bylo důvodné či nikoliv.

Pro právní posouzení věci soud provedl následující zjištění ze spisu sp. zn. KSOL10 INS 17484/2015 :

1) Usnesením ze dne 4.8.2015 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), zjistil úpadek dlužnice, insolvenčním správcem dlužnice ustanovil žalovaného , povolil řešení úpadku oddlužením a vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby pohledávky přihlásili do insolvenčního řízení do třiceti dnů od zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, s poučením o následcích zmeškání lhůty. 2) Usnesením ze dne 14.10.2015 schválil insolvenční soud oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. 3) Podáními ze 25. 8. 2015, doručenými insolvenčnímu soudu 25.8.2015 přihlásil žalobce coby věřitel č. 2 do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice pohledávky: a) v přihlášce č. 2. v celkové výši 178.680,59 Kč, sestávající z dílčí pohledávky č. 1 z jistiny ve výši 69.149,76 Kč, s příslušenstvím-1.1. úrok a úrok z prodlení ve výši 73.287,83 Kč, dílčí pohledávky č. 2. jistina výši 196 Kč , soudem přiznané poplatky, 2.1. úrok z prodlení ve výši 65 Kč; pohledávky č. 3. jistina ve výši 24.608 Kč z titulu nákladů nalézacího řízení, přiznané pravomocným rozhodnutím soudu; pohledávky č. 4. výše jistiny 11.374 Kč s důvodem vzniku: usnesením Okresního soudu v Šumperku, č.j. 22 EXE 4524/2012-11 ze dne 21. 12. 2012 byla nařízena na majetek dlužníka exekuce pro předmětnou pohledávku. Příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 120 EX 56674/12-25 ze dne 28. 4. 2013 vydaným JUDr. Dalimilem Mikou ,Exekutorský úřad Klatovy se sídlem Za Beránkem č. 836, 339 01 Klatovy, který byl pověřen provedením exekuce, byly stanoveny náklady věřitele v exekučním řízení vedeném určeným exekutorem ve výši 11.374,-Kč. Z dalších okolnosti se podává, že tyto náklady věřiteli nebyly uhrazeny ani zčásti. Pohledávka je splatná od 28. 4. 2013 v celé výši. b) v přihlášce č.3. v celkové výši 100.285,93 Kč, sestávající z dílčí pohledávky č. 1 z jistiny ve výši 41.462,29 Kč, s příslušenstvím-1.1. úrok a úrok z prodlení ve výši 35.066,04 Kč, dílčí pohledávky č. 2. jistina výši 196 Kč , soudem přiznané poplatky, 2.1. úrok z prodlení ve výši 65 Kč; pohledávky č. 3. jistina ve výši 17.858 Kč z titulu nákladů nalézacího řízení, přiznané pravomocným rozhodnutím soudu; pohledávky č. 4. výše jistiny 5.638,60 Kč s důvodem vzniku: usnesením Okresního soudu v Šumperku, č.j. 22 EXE 65/2013-11 ze dne 17. 1. 2013 byla nařízena na majetek dlužníka exekuce pro předmětnou pohledávku. Příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 120 EX 60008/12-34 ze dne 24.8. 2015 vydaným JUDr. Dalimilem Mikou ,Exekutorský úřad Klatovy se sídlem Za Beránkem č. 836, 339 01 Klatovy, který byl pověřen provedením exekuce, byly stanoveny náklady věřitele v exekučním řízení vedeném určeným exekutorem ve výši 5.638,60 Kč. Z dalších okolnosti se podává, že tyto náklady věřiteli nebyly uhrazeny ani zčásti. Pohledávka je splatná od 24.8. 2015 v celé výši. c) v přihlášce č.4. v celkové výši 38.880,96 Kč, sestávající z dílčí pohledávky č. 1 z jistiny ve výši 11. 793,82 Kč, s příslušenstvím-1.1. úrok a úrok z prodlení ve výši 10.428,94 Kč, dílčí pohledávky č. 2. jistina výši 196 Kč , soudem přiznané poplatky, 2.1. úrok z prodlení ve výši ve výši 65 Kč; pohledávky č. 3. jistina ve výši 10.928 Kč z titulu nákladů nalézacího řízení, přiznané pravomocným rozhodnutím soudu; pohledávky č. 4. výše jistiny 5.469,20 Kč s důvodem vzniku: usnesením Okresního soudu v Šumperku, č.j. 22 EXE 4491/2012-11 ze dne 19. 12. 2012 byla nařízena na majetek dlužníka exekuce pro předmětnou pohledávku. Příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 120 EX 56620/12-32 ze dne 28. 4. 2013 vydaným JUDr. Dalimilem Mikou ,Exekutorský úřad Klatovy se sídlem Za Beránkem č. 836, 339 01 Klatovy, který byl pověřen provedením exekuce, byly stanoveny náklady věřitele v exekučním řízení vedeném určeným exekutorem ve výši 5.469,20 Kč. Z dalších okolnosti se podává, že tyto náklady věřiteli nebyly uhrazeny ani zčásti. Pohledávka je splatná od 28. 4. 2013 v celé výši. d) v přihlášce č. 5. v celkové výši 14.693,20 Kč, sestávající z dílčí pohledávky č. 1 z jistiny ve výši 3.914,09 Kč, s příslušenstvím-1.1. úrok a úrok z prodlení ve výši 2.623,11 Kč, dílčí pohledávky č. 2. jistina výši 6.220 Kč, z titulu nákladů nalézacího řízení, přiznané pravomocným rozhodnutím soudu; pohledávky č. 3. výše jistiny 1.936 Kč s důvodem vzniku: Vyrozuměním o zahájení exekuce č. j. 120 EX 17172/13-33 ze dne 13.1.2014 byla zahájena na majetek dlužníka exekuce pro předmětnou pohledávku. Příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 120 EX 17172/13-42 ze dne 24. 8. 2015 vydaným JUDr. Dalimilem Mikou, Exekutorský úřad Klatovy se sídlem Za Beránkem č. 836, 339 01 Klatovy, který byl pověřen provedením exekuce, byly stanoveny náklady věřitele v exekučním řízení vedeném určeným exekutorem ve výši 1.936,-Kč. Z dalších okolnosti se podává, že tyto náklady věřiteli nebyly uhrazeny ani zčásti. Pohledávka je splatná od 24. 8. 2015 v celé výši. 4) Ze Seznamu přihlášených pohledávek pak zjistil, že při přezkumném jednání konaném 7.10.2015 popřel pohledávky žalobce z titulu nákladů exekučního řízení žalovaný -insolvenční správce: U přihlášky číslo 2 pohledávku číslo 4 ve výši 11 374 s právním důvodem vzniku: neuhrazené náklady exekučního řízení dle příkazu k úhradě nákladů exekuce JUDr. Dalimila Miky, Exekutorský úřad Klatovy ze dne 28. 4. 2013, č.j. 120 Ex 56674/12-25, co do pravosti i výše z důvodu: Pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení vzniká až právní moci příslušného rozhodnutí. U přihlášky číslo 3 pohledávku číslo 4 ve výši 5.638,60 Kč z důvodu: neuhrazené náklady exekučního řízení dle Příkazu k úhradě nákladů exekuce JUDr. Dalimila Miky, Exekutorský úřad Klatovy ze dne 24. 8. 2015, č.j. 120 Ex 60008/12-34, co do pravosti a výše z důvodu: pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení vzniká až právní moci příslušného rozhodnutí. Předmětný příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán dne 24. 8. 2015, přičemž úpadek dlužnice byl prohlášen dne 4. 8. 2015. U přihlášky číslo 4 byla popřená, co do pravosti a výše pohledávka číslo 4 ve výši 5. 469,20 Kč právním důvodem vzniku: neuhrazené náklady exekučního řízení dle Příkazu k úhradě nákladů exekuce JUDr. Dalimila Miky, Exekutorský úřad Klatovy ze dne 28. 4. 2013, č.j. 120

EX 56620/12-32 a důvod popření této pohledávky je: Pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení vzniká až právní moci příslušného rozhodnutí. U přihlášky číslo 5 pak byla popřená pohledávka číslo 3 ve výši 1.936,-Kč s právním důvodem vzniku: neuhrazené náklady exekučního řízení dle příkazu k úhradě nákladů exekuce JUDr. Dalimila Miky, Exekutorský úřad Klatovy ze dne 24. 8. 2015, číslo č.j. 125 EX 17172/13-42, byla popřená, co do pravosti i výše z důvodu: pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení vzniká až právní moci příslušného rozhodnutí. Předmětný příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán 24. 8. 2015, přičemž úpadek dlužnice byl prohlášen dne 4. 8. 2015. Dlužnice žádnou z citovaných pohledávek nepopřela. 5) Insolvenční správce vyrozuměl žalobce o popření shora citovaných pohledávek podáním z 7.10. 2015, doručeným žalobci do datové schránky 8.10.2015, z důvodu shodného s odůvodněním shora citovaným ze Seznamu přihlášených pohledávek. 6) K jednotlivým popřeným pohledávkám v citovaných přihláškách soud učinil následující zjištění : a) K přihlášce číslo 2 , popřena pohledávka číslo 4 ve výši 11.374,-Kč: -Z Usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 12. 2012, č.j. 22 EXE 4524/2012-11,vydaném v exekuční věci oprávněné: CP Inkaso s.r.o., IČ: 29027241 proti povinné Ireně anonymizovano , nar. 12. 5. 1959, pro částku 69.149,76 Kč s příslušenstvím, nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku č.j. 16 EC 109/2012-33, ze dne 21. 8. 2012 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 69.149,76 Kč příslušenstvím a pro náklady exekuce a náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinné (výrok I). Provedením exekuce byl pověření JUDr. Dalimil Míka LL.M. soudní exekutor Exekutorského úřadu Klatovy, se sídlem Za Beránkem 836, 339 01, Klatovy, značka 120 EX 56674/12 ( výrok II.). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 2. 2013. Připojení doložky bylo provedeno dne 13. 6. 2013. -Z Příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 28. 4. 2013, pod č.j. 120 Ex 56674/12-25 , že JUDr. Dalimil Mika, soudní exekutor Exekutorský úřad Klatovy sídlem Za Beránkem 836, 33901 Klatovy pověřeny provedením exekuce na základě usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora k jejímu provedení č.j. 22 EXE 4524/2012-11 ze dne 21. 12. 2012, které vydal Okresní soud v Šumperku, kterým byla nařízena exekuce na základě exekučního titulu k uspokojení pohledávky oprávněného-žalobce proti povinnému-dlužnici rozhodl tak, že povinné ( dlužnici ) uložil povinnost uhradit oprávněnému náklady oprávněného v částce 11.374,-Kč. Z odůvodnění se podává, že tyto náklady sestávají z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů vyměřené dle vyhl. č. 484/2000Sb. a vyhl. č. 177/1996Sb.. Proti tomuto rozhodnuti , jak byla dlužnice coby povinná poučena, je možno podat námitky u exekutora do osmi dnů od doručení. Z této listiny nelze zjistit, že příkaz nabyl právní moci , respektive, že byl povinné doručen. b) K přihlášce číslo 3 , popřena pohledávka číslo 4 ve výši 5.638,60 Kč: -Z Usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 1. 2013, č.j. 22 EXE 65/2013-11,vydaném v exekuční věci oprávněné: CP Inkaso s.r.o., IČ: 29027241 proti povinné Ireně anonymizovano , nar. 12. 5. 1959, pro částku 41.462,29 Kč s příslušenstvím, nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku č.j. 116 EC 148/2012-35, ze dne 21. 8. 2012 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 41.462,29 Kč s příslušenstvím a pro náklady exekuce a náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinné (výrok I). Provedením exekuce byl pověření JUDr. Dalimil Míka LL.M. soudní exekutor Exekutorského úřadu Klatovy, se sídlem Za Beránkem 836, 339 01, Klatovy, značka 120 EX 56674/12 ( výrok II.). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 4. 2013. Připojení doložky bylo provedeno dne 7.10. 2013. -Z Příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 24. 8. 2015, pod č.j. 120 Ex 60008/12-34 , že JUDr. Dalimil Mika, soudní exekutor Exekutorský úřad Klatovy sídlem Za Beránkem 836, 33901 Klatovy pověřeny provedením exekuce na základě usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora k jejímu provedení č.j. 22 EXE 65/2013-11 ze dne 17. 1. 2013, které vydal Okresní soud v Šumperku, kterým byla nařízena exekuce na základě exekučního titulu k uspokojení pohledávky oprávněného-žalobce proti povinnému-dlužnici rozhodl tak, že povinné ( dlužnici ) uložil mimi jiné povinnost uhradit oprávněnému náklady oprávněného v částce 5.638,60 Kč ( výrok II. ) . Z odůvodnění se podává, že tyto náklady sestávají z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů vyměřené dle vyhl. č. 177/1996Sb.. Proti tomuto rozhodnuti , jak byla dlužnice coby povinná poučena, je možno podat námitky u exekutora do osmi dnů od doručení. Z této listiny nelze zjistit, že příkaz nabyl právní moci , respektive, že byl povinné doručen. c) K přihlášce číslo 4 , popřena pohledávka číslo 4 ve výši 5.469,20 Kč: -Z Usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 12. 2012, č.j. 22 EXE 4491/2012-11,vydaném v exekuční věci oprávněné: CP Inkaso s.r.o., IČ: 29027241 proti povinné Ireně anonymizovano , nar. 12. 5. 1959, pro částku 11.793,82 Kč s příslušenstvím, nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku č.j. 116 EC 166/2012-34, ze dne 21. 8. 2012 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 11.793,82 Kč s příslušenstvím a pro náklady exekuce a náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinné (výrok I). Provedením exekuce byl pověřen JUDr. Dalimil Mika LL.M. soudní exekutor Exekutorského úřadu Klatovy, se sídlem Za Beránkem 836, 339 01, Klatovy, značka 120 EX 56620/12 ( výrok II.). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 2. 2013. Připojení doložky bylo provedeno dne 14. 6. 2013. -Z Příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 28. 4. 2013, pod č.j. 120 Ex 56620/12-32 , že JUDr. Dalimil Mika, soudní exekutor Exekutorský úřad Klatovy sídlem Za Beránkem 836, 33901 Klatovy pověřený provedením exekuce na základě usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora k jejímu provedení č.j. 22 EXE 4491/2012-11 ze dne 19. 12. 2012, které vydal Okresní soud v Šumperku, kterým byla nařízena exekuce na základě exekučního titulu k uspokojení pohledávky oprávněného-žalobce proti povinnému-dlužnici rozhodl tak, že povinné ( dlužnici ) uložil povinnost uhradit oprávněnému náklady oprávněného v částce 5.469,20,-Kč. Z odůvodnění se podává, že tyto náklady sestávají z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů vyměřené dle vyhl. č. 484/2000 Sb. a vyhl. č. 177/1996Sb.. Proti tomuto rozhodnuti, jak byla dlužnice coby povinná poučena, je možno podat námitky u exekutora do osmi dnů od doručení. Z této listiny nelze zjistit, že příkaz nabyl právní moci , respektive, že byl povinné doručen. d) K přihlášce číslo 5 , popřena pohledávka číslo 3 ve výši 1.936,-Kč: -Z Vyrozumění o zahájení exekuce dne 13. 1. 2014 č.j. 120 EX 17172/13-33 vydaného soudním exekutorem JUDr. Dalimilem Mikou LL.M. soudním exekutorem Exekutorského úřadu Klatovy, se sídlem Za Beránkem 836, 339 01, Klatovy, že vede exekuční řízení pod sp.zn. 120 Ex 17172/13, na základě pověření Okresního soudu v Šumperku, č.j. 22 EXE 1521/2013-41, ze dne 6. 12. 2013, vydaného na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 9. 2012, pod č.j. 116 EC 183/2012-18, který se stal pravomocným dne 23. 10. 2012 a vykonatelným dne 27. 10. 2012, usnesení č.j. 116 EC

183/2012-24, které vydal Okresní soud v Šumperku dne 12. 10. 2012 a který se stal pravomocným dne 4. 12. 2012 a vykonatelným dne 4. 12. 2012 ve věci exekuce oprávněné: CP Inkaso s.r.o., IČ: 29027241 proti povinné Ireně anonymizovano , nar. 12. 5. 1959, zahajuje exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného, co do jistiny 3.914,09 Kč včetně příslušenství sestávajícího z úroků, nákladů právního zastoupení ve výši 1. 936,-Kč, nákladů předchozího řízení ve výši 6.220,-Kč, celkem k uspokojení pohledávky ve výši 13.743,29 Kč a dále nákladů exekuce, nákladů oprávněného v exekuci, které budou stanoveny rozhodnutím soudního exekutora. -Z Příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 24.8. 2015, pod č.j. 120 Ex 17172/13-42 , že JUDr. Dalimil Mika, soudní exekutor Exekutorský úřad Klatovy sídlem Za Beránkem 836, 33901 Klatovy pověřený k provedení exekuce na základě pověření Okresního soudu v Šumperku , č.j. 22 EXE 1521/2013-41 ze dne 6.12.2013 k uspokojení pohledávky oprávněného-žalobce proti povinnému-dlužnici v celkové výši 3.914,09 Kč rozhodl tak, že povinné ( dlužnici ) uložil povinnost uhradit oprávněnému náklady oprávněného v částce 1.936 Kč. Z odůvodnění se podává, že tyto náklady sestávají z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů vyměřené dle vyhl. č. 484/2000Sb. a vyhl. č. 177/1996Sb.. Proti tomuto rozhodnuti, jak byla dlužnice coby povinná poučena, je možno podat námitky u exekutora do osmi dnů od doručení. Z této listiny nelze zjistit, že příkaz nabyl právní moci , respektive, že byl povinné doručen.

Podle ustanovení § 173 insolvenčního zákona věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují (odstavec 1). Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí (odstavec 2). Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku (odstavec 3).

V daném případě soud především předesílá, že žaloba byla u soudu uplatněna včas, tedy ve lhůtě 198 odst. 1 IZ , když byla soudu doručena dne 5.11.2015, přezkumné jednání , na kterém byly předmětné pohledávky popřeny se konalo dne 7.10.2015 a v souladu s poučením IS i citovaným ustanovením § 198 odst. 1 IZ, žaloba je uplatněna vůči insolvenčnímu správci, když dlužnice pohledávky nepopřela.

V daném případě je mezi účastníky spor v tom, zda žalovaný, insolvenční správce předmětné pohledávky žalobce popřel po právu z důvodu , že pohledávka z titulu nákladů řízení, k nimž patří i náklady exekučního řízení má v insolvenčním řízení možnost obstát jen na základě pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, který pohledávku svým rozhodnutím založil, či zda , dle tvrzení žalobce, nárok na náhradu nákladů exekučního řízení vzniká žalobci již okamžikem nařízení exekuce, které de facto představuje pro oprávněného plný úspěch ve věci .

Účastníci na podporu svého názoru argumentovali řadou soudních rozhodnutí, na které soud v podrobnostech odkazuje v jejich skutkově tvrzených.

Zbývá tedy určit, zda pohledávku z titulu práva na náhradu nákladů exekučního řízení lze přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako pohledávku mající základ v exekučním řízení před právní mocí rozhodnutí, jímž příslušný orgán, v daném případě exekutor, věřiteli přiznal náhradu nákladů řízení nebo dokonce před vydáním rozhodnutí.

Žalobce v replice k obraně žalované na podporu svého tvrzení , že žalobci coby oprávněnému vzniká nárok na náhradu nákladů exekučního řízení již okamžikem nařízení exekuce , které představuje de facto plný úspěch ve věci se dovolává zejména rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 14.4.2006, č.j. III. ÚS 282/06, ve kterém se uvádí : Ustanovení § 87 až § 89 exekučního řádu nelze interpretovat bez ukotvení v obecné úpravě nákladů řízení o výkon rozhodnutí (tj. v ustanoveních § 270 a § 271 o. s. ř.), neboť vystihují očividně jen zvláštnosti exekučního řízení s tím, že jinak se uplatní důsledky obecné subsidiarity občanského soudního řádu (§ 52 odst. 1 o. s. ř.). Tam i zde se vychází z toho, že oprávněný je procesní stranou, jíž svědčí plný úspěch ve věci (srov. § 142 odst. 1 o. s. ř.), jelikož nařízením exekuce bylo jeho návrhu vyhověno. Úprava povinnosti k náhradě nákladů exekuce se k tomu v exekučním řízení přihlašuje výslovně (srov. § 87 odst. 3 exekučního řádu) a také v exekučním řízení platí, že nařízení exekuce se vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů exekuce [§ 44 odst. 6 písm. d), § 87 odst. 1, 3] a nákladů oprávněného (§ 87 odst. 2), bez toho, že by již zde byly specifikovány. Tyto závěry se však váží právě jen k těm (byť jinak typickým) situacím, kdy povinnost k náhradě nákladů řízení o výkon (a exekuce) stíhá povinného. Praktické jsou ovšem i případy jiné, kdy oprávněnému plný úspěch nesvědčí-jmenovitě když návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) vyhověno nebylo. Zde se tento režim nákladového rozhodování logicky neuplatní a za správné nutno mít, že pak jsou ustanovení § 87 odst. 2 a 3 exekučního řádu nepoužitelná, a nezbývá než prostřednictvím § 52 odst. 1 vycházet z ustanovení § 254 odst. 1, § 142 odst. 1, § 146 odst. 1 písm. c), odst. 2, § 146 odst. 3, příp. § 150 o. s. ř. Nejenže tedy nemusí platit, že náklady hradí oprávněnému povinný, nýbrž přichází v úvahu, že se prosadí pravidlo opačné, že oprávněný hradí náklady vzniklé v exekučním řízení povinnému. Přímý průmět odpovídajících důsledků je však-z povahy věci-možné spojovat jen s procesním vztahem oprávněného a povinného, resp. s posuzováním náhrady nákladů, jež právě jim vznikly. Oproti řízení o výkon rozhodnutí vystupuje totiž v řízení exekučním další ( nákladový ) subjekt, exekutor, s nímž zákon spojuje náklady exekuce, vymezené v § 87 odst. 1 exekučního řádu. V situaci při nařízení exekuce (když je návrhu vyhověno) zákon jeho postavení důvodně připodobňuje postavení oprávněného (§ 87 odst. 3), a ukládá povinnému, aby je exekutorovi uhradil. Avšak v případech, kdy je návrh na nařízení exekuce zamítnut (a úspěch má povinný), uvažovat-se zřetelem k principům, jež ovládají rozhodování o nákladech řízení vůbec-o povinnosti povinného k nákladovému plnění (včetně povinnosti vůči exekutorovi) zásadně nelze. Hledisku úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.), o něž nezbývá než se opřít, odpovídá, že je to naopak oprávněný, koho je přiléhavé s povinností nahradit náklady exekuce identifikovat. Pro situaci zastavení exekuce je pak potřeba založit procesněprávní (nákladový) vztah mezi oprávněným a exekutorem reflektovaný výslovně v § 89 exekučního řádu, podle kterého dojde-li k zastavení exekuce, může soud uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce. Zákon však tu zjevně nečiní nic jiného, než doplňuje § 271 o. s. ř. o úpravu nákladů, na něž občanský soudní řád pamatovat z povahy věci nemohl; otevírá (toliko) prostor pro vymezení procesního vztahu k dalšímu subjektu, jímž je exekutor, a to výlučně vůči oprávněnému, neboť co do povinného platí i zde princip, vyjádřený v ustanovení § 87 odst. 3 exekučního řádu. Jinak pro rozhodování o nákladech exekuce, byla-li zastavena, platí kriteria, obsažená v ustanovení § 271 o. s. ř. (§ 52 odst. 1 exekučního řádu); subsidiární použití občanského soudního řádu je i zde nutností. Uvádí-li ustanovení § 89 exekučního řádu, že soud může uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce, neplyne odtud nejen, že tak učinit vždy musí, nýbrž nedává ani jakkoliv najevo, podle jakých kriterií o nákladech exekuce při jejím zastavení má soud rozhodnout. Tak je tomu právě proto, že tato kritéria jsou obsažena v ustanovení § 271 o. s. ř., a že jsou způsobilá založit i povinnost oprávněného, je z jeho textu nabíledni. Jestliže tedy zhodnocením hledisek zakotvených v § 271 o. s. ř. (z jakého důvodu došlo k zastavení exekuce) to má být povinný, komu se ukládá povinnost k náhradě nákladů oprávněnému, pak je to právě on, komu musí být uložena-ve prospěch exekutora-i povinnost k náhradě nákladů exekuce. V případě, že přichází v úvahu založení povinnosti k náhradě nákladů podle § 271 o. s. ř. naopak v osobě oprávněného, je logicky oprávněný rovněž nositelem povinnosti k náhradě nákladů exekuce, kterou (k možnému uložení) předjímá právě ustanovení § 89 exekučního řádu. Oproti názoru stěžovatele nutno odlišit, na jedné straně, rozhodl-li soud, že exekutor nemá (proti žádnému účastníku) právo na náhradu nákladů exekuce, a na straně druhé, jestliže nákladový výrok zní tak, že povinnost k náhradě má vůči exekutorovi povinný, byť by existoval reálný předpoklad, že pro nucené vydobytí přiznaného nároku nejsou (aktuálně) příznivé podmínky. V druhém případě totiž nejde o to, že by exekutorovi byla náhrada nákladů exekuce odpírána; ani typická nesolventnost povinného takové odepření nejenže nepředstavuje (náhrada je exekutorovi přiznávána), ale především platí, že hlediskem, komu-ve vztahu účastníků exekučního řízení-uložit náhradu nákladů, podle platného práva není (srov. § 271 o. s. ř.) a ani z jiných důvodů být nemůže. Ostatně aktuálně solventní nemusí být (vždy) ani oprávněný, a dnes nesolventní povinný jím nemusí být později. I tyto okolnosti vysvětlil stěžovateli již odvolací soud. Nedostatek exekučně postižitelného majetku coby důvod zastavení exekuce je tradičně (a logicky) spojován s nákladovými důsledky, jež zatěžují povinného. Výjimkou je situace, kdy oprávněný nedbal požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti a návrh na nařízení exekuce podal, ačkoli mu byly k dispozici poznatky, z nichž se dal takový výsledek předvídat. Lze-li mu přičítat takovou účast na zastavení exekuce, nic nebrání (§ 89 exekučního řádu, § 271 o. s. ř.), aby byla oprávněnému uložena povinnost nejen k náhradě nákladů povinného, nýbrž i nákladů exekuce ve prospěch soudního exekutora. Je namístě též dodat, že požadavky náležité opatrnosti se vůči oprávněnému kladou přísněji, jestliže se s návrhem obrací do exekučního řízení, v němž se vznik dalších nákladů (oproti řízení o výkon rozhodnutí) dá očekávat .

Z uvedeného textu odůvodnění dovolávaného rozhodnutí na rozdíl od žalobce pro soud vyplývá závěr, že není nařízením exekuce pro žalobce coby oprávněného zajištěn de facto úspěch , jak sám předjímá. Naopak i zde se jsou akcentována ustanovení § 271 o.s.ř. a § 89 ex. řádu, která umožňují (po nařízení exekuce) oprávněnému nepřiznat náklady ex. řízení, respektive dokonce uložit oprávněnému tyto náklady hradit exekutorovi případně povinnému .

S ohledem na uvedené pak nelze souhlasit se žalobcem, že na předmětné sporné pohledávky z titulu nákladů exekučního řízení nelze použít judikaturu vztahující se k řízení nalézacímu.

V této souvislosti soud považuje za potřebné akcentovat rozhodnutí NS ČR ze dne 31.3.2015, sp. zn. 29 ICdo 62/2014 , kde přímo v právní větě se uvádí: Před právní moci rozhodnutí, kterým soud přizná účastníku občanského soudního řízení nárok na náhradu nákladů řízení (před okamžikem vzniku nároku na náhradu nákladů řízení), nelze takový nárok přihlásit do insolvenčního řízení ani jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky. Na příslušenství pohledávky, která je nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se vztahuje osvobození dle § 414 odst. 1 IZ bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu, přiznaným věřiteli v době, kdy jej jíž nelze přihlásit do insolvenčního řízení. Z odůvodnění rozhodnutí se pak podává : Dle ustanovení § 151 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou (odstavec 1). I když bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto samostatným usnesením, běží lhůta k plnění vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána (odstavec 5). Povahou nároku na náhradu nákladů řízení se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval. V důvodech R 146/2011 (jež má jako rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu určující význam pro rozhodovací praxi tříčlenných senátů Nejvyššího soudu) tyto judikatorní závěry shrnul (přihlásil se k nim) následovně: 1/ Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. 2/ Rozhodnutí o nákladech řízení (nárok na náhradu nákladů řízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve věci samé; v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení. Proto pohledávka z titulu práva na náhradu nákladů řízení před soudem zpravidla vzniká (na rozdíl od hlavního závazku, jenž byl předmětem soudního řízení) po právní moci rozhodnutí ve věci samé . . Z uvedeného pro soud vyplývá závěr, že i v exekučním řízení se nabízí obdobná situace, jak z výše uvedeného vyplývá, že teprve provedením exekuce, tedy postavením na jisto, že exekuce nebude zastavena pro nedostatek majetku , respektive pro insolvenci dlužnice (§ 271 o.s.ř. a § 87 zák.č. 120/2001 Sb., exekuční řád) a (ne)bude prokázané, že oprávněný nezavinil vznik předmětných nákladů řízení neuváženým návrhem na zahájení exekuce může být pohledávka oprávněného na náhradu nákladů exekučního řízení povinným shledána důvodnou . Jinak řečeno i úspěšný oprávněný ve fázi řízení o nařízení exekuce se může dostat v průběhu exekuce do situace, že nebude jeho náhrada nákladů řízení povinnému uložena k úhradě.

V daném případě žalobce ani netvrdil, že předmětné pohledávky (respektive některá z nich) mají základ v pravomocném rozhodnutí a tento závěr se ani z provedeného dokazování, jak bylo shora učiněné nepodává. Za této situace soud uzavírá, že předmětné pohledávky nemají existentní základ.

Soud tak uzavírá, že s ohledem na uvedené proto i ve vykonávacím řízení je nutno v insolvenčním řízení jako relevantní pohledávku považovat pohledávku na náhradu nákladů exekučního řízení, přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu .

Řídě se uvedenou úvahou shledal soud popěrný důvod žalovaného, jak byl shora podrobně popsán, důvodným a proto rozhodl tak, jak ve výroku v odst. I. uvedeno a žalobu zamítl.

Soud považuje za potřebné uvést, že při vyhlášení rozsudku došlo k chybě v psaní ve výroku I. v údaji týkající se správně pohledávky č. 3 z titulu náhrady nákladů oprávněného v exekučním řízení pod sp. zn. 120 EX 17172/13 ve výši 1.936 Kč , která byla přihlášená přihláškou č. 5 (a v této podobě se také týká i zamítavý výrok soudu), namísto ve výroku nesprávně uvedeného údaje, že se jedná o pohledávku č. 4 (když přihláška č. 5 takovou dílčí pohledávku ani nemá) a nesprávně byla i uvedena spisová značka exekučního řízení 120 EX 172/13 , která specifikuje právní důvod této pohledávky. Tuto chybu v psaní ( zřejmou nesprávnost) odstranil soud postupem dle ust. § 164 o. s. ř. tak, že ji v protokolu o vyhlášení rozsudku opravil a v písemném vyhotovení rozsudku uvedl ve výroku I. již ve správném podobě. Skutečnost, že se jedná o zřejmou nesprávnost přitom vyplývá zejména z obsahu spisu i shora citovaného odůvodnění.

Nákladový výrok vychází z ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř., když u zcela úspěčného žalovaného v tomto řízení se relevantní náklady nepodávají.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Olomouc 30.08.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně